Polské jaderné zbraně? Zcela nereálné, na Macronův ,deštník‘ by ale Kreml reagoval, míní odborník
„Varšava vyvíjí atomovku.“ Podle polského odborníka na obranu Artura Gruszczaka je možnost takového prohlášení zcela nepředstavitelná, zemi chybí kapacity. Myšlenku na vlastní jaderné zbraně nicméně nedávno v souvislosti s ochranou státu zmínil premiér Donald Tusk a výrazná část veřejnosti by jejich přítomnost vítala. Debaty zároveň po výzvě prezidenta Andrzeje Dudy, aby do Polska přemístil část jaderného arzenálu, vzbudily reakce i v Bílém domě.
Donald Tusk počátkem března uvedl, že je načase, aby Polsko zintenzivnilo debaty o svém zbrojení, včetně jaderných zbraní. Jejich vývoj ale není nic, co jde realizovat ze dne na den. Je tedy vlastní jaderný program vůbec reálný?
Jde o něco naprosto nereálného. Nemáme jaderné elektrárny ani relevantní kapacity, kromě jednoho reaktoru pro vědecké a výzkumné účely. Podepsali jsme sice několik smluv na vybavení první polské jaderné elektrárny, pořád jsme ale na začátku cesty. Polsko v tom jedná s jednou americkou společností, což nás vede k propojení s tamními jadernými kapacitami, nicméně zde jde o civilní využití jaderné energie.
💬PM @DonaldTusk in Parliament: Poland must pursue the most advanced capabilities, including nuclear and modern unconventional weapons. This is a serious race - a race for security, not for war.
— Chancellery of the Prime Minister of Poland (@PremierRP_en) March 7, 2025
Proč podle vás tedy premiér debaty o jaderné zbrani nadnesl?
Důležité je načasování. Jeho projev v parlamentu se kryl s francouzským návrhem jaderného deštníku pro Evropu, zejména pro spojence postrádající jadernou ochranu či kapacity. Celková myšlenka sdílení příslušných zbraní však, pokud jde o Polsko, až tak nová není.
Již za předchozí vlády do Bílého domu směřovaly dvě výzvy ohledně jejich rozšíření na polské území. Poprvé to bylo během návštěvy Joea Bidena ve Varšavě v březnu 2022, kdy to razantně odmítl, ať už vzhledem k obecné strategii Spojených států, či kvůli závazku NATO stanovujícím, že nové země Aliance nebudou hostit jaderné zbraně.
Artur Gruszczak
Působí jako docent politologie a vedoucí Katedry národní bezpečnosti na Fakultě mezinárodních a politických studií Jagellonské univerzity v Krakově. Mezi jeho oblasti výzkumu patří mimo jiné bezpečnostní studia, zpravodajská spolupráce v Evropské unii nebo vývoj moderních válečných konfliktů.
O rok později v červnu pak otázku sdílení amerických jaderných zbraní opět otevřel tehdejší premiér Mateusz Morawiecki. Nyní zde máme Francii, jež se snaží Spojené státy nahradit a jejíž iniciativu Tusk vřele vítá. Chvíli po jeho projevu zase ale prezident Andrzej Duda v rozhovoru pro Financial Times řekl, že by u nás měl zbraně umístit Washington.
Je to taková soutěž v rámci probíhající prezidentské kampaně. Duda, jenž má za sebou Právo a spravedlnost, se tím vzhledem k jejímu ne tak úspěšnému kandidátovi Karolu Nawrockiému snaží posílit stranický narativ ohledně polské bezpečnosti, hlavně pokud jde o jaderný aspekt, který za něj mají zajistit Američané.
Třetiřadé východní křídlo
Tusk zase jedná s Emmanuelem Macronem. Jde tedy, jak naznačujete, o takové domácí soupeření mezi proevropským premiérem a prezidentem reprezentujícím Právo a spravedlnost, jež tradičně udržuje dobré vztahy s Trumpem?
Ano. Problém je ale hlubší a mnohem složitější, neboť se jedná o sdílení jaderných zbraní, k němuž se Aliance vůči členským státům zavazuje. Také jde o takzvané rozšířené odstrašení garantované Spojenými státy. Ty jsou jadernou mocností a daná „služba“ se vztahuje na všechny členy NATO kromě Francie.
Expert: Polsko dohání dříve nízké výdaje na obranu. Východní štít má být investicí do bezpečnosti Evropy
Číst článek
Na přetřes tedy přichází otázka její platnosti a spolehlivosti. Navzdory programu sdílení se americké zbraně nachází jen u hrstky evropských spojenců. Jedním problémem je tedy validita programu jaderného sdílení v NATO a druhým pak otázka americké rozšířené odstrašující ochrany. Přidává se zde samozřejmě Trumpova administrativa, jež svým způsobem podkopává pověst Aliance jakožto bezpečnostního garanta ostatních spojenců.
Nabízí se tedy, zda Dudova výzva nemůže vést spíše k oslabení záruk ze strany NATO. Pokud totiž říká, že jedinou garancí naší obrany vůči Rusku a Bělorusku mají být americké zbraně, kde je v jeho narativu Aliance?
Na druhou stranu na scénu skrze Tuska vstupuje zmíněná Francie. Zatím jde ale jen o návrh a nevíme, jak by vypadal v praxi, zda by šlo třeba o ponorky v Baltském moři či stíhačky Rafale. Přirozeně je ale její reakce vnímána jako krok v návaznosti na oslabení amerických záruk vůči dalším členům NATO, zejména těm na východním křídle.
Na Dudův rozhovor reagoval americký viceprezident J. D. Vance s tím, že Trumpův souhlas by jej „šokoval“. Myslel polský prezident svá slova vážně, nebo mělo jít jen o jakési gesto?
Pro Trumpa jsou jaderné záruky pro východní spojence v současné politické agendě druhořadé, ne-li třetiřadé, i proto ta Vanceova reakce. Nyní je zajímá Ukrajina, Blízký východ a celní politika. Z jejich pohledu chce Duda jen tak z ničeho nic na polském území americké atomovky, protože se bojí Ruska.
Polsko a jaderné zbraně
Během studené války na jeho území jaderné zbraně umístil Sovětský svaz, zájmy Moskvy ale Polsku vlastní jaderný program neumožňovaly. Příslušné debaty se zintenzivnily po začátku plnohodnotné invaze na Ukrajinu, značná část veřejnosti je pro jejich sdílení v rámci NATO a podporuje i vlastní vývoj. Ten nedávno naznačil premiér Donald Tusk, o jaderném deštníku jedná s Francií. Prezident Andrzej Duda také vyzval Spojené státy, aby část svého jaderného arzenálu kvůli odstrašení Ruska přemístily na polské území.
Má domněnka je, že Bílý dům strach z Kremlu nemá, chce se s ním především dohodnout, a Dudova výzva pro něj je provokativní, takové dráždění hada, tedy Ruska, bosou nohou, čemuž se vzhledem k zamýšlené dohodě a Putinovým reakcím na nedávné návrhy chce vyvarovat. Polsko si nicméně v poslední době posílilo pozici v evropské a transatlantické bezpečnosti.
Nedává ale podle mě smysl vypracovávat nějakou politiku ohledně sdílení jaderných zbraní, neboť mi přijde, že Trump vážně uvažuje o jakémsi návratu evropské bezpečnosti ke stavu před rozšířením Aliance, a Zakládající akt NATO-Rusko z roku 1997 by se dal považovat za podklad k další etapě k jednání s Kremlem s ohledem nejen na Ukrajinu, ale i další jeho požadavky. Pozice Moskvy vede k revizi evropské a globální bezpečnostní architektury.
Máte tedy pocit, že současná americká zahraniční politika, včetně Vanceovy reakce, je součástí takové ústupkové, mírnější strategie vůči Rusku?
Řekl bych, že ano. Části amerického arzenálu již v Evropě rozmístěny jsou, třeba v Německu, v Itálii, tak proč by je z jejich pohledu měli posouvat blíže k Rusku či Bělorusku.
Volby a jaderné zbraně
Vrátíme-li se k samotnému Polsku, můžeme říci, že výroky Tuska i Dudy o vlastní nukleární zbrani vlastně nemají vést k reálnému jadernému programu, ale spíše k opětovnému připomenutí toho, že Polsko potřebuje záruky a NATO by v rámci programu sdílení jaderných zbraní mělo část přesunout i na jeho území?
Úřady premiéra i prezidenta se nyní soustředí hlavně na prezidentské volby. Důležité je brát v potaz reakce veřejnosti na jejich klíčové návrhy a argumenty. A ta je pro to, aby Polsko jaderné zbraně mělo. Je zajímavé, že před Tuskovým projevem a Dudovým rozhovorem byl zveřejněn průzkum, v němž se téměř 53 procent občanů vyslovilo pro jaderné zbraně a 27 procent proti.
Poláci všeobecně podporují zvýšení výdajů na bezpečnost, umístění jaderných zbraní tedy považují za další nutný aspekt k obraně země?
Rozhodně. Polsko je ohroženo Ruskem a jeho jaderným vydíráním. My jakožto jeden z hlavních spojenců a poskytovatelů vojenské i další pomoci Ukrajině jsme jeho cílem. V podstatě se v nás tedy mísí pocity bezbrannosti, neboť naše armáda je momentálně poměrně slabá a byť do ní proudí obrovské investice, jejich efekt se nedostaví hned.
Opravdu tedy potřebujeme záruky a ano, jaderné zbraně, nejlépe americké, by představovaly něco „hmatatelného“. Zajímavé také je, že další průzkum, provedený po Tuskově projevu a zároveň před Dudovým rozhovorem, naznačoval, že pro umístění jaderných zbraní v Polsku je až 63 procent Poláků. Za mě to vypadá, jako by se toho prezident snažil využít, a i proto se obrátil na Spojené státy.
Aby mezi voliči pro Právo a spravedlnost „nahnal“ body?
Přesně tak. Je to populistické. Nicméně jak jsem říkal, polská společnost zoufale potřebuje bezpečnostní záruky. I na hranicích v souvislosti s migrační krizí vidíme, že hraniční stráž k jejímu zastavení neměla dostatek prostředků a stát tam musel nasadit armádu. Obavy o skutečném stavu naší obrany jsou tedy citlivým a reálným tématem květnových voleb.
Ještě bych se zastavila u zmíněného jaderného deštníku. Jak jste poukazoval, máme zde návrh, jeho konkrétní podoba se však, minimálně pokud jde o Polsko, neurčila. Pokud by došlo k dohodě mezi Varšavou a Paříží, co za reakce by podle vás z Moskvy přišlo?
Z pohledu Kremlu by se samozřejmě jednalo o nepřátelský tah. Rusko a celá jeho propagandistická mašinérie by to braly jako výzvu, že teď je míč na jejich straně a budou toho chtít využít. Každopádně mluvíme-li o sdílení jaderných zbraní v rámci NATO, závisí Aliance na Spojených státech. Kdyby tedy například generální tajemník přišel s nějakými návrhy, Putin by vzhledem k Trumpovým postojům tolik znepokojený být nemusel.
Daň na obranu by podpořilo skoro 32 procent Poláků, ukázal průzkum. Skeptičtí jsou lidé s vyššími příjmy
Číst článek
S Francií je to ale jiné, protože země má autonomní jadernou politiku a na sdílení zbraní v NATO se nepodílí. Francouzsko-ruským vztahům by to tedy mohlo přinést šok. Nicméně je stále předčasné o příslušných plánech podrobněji mluvit, čekáme na praktickou diskusi.
Pokud by však země došly k dohodě, kupříkladu o přítomnosti letounů Rafale v blízkosti Kaliningradské oblasti, znamenalo by to pro Rusko zásadní problém, protože by tím Emmanuel Macron dával najevo, že to myslí vážně.
Typickou odpovědí Moskvy je pak eskalace. Kdyby Francie nasadila například jednu letku Rafale schopnou nést jaderné hlavice, Kreml by jich v Bělorusku či Kaliningradské exklávě nasadil ještě více, zahájil by cvičné vojenské manévry, jaderné testy a podobně. Šlo by o takovou další etapu jaderného vydírání.
