Mpox je rizikový jen pro malou část obyvatel. ‚Nepočítejme s plošným očkováním,’ říká epidemiolog
V Evropě byl zaznamenán první případ nákazy závažnější variantou onemocněním mpox, oznámilo to švédské ministerstvo zdravotnictví. Na dotazy o tom, jak se onemocnění šíří, jaký má průběh či zda představuje riziko pro Českou republiku, odpovídal profesor Petr Pazdiora z Ústavu epidemiologie Lékařské fakulty v Plzni.
Jaká je historie onemocnění mpox?
Onemocnění bylo poprvé popsáno v roce 1958, název napovídá, že je to onemocnění trochu podobné pravým neštovicím, které již byly vymýceny.
Dlouho bylo popisováno jako problém africký, celosvětový zájem se zvýšil v okamžiku, kdy byly v roce 2022 přeneseny první případy do Evropy. V té době Světová zdravotnická organizace udělala obdobná opatření jako nyní, kdy situaci označila jako celosvětový epidemiologický problém.
Situace tehdy kulminovala, na podzim roku 2023 výskyt prudce poklesl a ta čísla, pokud mluvíme o Evropě, jsou relativně nízká, nepředstavuje to výrazný problém. V České republice bylo jen za letošek podchyceno, tuším, dvanáct onemocnění. Za období 2022-2023 to bylo tuším 72.
Jak se nemoc přenáší?
Primárně se přenáší kontaktem kůže či sliznic, je to spojené mimo jiné i se sexuálním přenosem. Je tu relativně vyšší zastoupení mužů, kteří mají sex s muži. Ti tvoří řádově 96 procent nakažených. Vysoký je i podíl osob, které jsou současně HIV pozitivní.
Onemocnění mpox se objevilo ve Švédsku. Jedná se o první případ závažnější varianty viru mimo Afriku
Číst článek
Kromě přenosu kontaktem sliznic či kůže může být přenos zprostředkován i povlečením nebo oblečením, neboť se virus v prostředí udrží poměrně dlouho.
Zejména v úzkém rodinném kruhu může docházet i k přenosu v souvislosti s mluvením, kýcháním či kapénkami. V souvislosti s tím nelze vyloučit přenos během dlouhodobější letecké dopravy.
Samozřejmě existuje i určité profesionální riziko pro zdravotníky či laboratorní pracovníky. Při běžném používání základních osobních ochranných pomůcek je to riziko ovšem zanedbatelné a počty nakažených zdravotníků jsou velmi nízké.
Pro koho nemoc případně představuje větší riziko?
Více ohroženy jsou těhotné ženy či lidé, kteří mají nějaký imunitní deficit. Samozřejmě musíme myslet na to, že kromě lehčího průběhu mohou vznikat i nějaké komplikace, ať už způsobené samotným virem, nebo i sekundárně v důsledku bakteriální infekce.
Jak nemoc probíhá?
Inkubační doba se pohybuje od jednoho do tří týdnů. Zcela výjimečně končí v evropských poměrech fatálně. Nemocný člověk je ale pochopitelně rizikový pro své okolí, proto je důležité se během inkubační doby izolovat.
Nejvyšší stupeň varování. Světová zdravotnická upozorňuje na novou variantu onemocnění mpox
Číst článek
Onemocnění samotná probíhají jako takové typické exantematické onemocnění, které se tedy projevuje těmi „neštovičkami“, patří k tomu i doprovodné příznaky, jako jsou horečka, zimnice, objevují se zvětšení lymfatických uzlin.
Důležité je, že tím, že je to virová infekce, nemáme specifickou léčbu. Zkouší se samozřejmě celá řada preparátů s různým efektem, ale samozřejmě i vedlejšími účinky.
Co je podstatné, je fakt, že většina těch infekcí probíhá relativně dobře, i počet úmrtí je relativně nízký, v desetinách procenta.
Momentálně se říší jiná varianta než před dvěma lety. Jak se tato varianta odlišuje od svého předchůdce, je nebezpečnější?
Odlišuje se vyšší virulencí, tedy klinickou závažností, další parametry se budou nepochybně upřesňovat. Může tam být trochu odlišná inkubační doba či jiné procento jednotlivých zmíněných klinických příznaků a podobně.
Evropská populace na novou variantu samozřejmě není imunologicky připravená, proto pokud by se tu rozšířily případy nové varianty, mohli bychom očekávat, že by se stalo to, co se stalo v roce 2022. Začaly se tehdy objevovat tisícovkové počty v rámci celého kontinentu, což by mělo i určitý dopad na Českou republiku.
Ale nebudeme předjímat, situace je na úplném začátku, nicméně již došlo k jednomu importovanému onemocnění do Evropy.
Jaká je pravděpodobnost vzniku dalších mutací?
To se u virových infekcí nikdy nedá vyloučit, už nyní jsou v Africe popisovány určité subvarianty. O jejich podobě se ale dá maximálně spekulovat.
Proti nemoci existuje vakcína, funguje ale i očkování proti pravým neštovicím?
U očkování proti pravým neštovicím si musíme uvědomit, že se s ním končilo v sedmdesátých letech. Očkování samo o sobě má i určité vedlejší účinky a ty vakcíny už by se neměly používat.
Je tu proto snaha mít vakcínu, která bude připravována přímo z tohoto viru. Tato vakcína je k dispozici a to i v České republice, kde se s ní, tuším, začalo očkovat hned v roce 2022.
Situace v Evropě je ale momentálně klidná, proto jsou proočkovanost i zájem o očkování nízké.
Je podle vás tedy pravděpodobné, že by bylo doporučené plošné očkování?
Ne, nepočítejme s plošným očkováním. Tady je to doporučení zejména pro rizikovější část populace, to znamená lidi, kteří preferují sexuální kontakty muž s mužem a jedince, kteří mají sami nějaká jiná pohlavně přenosná onemocnění. Pro ně by se to dalo doporučovat.
