Náš generální prokurátor má až ‚sultánskou‘ moc. Státní zastupitelství je lepší, říká slovenský sociolog
„Slovenské zkušenosti s generálním prokurátorem Marošem Žilinkou Čechům ukazují, že změna prokuratury sovětského typu na státní zastupitelství v 90. letech byla mimořádně šťastná,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz slovenský sociolog Michal Vašečka. Prakticky neodvolatelný Žilinka má totiž v rukou nástroj, který mu dává pravomoc zastavit jakékoliv vyšetřování. Jde o paragraf 363 trestního řádu, pomocí kterého pomáhá lidem kolem Smeru Roberta Fica.
Jak na Slovensku od voleb roce 2020 probíhala očista od struktur Smeru, kterou vyhlásily vlády Igora Matoviče (OĽaNO) a poté Eduarda Hegera (dříve OĽaNO, dnes Demokraté)?
To je těžká otázka. Na jedné straně platí, že mají policie a NAKA (Národní kriminální agentura) rozvázané ruce, aby se vypořádaly s pozůstatky mafiánského státu vybudovaného Smerem.
Zároveň se za tři roky podařilo do značné míry očistit i soudnictví – ústavní soud, nejvyšší soud i celé nižší soudnictví prošlo drobnými, ale přece jen změnami.
Prokurátor Žilinka měl pomoci očistit Slovensko, ve funkci je ale spíš zárukou Ficovy beztrestnosti
Číst článek
Jenže to brzdí generální prokurátor Maroš Žilinka, který má pomocí paragrafu 363 trestního řádu právo zastavit jakékoliv vyšetřování…
Ano, problémem očisty je generální prokuratura. Prakticky vše dobré, co se za poslední roky podařilo policii a speciální prokuratuře vyřešit, do značné míry zastavil generální prokurátor Žilinka.
Případů, kdy problematicky použil „slavný“ paragraf 363, už jsou desítky. Ve viditelných případech jsou to všechno jména spojená se Smerem, ale i se stranou Sme rodina Borise Kollára.
Použitím paragrafu 363 může vstoupit do vyšetřování až do momentu, než se případ posune na soud, a tím celé stíhání zastavit. Věc je v tu chvíli navždy ukončená a znovu neotevřitelná. To je ingerence do soudní moci, která je upřímně ještě problematičtější než to, o co se hraje v Izraeli.
Netanjahu chce soudní rozhodnutí podřídit parlamentu. To je samozřejmě skandál, ale na to s úsměvem říkám, že je to méně skandální než to, jak se chová generální prokurátor Maroš Žilinka. Navíc tuto moc má člověk, který je ze své pozice téměř neodvolatelný.
‚Absolutní, sultánská moc‘
Vysvětlit podstatu mocného paragrafu 363 českému publiku není snadné, jelikož slovenská prokuratura je úplně jiný systém než české státní zastupitelství. Mohl byste se o to přesto pokusit?
Na základě Žilinkova příběhu, generální prokuratury a paragrafu 363 má občan České republiky více než v jakémkoliv jiném případě argument ve prospěch toho, že změna prokuratury sovětského typu na státní zastupitelství začátkem 90. let byla mimořádně šťastná, potřebná a nevyhnutelná.
Evropské problémy ANO nejsou ojedinělé. Roztržky s frakcemi mají za sebou i Ficův Smer a Orbánův Fidesz
Číst článek
Dnes má Česká republika daleko menší problémy než Slovensko i proto, že nemají takovou instituci, která po sovětském vzoru nevytváří prostor pro absolutní moc. Protože to, co Žilinka drží v rukou v podobě paragrafu 363, je absolutní a nekontrolovaná moc, v podstatě sultánská moc, která nemá s demokratickým režimem nic společného. A Slovensko to pochopilo příliš pozdě.
Nabízí se otázka, zda by prostě nestačilo paragraf zrušit.
Je to daleko složitější, navíc obdobný paragraf má určitě i česká legislativa. Musí ho mít. Je to kontrolní mechanismus, pomocí kterého má prokuratura nebo státní zastupitelství právo vstoupit do práce vyšetřovatelů nebo soudců v případě, že je porušen zákon.
Abychom si rozuměli, paragraf 363 se na Slovensku používá ve stovkách případů, když je flagrantně porušen zákon, například kvůli nekompetenci nebo banální chybě vyšetřovatele.
Problém je, když se to politizuje. Celý paragraf 363 byl do slovenské legislativy zaveden v roce 2005 a přiznám se, že jsme celé roky nevěděli, že vůbec existuje. Byl to úplně standardní opravný nástroj na nesprávná rozhodnutí.
Potom, co se dostal Fico k moci po volbách 2012, kdy sestavil jednobarevnou vládu, tak úplně v tichosti – opravdu si nevzpomínám, že by si toho kdokoliv všiml – v tom paragrafu změnil pár slov. V tom původním bylo, že jej může generální prokurátor použít jen ve výjimečných případech. V roce 2012 to ale změnili na to, že může paragraf 363 použít v jakýchkoliv případech. A to byl zlom.
Jenže si toho tehdy nikdo nevšiml a navíc jeho využívání tehdy Smer nepotřeboval, protože jednoduše nebyl důvod.
Slovenský politik Slota ovlivňoval justici, rozhodl soud. Korupce se neprokázala, odešel s podmínkou
Číst článek
Když byl ale v prosinci 2020 zvolen generálním prokurátorem Žilinka, začal ho velmi rychle ve velkém používat i pro velmi sporné případy. Jako se říká v Čechách, byli jsme jako v Jiříkově vidění, že je v zákoně paragraf, o kterém jsme toho moc nevěděli a že v této podobě, jak jej Žilinka používá, je to absolutně skandální.
Žilinku do funkce generálního prokurátora zvolila v prosinci 2020 tehdejší středopravá a protikorupční vládní koalice OĽaNO, SaS, Sme rodina a Za ľudí. Eduard Heger to nedáno označil za „největší chybu vládní koalice“. Jak se jim to stalo?
Jsou různé interpretace toho, proč se stal Žilinka generálním prokurátorem. Zdá se, že to byl projev naivity a nekompetence těch, kteří ho zvolili. Vůbec bych za tím nehledal žádné temné spiknutí.
Žilinka byl v minulosti spojený s demokratickou konzervativní stranou Křesťanskodemokratické hnutí (KDH), je z tradičního katolického prostředí východního Slovenska, mihl se ve vládě Ivety Radičové jako státní tajemník (náměstek).
Především se ale spolu s dalšími dvěma prokurátory objevil na seznamu Aleny Zsuzsové, objednavatelky vraždy Jána Kuciaka a jeho partnerky. Velká část politické elity i obyvatel Slovenska si v hlavě udělala zkratku, že když podsvětí plánovalo Žilinkovu vraždu, tak to znamená, že je to slušný a kompetentní člověk.
Tři podezření
Vy jste ale před jeho zvolením varoval už tehdy, co vás k tomu vedlo?
Vedly mě k tomu tři důvody. Žilinka je dobrý přítel Michala Gučíka, což je jedna z temných postav slovenských médií a spin doktor nacionalistických stran. Navrhl ho Boris Kollár. Velmi rychle se s ním ztotožnil Robert Fico.
Tyto tři informace pro mě byly naprosto dostatečné, abych věděl, že je něco špatně. Neměl jsem žádné insiderské informace.
Fico nikdy moc nepomohl lidem, kteří ho volí. V tom se liší od Babiše, vysvětluje sociolog Želinský
Číst článek
Teď na Slovensku probíhá debata, jestli se paragraf nevrátí do původní podoby, prezidentka Zuzana Čaputová jej dala přezkoumat ústavnímu soudu. Jak to s ním dopadne?
Myslím si, že se s tím nic nestane, a to z více důvodů. Je to absolutně klíčový paragraf pro celý systém vytvořený svého času Robertem Ficem. Bude proti tomu obrovský odpor. V minulosti totiž měl jeho Smer vytvořený vícestupňový systém, že kdyby se náhodou začalo kolem něj vyšetřovat, tak měli páky na to vyměnit vyšetřovatele, případně ho úplně odvolat z funkce.
Šlo o propracovaný vícestupňový systém, který pak pokračoval přes nejvyšší soud i na ústavní. Když se v roce 2014 chtěl Robert Fico stát prezidentem, tak si tím mohl pokrýt ještě tu poslední instanci – prezidentské amnestie.
Teď z celé této pyramidy, kdy bylo možné na každém stupni zastavit daný nepříjemný případ a stáhnou ho, tak jim zůstal jen jeden stupeň. Právě generální prokurátor. Proto o něj tolik jde.
