Ruský návrat z izolace. Prokopli diplomatické dveře a chtějí změnit světový řád

Praha/Moskva 20. února 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Je to první, ale důležitý krok na dlouhé a složité cestě,“ prohlásil po ostře sledovaném jednání v Saúdském Rijádu šéf americké diplomacie Marco Rubio. Začal konec války na Ukrajině?
Možná ano, ale otázka je, jak bude dlouhý. Konec může být ještě hodně dlouhý. Jde o to, jaké mají daní aktéři karty, a myslím, že jak Rusko, respektive Vladimir Putin, tak Ukrajina a Volodymyr Zelenskyj, a samozřejmě i Spojené státy jich mají více. Některé jsou slabší, některé silnější, takže záleží, jak je budou vykládat. Obecně se dá říct, že snaha o ukončení konfliktu skutečně existuje.

A začala.
Doufejme, že začala.

První karetní partie byla docela dlouhá, karty na stůl vykládali čtyři a půl hodiny. Nevím, jak to přesně vypadalo, ale jak si to představujete vy? O tom dialogu nic moc nevíme, sešla se americká a ruská strana, zástupci vlád, delegace...
Můžeme se domýšlet, jak vypadalo toto jednání, které trvalo čtyři a půl hodiny. Žádné závěry z něj nemáme. Byl bych velmi skeptický v tom, že to byl průlomový moment. Byl průlomový v tom, že Rusko bylo pozváno na jednání se seriózním partnerem, se Západem. Pro zemi, která je pod sankcemi, neustále embargována a byla zatím vyřazena ze všech jednání, řekl bych oprávněně, se do jisté míry otevřely dveře. To, co si řeklo těch šest protagonistů, kteří tam byli... 

Šest jich tam sedělo? 
Řekněme, že šest bylo těch nejdůležitějších. Určitě tam museli být taky překladatelé, bez toho se to neobejde.

Americký ministr zahraničí Marco Rubio na jedné straně, Sergej Lavrov jako šéf ruské diplomacie na straně druhé, pak tam byl ještě poradce Kremlu Jurij Ušakov...
Dále Kirill Dmitrijev, opět velmi zajímavá figura, nazval bych ho moderním oligarchou. Narodil se v Kyjevě, nicméně vystudoval v Americe, takže má velmi dobré a bohaté životní portfolio. Figuroval v mnoha západních nadnárodních firmách a Vladimir Putin si ho vytáhl díky tomu, že je kamarádem jeho dcery. Svěřil mu politicky, respektive ekonomicky velmi důležité portfolio, totiž ruský vládní investiční fond. To jsou obrovské peníze, o kterých Dmitrijev může rozhodovat. Takže to je taková ekonomická rovina toho konfliktu, která také asi je velmi podstatná. 

To je ruská strana. Za americkou byl v Rijádu Marco Rubio...
A Steve Witkoff, to je Trumpův golfový caddy, ale zároveň zřejmě dobrý vyjednavač. Má za sebou teď anabázi v Gaze, byl odpovědný za vyjednání příměří. Dá se říct, že je to člověk asi tak trochu určený na špinavou práci, jinak nemá žádné velké politické pozadí. Možná zajímavější je třetí do party, Michael Waltz, poradce pro národní bezpečnost. Mimochodem s Rubiem má společné místo, odkud pochází, tedy z Floridy. Rubio má ještě mnohem zajímavější původ, totiž kubánský. To mě opravňuje k tomu víc věřit právě jemu než samotnému Trumpovi ohledně nějakých cílů, protože za ním je viditelná ideologická stopa, to jest neokonzervatismus starého střihu, což u Trumpa rozhodně nevnímám. 

Rusko na cestě z diplomatické izolace

Pokud to správně chápu, Rusko se teď vymaňuje z dlouholeté diplomatické izolace. V Rijádu se teď americká a ruská delegace bavily o prvních hypotetických scénářích, jak by mohl mír na Ukrajině vypadat. Americká strana chtěla řešit bezpečnostní a teritoriální záruky pro Ukrajinu, jak jsem se dočetl v zahraničních médiích. Když teď Rusko okupuje asi pětinu ukrajinského území, tak víme už, jak to s územím bude dál?
Nevíme to hlavně proto, že chybí podstatná část, totiž vyjádření samotné Ukrajiny, protože ta přece bude ve finále schvalovat, jestli bude, nebo nebude s daným mírovým plánem, respektive cestou souhlasit. Řekl bych, že nešlo o mírový plán, ale o cestu, která má vést k mírovém plánu. Proto je to pro mě spíš iniciační záležitost, která může, ale nemusí vést k něčemu, co můžeme považovat za dialog a mírový plán.

Chápete tedy slova Marca Rubia, který říká, že teď to sice bylo jenom mezi Rusy a Američany, ale Ukrajina a zástupci Evropské unie budou muset být do budoucna u jednacího stolu také?
Musí, jde přeci o Ukrajinu.

Je pochopitelné, že Ukrajina u prvních jednání nebyla?
O Ukrajinu šlo ve smyslu, že hlavní problém je válka na Ukrajině. Ale myslím, že toto první jednání bylo kontaktem po dlouhých třech letech mezi americkou a ruskou stranou. Proto do jisté míry chápu, že tam nebyl někdo jiný, že chyběli Evropané a že tam nebyli Ukrajinci. Ukrajinci a Evropané se můžou cítit dotčení, že nebyli přizváni v tento moment, ale zároveň si myslím, že nedošlo a ani nemělo dojít k nějakému významnému průlomu. Vypadá, že šlo o to kontaktovat se, možná navázat strukturu budoucích jednání nebo o to, že se vůbec budou setkávat. Nedošlo k žádným zrušení sankcí, nestalo se, že by Rusové řekli: Dobrá, tak my teď na chvilku přestaneme ostřelovat Ukrajinu. 

Jak rozumíte slovům Sergeje Lavrova, který označil tato jednání za užitečná a pár hodin na to řekl, že Západ ale nepřijímá to, že světový řád se mění. Co to znamená?
Myslím, že v tom není úplně rozpor. Nejdřív pojďme k tomu, co to znamená, když Lavrov mluví o jednání jako užitečném. Rusové cítí, že prolomili zeď, respektive prokopli dveře a dostali se na oficiální jednání s představiteli Západu, což doteď bylo téměř nemyslitelné. Myslím, že i z hlediska prestiže Ruska to byl velký problém. Dosud mohli jednat pouze s Čínou, Íránem, Severní Koreou nebo s nějakými africkými státy, ale chyběl jim nejváženější partner, kterým je někdo ze Západu. Druhá Lavrovova poznámka podle mě směřovala k tomu zdůraznit pozici Ruska v rámci mezinárodních vztahů v tom smyslu, že Moskva je významným aktérem a chce, aby budoucí uspořádání bylo i podle ruských představ.

Tady je nutné přidat širší kontext, protože toto není jenom ruská pozice. Vidíme iniciativu globálního Jihu, která dlouhodobě usiluje o proměnu současného mezinárodního politického i ekonomického systému. Rusko to jenom dělá jako slon v porcelánu tím, že vede válku a konfrontaci a prezentuje ji jako válku s nějakým systémem, Západem. To je ale omáčka, to je Putinova válka proti Ukrajině, ale Rusové chtějí, aby to vyznělo, že bojují proti nějakému systému. Je tam tedy narativ, který Putin neustále razí, že to není válka proti Ukrajincům, že Ukrajinci jsou bratři, pak samozřejmě řekne zase něco jiného, ale je to válka proti kolektivnímu Západu. Rusové říkají, že se snaží změnit světové pořádky a že jsou vůdčí zemí. Putin myslí, že jsou, ale nejsou. Rusko je, řekněme, regionální velmocí, nemá dostatečný ekonomický background a v podstatě ztrácí i ten geopolitický. Důležitější než Rusko je například Čína, asi už Indie, ale Rusko se stále snaží cpát do systému, že oni jsou tou velmocí. Optikou Putina je to nejenom vzkaz světu, ale i domácímu publiku. Co si budeme povídat, nevíme, jak reálná je jeho podpora, to se můžeme dohadovat, ale i před válkou by podle mě vyhrával volby, kdyby byly demokratické. Putin si podporu vždycky nějakým způsobem získal. Vrátil Rusům jakýsi pocit hrdosti, že jsou světovou velmocí, což je obecnější ruský diskurs, že ti lidé se cítí být něčím víc, například jako to bylo v době Sovětského svazu.

K Sovětskému svazu se Putin rád odkazuje. Mluvil jste o prokopnutí diplomatických dveří, ruský list Kommersant píše v této souvislosti o Putinově triumfu. Ale bylo to skutečně prokopnutí, anebo Západ otevřel ty dveře sám?Americký prezident Donald Trump totiž teď řekl, že Ukrajinci si můžou za invazi sami. Zelenskyj reagoval slovy, že Trump žije v ruské dezinformační bublině.
Trump podle mě ví, jaká je realita, ale používá tato slova, aby provokoval. Používá je v různých kontextech a s různými cíli. To, že v tuto chvíli řekl takovou větu, samozřejmě nadzvedne ze židle nás, Ukrajince, řadu lidí, ale Trump moc dobře ví, že to tak nebylo. Můžeme říct, že lže nebo že je úplně hloupý, když to neví, že žije v dezinformační bublině, ale z mého pohledu je to člověk, jehož jednání je extrémně ovlivněno jeho psychologickým profilem narcise, pardon, řeknu i psychopata, který jde po moci a užívá si ji. Trump nejradši poslouchá sám sebe a je nejraději, když může někoho šokovat. Je evidentní, jak si tuto roli od počátku užívá. Ale už to bylo i v jeho předchozím mandátu. Když se vrátím k původní poznámce, jestli Západ otevřel dveře, tak Trump je pootevřel. Neotevřel, ale pootevřel.

Trump je představitel Západu. 
Ano, ale musíme to chápat i tak, že Západ není homogenní jednotka. To je narativ Putina, že jde o kolektivní Západ. Ale podívejme se, že i v rámci Evropské unie existují jasné rozdíly v přístupu k řešení ukrajinského problému a ruské agrese. V rámci NATO existují rozdíly. Máme tam Turecko, které vůbec nedodržuje sankce. Není tu jeden Západ a speciálně po zvolení Trumpa je evidentní, že Západ má víc poloh, které reprezentují různé pohledy, různé zájmy, které jsou dány i geografickými, ekonomickými, historickými kontexty. Například v Evropě máme jednoznačně polarizaci geografickou a historickou. Pobaltské státy, Polsko, ale i Finsko jsou jednoznačně jestřábi vůči Rusku. K tomu se přidává Spojené království a do jisté míry Francie, takže máme jednoznačnou osu, která táhne protiruský diskurs, tedy že Rusko je imperiální velmoc, která neustále bude chtít rozšiřovat svoje území, protože jinak se vnitřně zhroutí. Doufejme, že k této ose patříme stále i my. Pak máme země, kterým je to tak trochu jedno, leží daleko. Dejme tomu Itálie, Portugalsko, Španělsko zatím Ukrajinu podporují za solidarity, ale nejsou to země, které by měly životní zájmy ve východní Evropě. Pak máme země, respektive představitele zemí, kteří se z toho snaží vytřískat vlastní politický potenciál, patří mezi ně maďarský premiér Viktor Orbán nebo slovenský ministerský předseda Robert Fico. Tím ilustruji, jak v Evropě není jednotný přístup vůči Ukrajině. Pak tu máme Trumpa, který z toho chce vytřískat hlavně svoje politické body, není za tím žádná ideologie. Trump reprezentuje Republikánskou stranu, která už se ale díky němu vzdálila od svých původních ideologických kořenů, tedy neokonzervatismu. To byly principy, hodnoty a normy, které republikáni reprezentovali například během studené války.

Čekání na další kroky

Budou i další jednání probíhat právě v Saúdské Arábii? Podle zdrojů z amerických médií by po jednání mezi Ruskem a Spojenými státy mělo dojít na schůzku mezi Američany a Ukrajinci, pak by se všichni měli setkat dohromady. Bude to opět na Blízkém východě a proč by to měla být znovu právě Saúdská Arábie?
Saúdská Arábie se ráda prezentuje jako země, jejíž pověst a pozice je vlivnější skrz ropné peníze, což si může dovolit. Proč byla vybrána Saúdská Arábie? Asi proto, že pro Spojené státy je to spolehlivý partner v regionu a pro Rusko je to nějaký partner, nevím, jestli spolehlivý, ale minimálně v ekonomické rovině spolupracují v rámci OPEC+ a existují tam vazby. Saúdská Arábie neuplatňuje sankce proti Rusku, je možné uspořádat neutrální jednání na této půdě. Může to být Katar, může to být ještě někdo na Blízkém východě, pokud se nabídne, například Omán. Tento region je velmi zajímavý v geopolitickém pohledu, protože se tam v jistém směru střetávají zájmy Spojených států a Ruska, které si takto i trochu předcházejí tamní vládce. Že se nebude jednat v Evropě, je logické, protože Rusko Evropě nevěří. 

Trump mluví o tom, že by se mohl setkat s Putinem už tento měsíc.
Myslím, že tomu bude ještě předcházet nějaké další předjednání, minimálně věřím, že bude jednání mezi Američany a Ukrajinci ohledně jejich představ o mírovém plánu. 

Tak o tom mluví i zdroje americké NBC.
Jestli to bude tento měsíc, těžko říct. Je pravda, že Trump tlačí na pilu, to je fakt uragán, který často mění směry proudění, ale žene to pořád dopředu, a je vidět, že energii, kterou měl ve volební kampani, je zatím schopný realizovat i v úřadě. Je možné, že se bude snažit to udělat co nejdřív. Samozřejmě to řeší zároveň s blízkovýchodní krizí, respektive s krizí mezi Izraelem a Palestinou. Je otázkou, jestli na to bude mít kapacitu a bude schopen řešit ještě další věci, mimo jiné i vnitřní, které jsou naléhavé.

Zakrátko načneme čtvrtý rok od širokospektré Putinovy invaze z roku 2022 na Ukrajinu. Myslíte si, že pátý rok už nenačneme a že se tento konflikt během příštích dvanácti měsíců nějak vyřeší?
To je otázka za milion. Přál bych si, aby se to vyřešilo. Na druhou stranu jde taky o to, jakým způsobem se to má vyřešit, protože je to otázka budoucího nastavení principů mezinárodní politiky. Tlačí se tu možnost toho, že mezinárodní vztahy budou v budoucnu založeny na principu síly. Je to něco, co je vysvětlováno nebo rámováno z hlediska principů politického realismu, kdy máme státy, které jsou hierarchicky řazené a jejichž hlavním cílem je dosažení moci. Pak máme velmoci, které se snaží hrát na tomto poli. Toto je velmi důležité k pochopení toho, jak se chová Vladimir Putin. Jde totiž o jeho teoretický background. Sám neříká, že jedná v duchu realismu, ale my to tak máme číst. To je velmi podstatné. A pokud se prosadí tato vize, tak myslím, že to bude velmi špatné pro nás, jestli přijmeme tezi, že Rusko nebo jakákoliv jiná země, která má sílu, si může dovolit zabrat území jiného státu, aniž by za to byla potrestána, a bude jí to dovoleno. Může to spustit spirálu dalších konfliktů všude ve světě, protože takové státy si budou jisté, že mezinárodní společenství je za to neodsoudí, a můžou docílit svých zájmů mocí a silou. 

Druhý přístup, který podle mě funguje dlouhodobě, běží od druhé světové války a ještě víc je viditelný od 90. let, je princip mezinárodního práva. To znamená, že máme instituce, které zakotvily principy, normy chování států, jež jsou kodifikovány v mezinárodních smlouvách. Z akademického hlediska to můžeme nazvat principy idealismu, to znamená, že věříme v právo a v to, že viník bude potrestán za svoje chování. Zatím to tak fungovalo, i když ne vždycky to bylo efektivní a rychlé, někdy cesta ke spravedlnosti trvá a ne vždycky byla dosažená. Ale pořád je to šance pro část světa, a řekněme, že Evropa do ní spadá, kde budou choutky autoritářských vládců drženy zkrátka.

Nikdo neříká, že mír na Ukrajině nakonec musí být spravedlivý. Obáváte se toho, že pokud se to má v blízké době rychle vyřešit a Trump vašimi slovy tlačí na pilu, tak ten mír nakonec nemusí být pro Ukrajinu fér?
Myslím, že pokud Ukrajina nebude cítit, že to je pro ni dostatečně fér, tak na mír nepřistoupí. Dokážete si představit, že člověk, který je zodpovědný za sestřelení dvou dopravních letadel, za masakry v Buče, Irpini, Kramatorsku, bude dál volně cestovat v rámci našeho světa a my ho budeme přijímat na státní návštěvy? Umíte si to představit? Vraťme se k vaší otázce. Spravedlnost je o tom, jestli v rámci mírových jednání bude vznesena elementární otázka, kdo je zodpovědný za válku a lidské životy.