V Moskvě měl strávit celý studijní semestr. Kvůli válce se vrátil do Česka už po necelém měsíci
Radimovi Mikyskovi je 23 let a studuje prvním rokem magisterský obor ruština pro překladatele. Do ruskojazyčné země vycestoval už v průběhu bakalářského studia. Tehdy navštívil Bělorusko, svůj pobyt ale musel přerušit kvůli pandemii koronaviru. Letos se vydal na studijní pobyt do Moskvy. I odtud ale musel odjet, a to již tři týdny po svém příjezdu. Chvíli poté, co Vladimir Putin vydal rozkaz k invazi na Ukrajinu.
Do Moskvy vycestoval společně se třemi spolužačkami 2. února. Tehdy ještě nikdo z nich ani přinejmenším netušil, že se bude za pár týdnů vracet. A už vůbec jim nepřišel na mysl důvod, který je k tomu donutí.
„Dostat se do Ruska nebylo lehké ani před válkou. Značnou část potřebné dokumentace nám sice zajistily univerzity, ale i tak nám zbývalo si sehnat například potvrzení, že nejsme HIV pozitivní,“ popisuje přípravy na cestu Radim.
Hrozba války
16. února mělo podle médií dojít k invazi na Ukrajinu. Ruská strana to tehdy komentovala slovy, že „války v Evropě jen málokdy začínají ve středu“. Tak zněla slova, která řekl německému listu Die Welt ruský velvyslanec při Evropské unii Vladimir Čižov. Dodal, že Rusko nechystá útok na Ukrajinu nyní ani v blízké budoucnosti. Opak byl ale pravdou.
Války v Evropě jen málokdy začínají ve středu, odmítl ruský velvyslanec útok na Ukrajinu
Číst článek
„Začali jsme víc sledovat zprávy. Nikdo z nás ale nechtěl věřit, že k jakékoli invazi dojde. Bylo nám jasné, že by to pro nás byl problém. Navíc, každý Rus má na Ukrajině rodinu. Říkali jsme si, že lidi by přece nešli do války proti svým příbuzným,“ pokračuje Radim.
Studenti se začali Rusů ptát na jejich názor a jak vnímají rozestavění 150 tisíc vojáků na hranicích s Ukrajinou. Pro místní ale bylo téma tabu a odpovědi se pokaždé vyhnuli.
Vpád ruských vojsk
Ruský prezident Vladimir Putin oznámil ve čtvrtek 24. února ráno v televizním projevu, že dal svolení k takzvané „speciální vojenské operaci“ na ukrajinském Donbasu. Prohlásil, že mu jde o demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny. Válka na Ukrajině tím oficiálně začala.
„Bylo to divné. Probudil jsem se, podíval na sociální sítě a vidím, že Putin vydal rozkaz k útoku,“ popisuje Radim své ráno. Těžce to nesly i jeho spolužačky, se kterými bydlel.
Putin v televizním projevu oznámil ‚speciální vojenskou operaci‘ na východní Ukrajině
Číst článek
„Na bytě jsme měli takový rituál. Rána jsme trávili společně v kuchyni, dělali snídani, poslouchali muziku, tančili, zpívali a bavili se. Tohle ráno ale bylo jiné. Všichni jsme měli skleslé obličeje, seděli jsme a dívali se na zprávy. Nedokázali jsme tomu uvěřit… Nechtěli jsme,“ říká s vážným výrazem ve tváři mladý student.
Po cestě na univerzitu si ze zvědavosti vzali ruský deník Metro, aby se podívali, co na to říkají místní média. „V těch novinách nebyla 24. o válce ani čárka. Ani žádné další politické téma. Na titulní stránce bylo, že číšníci v Moskvě dostávají nepřiměřené spropitné nebo něco takového,“ líčí Mikyska. V Metru se podle něj nepsalo o válce ani další den.
„Ono je to tam s novinami celkově těžké. Všiml jsem si třeba, že titulky a texty mnohdy píšou v trpném rodě a tak, aby byly co nejvíce… Jak to říct… Politicky korektní. Tím myslím, že se nedočteš ‚Policie zatkla,‘ ale spíš ‚Osoba, která se provinila, byla zatčena policií,‘“ vysvětluje ruštinář.
Jejich noví přátelé z řad ruských studentů nechtěli věřit, že Putin opravdu vydal rozkaz k invazi. Když si s nimi chtěl ale Radim na téma války promluvit, měnili téma a vyhýbali se odpovědi. Měli podle něj strach.
Začátky protestů
Ještě v den invaze začaly v Moskvě protiválečné demonstrace. Přímo 24. února policie zadržela ve 47 městech více než tisíc protestujících. „Zvažovali jsme, že taky vyrazíme na demonstraci. Chtěli jsme podpořit Ukrajinu, univerzita nám ale důrazně doporučila, ať nikam nechodíme. Ruské policejní složky totiž používají značné násilí,“ říká Mikyska.
Svět českých a slovenských studentů se rázem zmenšil na pronajatý byt, obchod s potravinami a univerzitu.
Život v nejistotě
„Kamarádi mě začali bombardovat zprávami, ať se vrátím. Evropská unie k tomu všemu začala se sankcemi a pro ruská letadla se začaly uzavírat vzdušné prostory napříč Evropou,“ líčí Radim. Dodává, že se začali obávat o peníze. „Měli jsme stipendia od univerzity, ale kdyby se v Rusku tou dobou vypl SWIFT, tak bychom rázem neměli peníze ani na jídlo, ani na dopravu, na nic.“
Evropská unie uvalila dosud nejtvrdší sankce vůči Rusku, postihnou finance, energetiku i dopravu
Číst článek
V den začátku invaze neměli tušení, jak dlouho v Moskvě zůstanou a nedokázali si představit, jak se bude situace vyvíjet. Pro jistotu si šli vybrat hotovost na dva týdny a nakoupit trvanlivé potraviny.
Rozhodnutí odjet
Vzdušný prostor nad Evropou se začal pro ruská letadla rychle zavírat. Výjimkou nebyla ani Česká republika. Ministr dopravy Martin Kupka (ODS) v sobotu 26. února oznámil, že od půlnoci se do Česka aerolinky z Ruska nedostanou.
„Ještě 25. jsme si nebyli jistí, jestli se vydáme domů. Měli jsme obrovskou práci se sháněním potřebných dokumentů, abychom vůbec mohli do Moskvy vycestovat, našli jsme si tam bydlení, a teď mělo všechno naše úsilí přijít vniveč. Nechtělo se nám jet domů,“ říká. Se studentkami si navíc plánovali procestovat známá ruská města nebo se projet transsibiřskou magistrálou.
Stopka ruským letadlům. Ministr dopravy Kupka ohlásil uzavření českého vzdušného prostoru Rusům
Číst článek
Nakonec se rozhodli zůstat. Jednak jim to doporučila univerzita, za druhé byli zaregistrování v systému Drozd ministerstva zahraničí České republiky, který „umožňuje účinně poskytovat aktuální upozornění k cestám a pobytu. V případě mimořádných událostí zastupitelskému úřadu napomáhá organizovat pomoc českým občanům, kteří poskytnou na dobrovolném základě informace o svém plánovaném pobytu v zahraničí“.
„Říkali jsme si, že z Drozdu by nám určitě došlo nějaké upozornění, pokud by byl ohrožený náš návrat domů. No a 26. se začala situace vyostřovat. Naše motivace zůstat v Moskvě a motivace učit se jazyk opadala. Probudil se v nás odpor k tomu prezidentskému totalitnímu systému, který Putin zavedl,“ popisuje Mikyska.
Jenomže Drozd se neozval. Z vlastní iniciativy proto kontaktovali českou ambasádu. „Ta nám ale nebyla schopná nic moc říct nebo nabídnout. Jen nám sdělili, že jedna z možností, jak se dostat domů, je přes estonský Tallin. Letenky ale byly neskutečně předražené a rychle mizely. Potřebovali jsme 4 letenky a nedařilo se nám je sehnat,“ mluví o snaze dostat se domů Radim.
Jejich situace a záchrany se nakonec ujala univerzita, která změnila své původní doporučení, aby v Rusku zůstali, na radu, aby se co nejdříve vydali domů. Sehnala jim letenky v nejbližším možném letadle, které odlétalo 27. února. V momentě, kdy nabídla pomocnou ruku jejich alma mater, ambasáda dala od studentů ruce pryč.
Poslední den v Moskvě
Poslední den v Moskvě chtěla skupinka studentů alespoň navštívit Rudé náměstí a pomyslně se tak s Ruskem i svým studijním pobytem rozloučit. Na náměstí se ale nedostali, bylo totiž zavřené. „Zajímalo nás proč. Jaký může mít někdo důvod k uzavření obrovského náměstí? Šli jsme proto k plotu, kterým bylo obehnané a uviděli ceduli, na které stálo ‚Z technických důvodů zavřeno‘. Jaké technické důvody můžou na náměstí nastat, aby ho někdo celé uzavřel?“ podivuje se ruštinář. „Následně nám kolemjdoucí řekli, že se tam měla vyskytnout paní s ukrajinskou vlajkou, kterou zatkla policie. Ta tam následně jezdila v autech s megafony a vyhnala všechny kolemjdoucí, aby mohla náměstí uzavřít. Policisté chtěli předejít protestům,“ dodává.
Když se poslední den pokoušeli volat domů a říct, kdy a jak dorazí na letiště do Vídně, aby je tam mohli příbuzní vyzvednout, spojení, které bylo do té doby bez sebemenších potíží, začalo kolabovat. „Vypadávaly nám hovory, přestával fungovat internet. Zprávy z messengeru se neodesílaly, to samé Instagram. A to ještě nedošlo na oficiální kremelskou cenzuru, která nastává teď,“ podotýká student.
Počet hlídačů v metru taky stoupnul. Obvykle byl na každé stanici jeden nebo dva. Z ničeho nic jich bylo pravidelně alespoň pět. Podobné to bylo i s policisty v ulicích.
Cesta zpět
„27. února večer jsem už seděl v letadle. I s přestupem mi cesta do Vídně zabrala tak devět až deset hodin. Další dvě pak cesta vlakem. Pobavilo mě, když mi při příjezdu do Vídně zazvonil telefon. Přišlo mi doporučení od aplikace Drozd, abych se vrátil zpět do vlasti,“ uzavírá svou cestu Radim. Pro srovnání - let do Moskvy z Prahy mu zabral okolo tří a půl hodiny.
Do Ruska by se jednou rád vrátil, až skončí válka a uklidní se situace. Kroky Vladimira Putina odsuzuje. Zdůrazňuje ale, ať neobviňuji Rusy jako lid. Připomíná, že ti k nim byli v Moskvě velice pohostinní, vždy poradili a většina lidí, co potkali, byla zásadně proti válce.
