Na Slovensku chybí elementární empatie vůči obětem, říká umělec, který z památníku strhnul srpy s kladivem
Ľuboš Lorenz minulý týden z košického památníku strhnul překližkové náhražky symbolů srpu a kladiva. Za čin, který jiným vynesl pokutu, strávil téměř čtyři dny v cele a o jeho případ se zajímá i slovenský prezident. Umělec a aktivista, který postup policie označil za šikanu, je přesvědčen o tom, že případ vyhraje, i o tom, že totalitní symboly na slovenské památníky nepatří. Bojovat proti nim plánuje i dál.
Minulý týden vás zadrželi kvůli tomu, že jste z košického památníku obětem 2. světové války odstranil několik replik srpů s kladivem. Proč jste to udělal?
Ta nejdůležitější věc, která mě k tomu vedla, je, že srp a kladivo symbolizují zločineckou ideologii. Dovolil jsem si je odstranit proto, že i naše zákony tento symbol zakazují. A další věcí je, že na tuhle kulturní památku byl nalepen načerno, protiprávně a jeho nalepením vlastně došlo k hanobení kulturní památky.
Myslíte, že ten symbol tam byl protiprávně i navzdory tomu, že město zadalo své organizaci správu památníku a jeho udržování?
Ano, město na to nemělo kompetenci. Je to, jako kdyby řekněme udělilo trest smrti. Město nemá co dávat takový pokyn v rozporu se zákonem a v rozporu se svými kompetencemi.
Kdo by tedy měl opravu památníku nařizovat?
V případě, že se o něj mají starat a mají ho udržovat v nějakém stavu, měli by to dělat v souladu se zákonem. Nikdy nepožádali o to, zda mohou na kulturní památku (dát) takové symboly v tomhle tvaru a provedení. Prostě se nikdy nesnažili. Mění vzhled kulturní památky bez toho, aby jim to památkový úřad dovolil. A ještě k tomu to dělají v rozporu s trestním zákonem – to je podobné, jako kdyby svévolně rozhodli, že tam budou hákové kříže.
S hákovým křížem srovnáváte srp a kladivo často. Část slovenské veřejnosti mezi těmito symboly ale vidí rozdíl a srp a kladivo si spojují s osvobozením na konci války. Nemáte pocit, že se jich svými činy můžete dotknout?
Mnohých se dotýkám, když likvidujeme tabule, které vychvalují fašistického vůdce Jozefa Tisa, protože jsou fašisté. Mně nevadí, jestli se tím dotknu lidí, kteří jsou ortodoxní komunisté. To je logické, patří jim to. Já s těmito lidmi nemám slitování v tom ohledu, že bych nechtěl, aby se cítili dotčeně. Prostě nebudeme brát ohled na lidi, kteří sympatizují s vrahy. Nevidím pro to důvod.
Kdo je Ľuboš Lorenz
Slovenský umělec a aktivista. Narodil se v roce 1982, do širšího povědomí veřejnosti vstoupil zejména v roce 2015, kdy spolu s výtvarníkem Petrem Kalmusem polili nově odhalený památník Vasila Biľaka v Krajné Bystré rudou barvou a zanechali na něm nápis „svině“. Mezi jednu z jeho aktivit patří i „odkosákování“, a při kterém odstraňuje totalitní symboly z památníků.
Policejní mluvčí uvedla, že policie respektuje vaše právo na vyjádření názoru, ale jde o kulturní památku, a pokud ji považujete za hanlivou, měli byste podle ní volit zákonný způsob nápravy. Zkoušeli jste to i jinak?
Institut nutné obrany je zákonný prostředek. Prostě tak, jako můžu zákonně zasáhnout při páchání vraždy vůči pachateli a prostředku, kterým ji páchá, tak můžu zasáhnout i při jiném trestném činu. Trestní zákon tohle zná. To není braní spravedlnosti do vlastních rukou, to je konání podle zákona.
A že bych neměl zasahovat do kulturní památky? Já jsem do kulturní památky nezasáhl. Ano, je to kulturní památka, někdo na ni nalepil něco v rozporu se zákonem a já jsem to dal dolů. Je to kulturní památka, je potřeba stíhat lidi, kteří hanobí kulturní památku. Jsem úplně pro. Pod to se podepisuju, je potřeba zjistit, kdo to tam dal nalepit. Je to Raši (košický primátor, pozn. red)? Ať proti němu okamžitě začne trestní stíhání.
Vy říkáte, že jste využil institutu nutné obrany, abyste zakročili proti trestnému činu. O jaký trestný čin tedy mělo jít?
Hanobení kulturní památky a podpora skupin vedoucích k potlačování lidských práv podle paragrafu 422.
Snažíte se tedy ochránit samotný památník bez těch symbolů?
Ano, ač je ten památník nevkusný, ač byl značkováním území sovětského impéria, ač je na něm napsáno Čest a sláva hrdinům padlým za svobodu Sovětského svazu, není to památník osvoboditelům. Je sovětským vojákům, ale s nimi nepřišla svoboda, jen vyhnali fašismus, za to jsem jim vděčný. Ale i kdyby to byly hroby německých vojáků, nevidím důvod pro likvidaci, jenom na uvedení do stavu v souladu se zákonem. Prostě ten památník je ošklivý, ale já netrvám na tom, aby byl odstraněn, já říkám, že má být uveden do souladu se zákonem, a tedy z něj mají být odstraněny symboly propagující komunistickou ideologii.
Překáželo by vám i to, kdyby se nynější srpy z překližky na památníku nahradily věrnějšími mosaznými kopiemi?
Vadilo, protože jedna věc je hanobení kulturní památky a druhá je, jak jsem řekl, šíření a propagace hnutí vedoucích k potlačování lidských práv. Vadilo by mi to stejně, jako by to vadilo každému, kdyby na památníků vojákům byl nalepený hákový kříž.
Používáte v této souvislosti poměrně ostrou rétoriku, zmínil jste vraždu i trest smrti. Je podle vás situace kolem památníku tak vážná?
Ne, jenom jsem chtěl poukázat na to, co vše může být trestným činem a zásah vůči trestnému činu není trestným činem. To prostě říká zákon. Lidé, kteří mi oponují, se tomu naschvál vyhýbají. Pořád říkají – jde o vandalismus. Nejde. Nejde o výtržnictví, zákon říká, že v takovém případě ne. Odmítám o tom filozofovat, to se píše v zákoně, a když prostě lidé nechtějí číst, tak nebudou číst, a když nechtějí vědět, nebudou vědět. Když jsou hloupí, ať zůstanou hloupí.
Každému je jasné proč
Na akci ve středu jste šel vybaven šroubovákem na samotné odlepování srpů a s knihou. Jaká kniha to byla?
Knihu jsem těsně předtím dostal od kamarádky, a jelikož je situace taková, jaká je, že policie koná proti těm, kteří uvádějí věci do souladu se zákonem a odstraňují tyto symboly, nestalo by se poprvé, že mě policie zadrží, a chtěl jsem si na policii během toho času číst. Co tam budu čekat na zbytečné a hloupé výslechy? Byla to shodou okolností kniha Jak chutná moc. Což byla nakonec velice příznačná kniha tomu, co se dělo.
Za ty téměř čtyři dny v cele jste ji asi měli čas přečíst celou…
Nejprve jsem ji četl poměrně rychle, protože jsem si myslel, že je to tak šílená situace, že to nemůže trvat dlouho. Potom jsem raději zpomalil, když jsem viděl, že to trvá dlouho, abych měl co dělat, a stejně jsem ji přečetl mnohem dřív, než mě pustili.
Srpy a kladiva jste odstraňovali už několikrát – i z tohoto konkrétního památníku. Kolikrát jste u něj už byl?
Řeknu to přesně a naschvál odpovím takhle. Ten památník je v centru a je na místě, které je jedno z nejfrekventovanějších v Košicích. Takže u toho památníku jsem se vyskytl nespočetněkrát. Kolikrát jsem z něho odstraňoval protizákonně nalepené symboly? (váhá s odpovědí, pozn. red.). Teď nevím teď.
Zadrželi vás za to už někdy?
Ne, před třemi lety zadrželi za to samé mého bratra na 14 hodin do cely předběžného zadržení a poté vyšetřovatel usoudil, že je to přestupek. Ještě mírněji postupoval v dalších případech, kromě případu Petra Kalmuse, které obvinili bez toho, aby měli důkazy, že to vůbec udělal v době, kdy říkají, že to udělal.
Překvapilo vás tedy zadržení na tak dlouhou dobu?
Trochu překvapilo, ač jsem se připravoval, že dřív nebo později přijde nějaká taková reakce, protože se někdo bude snažit nás zastrašit. Takže jsem očekával, že se něco takového stát může. Ale že za tohle a hlavně jakým způsobem jednali a jak se to snažili protlačit do superrychlého konání, to mě překvapilo.
Uvedli vám důvod, proč se právě ve vašem případu rozhodli postupovat jinak?
Každému, kdo vidí souvislosti, je jasné proč. Oni to neuvedli, jenom se usmívali a říkali, že dělají to, co jim zákon dokonce přikazuje. Není to pravda, ale jakoby konají podle zákona.
Říkáte, že každému, kdo vidí souvislosti, je to jasné – jaké souvislosti myslíte?
Spolu s Petrem Kalmusem jsme obviněni i v kauze pomalování pomníku Vasila Biľaka. Momentálně se řeší i to, že jsem blátem oházel tabuli Jozefa Tisa. Zároveň se řešilo, že jsme se pokusili pomalovat tabuli Jána Pieščaka, prvního muže ŠTB a bývalého generálního prokurátora. Mimochodem, tahle věc se vlastně neřeší. Mě v ní už přestali vyslýchat a nemám to ani v záznamech. I když jsem tam byl napaden (starostou obce, pozn. red.), starostův čin zahráli do ztracena a můj také. Asi abych nepřipomínal, co udělal starosta.
Dlouhodobě poukazujeme na tyto symboly, snažíme se tomu zabránit, zničit tu propagaci a některým lidem to evidentně vadí. Tito lidé se vždy nehlásí ke komunistickému režimu, je ale vidět, že podléhají tlakům a že mentálně jsou pořád komunisty.
S jakými reakcemi veřejnosti se setkáváte?
S různými. V každém případě je fajn, že všichni lidé, jejichž názoru jsem si vážil, stojí za námi. Prostě všichni slušní lidé stojí za námi. Není pro mě podstatné, co napíše nějaký anonym nebo nějací novodobí pomatenci jako Ľuboš Blaha, Eduard Chmelár (slovenský politik a akademik, pozn. red.) a podobní političtí blázni.
V jaké fázi je teď vlastně váš případ z Košic? Z cely vás propustili, prokurátor stáhl návrh na vazbu, pokračuje teď vyšetřování?
Pokračuje a bude soud. Pokud jsem správně pochopil, byl jsem obžalován, ale nevím, zda tam byly vzneseny nějaké námitky… V právní rovině se jednak úplně nevyznám a jednak mě v tuto chvíli absolutně nezajímá, pro mě je podstatné, že jsem venku. Já to vyhraju, prostě jsem konal v souladu se zákonem, zatímco druhá strana konala vysloveně v rozporu se zákonem. Já nepochybuju, že vyhraju. Tohle se nedá prohrát. To by byl skandál podobné velikosti jako ten, že mě zavřeli, a dopadl by podobně, jsem o tom přesvědčen. Tedy momentálně přesně nevím, jak to je, moc jsem se o to nezajímal. Nadále nejsem zbaven viny, to pořád zůstává, což je absurdní, ale bohužel je to tak.
Pořád se také táhne případ s památníkem Vasila Biľaka, který jste polil rudou barvou. Jak to vypadá tam?
Soudce okresního soudu pod různými tlaky z toho udělal přestupek, aby se toho zbavil. Lidsky mu rozumím. Nebyli jsme spokojeni s takovým polovičním řešením, protože si myslíme, že to nebyl ani přestupek – pokud jsme jednou zabránili páchaní trestného činu, pak se nemůže jednat o přestupek. Protistrana se také cítila poškozená, jak může být takový vandalismus, poškozování majetku jenom přestupkem. Prokurátor se odvolal, krajský soud rozsudek zrušil a momentálně je to opět u soudu ve Svidníku, kde bude veřejné pojednávání 29. září.
Znova říkáte, že jste politím památníku zabránil trestnému činu – o jaký mělo jít tentokrát?
Podle nás tam šlo jednoznačně opět o propagaci komunismu. Zároveň tam šlo o vychvalování pachatelů třestných činů, což je také trestné.
Z vašeho facebookového profilu je zřejmé, že vaše akce „odkosákování“ trvá už delší dobu. Plánujete v tom pokračovat navzdory zadržení?
Plánuji vůči srpům bojovat i nadále. Jaké prostředky a formu si zvolím, nerad říkám dopředu. Ne kvůli tomu, aby byla druhá strana připravena, ale proto, abych si za tím, co řeknu, stál a dodržel všechno, co mám v plánu. Nemám rád, když ma slova předběhnou činy a poté činy nestíhají.
Co vlastně doufáte, že svými akcemi na Slovensku změníte?
Chtěl bych, aby propagace komunismu z veřejného prostoru zmizela. Nedělá se náhodou, přes tuto propagaci se opravdu posouvají hranice tolerance akceptovatelnosti u lidí. Chci, aby to přestalo proto, abychom se konečně vymanili z tolerance netolerance.
Má podle vás Slovensko problém s vnímáním vlastní historie?
Má jednoznačný problém. Mnoho lidí tu nostalgicky vzpomíná na období fašistického režimu Slovenského státu a další lidé na komunistický režim. Absolutně zde chybí nějaká elementární empatie vůči obětem. Každý se na to dívá přes to, jak se měl on konkrétně, jak se měl, co se týče hmotných statků a podobně.
Protože když někdo řekne, že on se měl za Slovenského státu dobře, tak tím jen ukazuje, jak bezcharakterní člověk je. Jak se může mít někdo dobře, když se právě tu chvíli krade majetek a lidé se odvážejí na smrt? Člověk se nemůže mít dobře, přece se nemůže těšit a cítit se dobře. To empatický a slušný člověk nemůže. To je šílené.
