Když 78letý Miguel začal na konci prosince pociťovat první příznaky nemoci, začala jeho rodina shánět kyslíkovou bombu. Nebyli ale úspěšní. „Lékaři nám řekli, abychom si sehnali kyslík, a tím začaly naše strasti,“ popsala vnučka Karina, která si nepřála zveřejnit své jméno.

Po dlouhém a marném hledání se stav Miguela natolik zhoršil, že bylo nutné ho nechat převézt do nemocnice. Na převoz a volné lůžko však také bylo zapotřebí si vystát frontu.

Když muž 4. ledna zemřel, bylo jeho blízkým oznámeno, že i tentokrát musí čekat. „Řekli nám, že náš děda byla zařazen na čekací listinu na zpopelnění ostatků,“ řekla Karina. „Musíte počkat,“ sdělilo krematorium rodině. Zařízení bylo totiž přehlcené kvůli vysokému počtu úmrtí.

Obavy z přehlcení márnic

Tlak na pohřební služby se vzhledem k růstu úmrtí citelně zvýšil. Letošní leden zřejmě zaznamenal nejvyšší počet mrtvých od začátku pandemie. Podle oficiálních údajů v Mexiku po nákaze koronavirem zemřelo zhruba 160 tisíc lidí, což je třetí nejvyšší počet na světě po Spojených státech a Brazílií. Počet nakažených činil zhruba 1,8 milionu lidí.

„Trvá to dlouho, na kremaci se v průměru čeká až osm dnů,“ říká ředitel Roberto García pohřební služby Olimpia z hlavního města. Připomněl, že před pandemií ostatky čekaly na zpopelnění 12 až 24 hodin. Za ním visí na černé tabuli jména osob, jejichž těla musí zítra vyzvednout v nemocnici.

Čekání na zpopelnění či pohřbení do země je tak dlouhé, že se úřady obávají přehlcení márnic v nemocnicích. „Poptávka je nyní prostě příliš vysoká,“ říká García uprostřed rakví a uren, které má vystavené ve výloze.

Zatímco mnozí dají své drahé zpopelnit, ostatní je radši nechávají pochovat do země. I oni si ale musí počkat. „V prosinci se najednou poptávka raketově zvýšila,“ řekl ředitel jednoho výrobce rakví Pedro Jaramillo. „Naše sklady byly plné rakví, ale jak vypukla pandemie, tak jsme je začali prodávat ve velkém. Je to apokalyptický stav.“

Nyní jeho firma, která se nachází ve městě Ecatepec nedaleko od hlavního města, vyrábí zhruba 70 rakví denně. Zaměstnanci rakve také zdobí a jejich vnitřek vykládají sametem.

Výroba rakví by se logicky měla v důsledku růstu poptávky zvýšit. Podle Jaramilla to ale není tak jednoduché. „Je to vysoce specializovaná práce, která si vyžaduje zkušené ruce. Nemůžeme jen tak lusknutím prstů zdvojnásobit výrobu,“ vysvětluje podnikatel.

Tým vedený Margaritou Beristainovou, která působí jako obchodní ředitelka pohřebních služeb Jardines del Recuerdo, musel několik rodin už odmítnout: „Poptávka se kvůli covidu-19 obrovsky zvýšila. Nemůžeme naše služby poskytnout všem a mnoho žadatelů odmítáme.“

Oblečená v černém, jak se v její profesi předpokládá, Beristainová uvádí, že vše závisí na kapacitě márnice. Takzvaný „bílý sál“ může uchovat 44 těl, které čeká pochování do země či zpopelnění. „Když někoho odmítneme, tak to znamená, že nemáme místo v márnici. Nechceme, aby rodiny ztrácely čas,“ dodává.

Aby vyhověly zvyšující se poptávce, nechaly úřady vykopat nové hroby a prodloužily otevírací dobu pohřebních služeb, a to někdy až do dvou hodin ráno.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít