„Hloupý a nepřátelský nápad“ - tak televizi Bielsat označil v době jejícho vzniku běloruský prezident Alexandr Lukašenko.

Televizi založila v roce 2007 polská vláda, která ji i donedávna financovala. Po nástupu vlády Beaty Szydłové ale došlo k přehodnocení dosavadní politiky a Bielsat má o peníze přijít. Z druhé strany se televize potýká s komplikacemi, které jí připravuje běloruský režim. I přesto Bielsat pokračuje v nezávislém informování o tom, co se v Bělorusku děje.

Aleksy Dzikawicki

Ředitel Redakce zpravodajských programů v televizi Bielsat. Narodil se v roce 1973 v běloruském Pinsku. Vzděláním je ekonom. Momentálně pracuje v Bielsatu z Varšavy. S nezávislou novinařinou je v Bělorusku spojen už od 90. let. Pracoval v Radiu Svoboda. Od roku 2007 působí v Bielsatu.

Podle běloruského novináře Aleksyho Dzikawického se Lukašenkův režim nehroutí, ale únava jeho struktur je patrná.

„Na řadu přichází mladá generace – úředníci, tak čtyřicetiletí, kteří chápou, že takhle to nejde dál a že jsou potřebné nějaké reformy a změna je možná. Ale nemyslím si, že by to byla revoluce,“ řekl novinář v telefonickém rozhovoru pro server iROZHLAS.cz.

V jakém stavu je svoboda slova v Bělorusku? Jak se v zemi pracuje novinářům?
Bohužel, jestli jde o nezávislá média, situace se nezměnila. Stát dál posílá ohromné částky na takzvaná státní média, která tak jsou v podstatně lepší situaci než ta nezávislá. Dá se říct, že dotovaná státní média šíří propagandu.

Pokud jde o zahraniční média, tak je pořád nutná akreditace. My jsme měli za čtyři měsíce čtyři akreditace pro naše novináře, ale i tak nemine měsíc, kdy bychom neplatili nějaké penále za práci bez akreditace. Ty jsou v řádech tisíců dolarů. Pokaždé jsou naši zpravodajové zadržováni za práci bez akreditace a zrovna v těchto dnech probíhá proces s naším kameramanem a novinářkou.

Od 90. let jste psal do nezávislých běloruských médií. Jak se liší postavení situace novináře tehdy a dnes?
V určitém smyslu nastala stagnace. Ještě v devadesátých letech byly vyšší náklady nezávislých médií, ještě bylo možné nějak bojovat. Dnes je ta situace špatná a nelepší se. Je třeba říct, že už se nezabavuje vybavení v tak obrovském měřítku jako tehdy, ale i tak nám čas od času něco zabaví. Řekl bych to tak, že situace je stabilně špatná.

Pracujete v Bielsatu už od roku 2007. V čem vaše práce spočívá?
Odpovídám za všechno, co je spojené se zprávami. Naše práce spočívá v tom, že řešíme situaci, kdy chybí akreditace nebo přístup ke zprávám. Naši kolegové se při získávání informací a nahrávání obrazu vystavují riziku každý den. Bez ohledu na to, že nás vláda nemá ráda, daří se nám zpravodajský program vysílat každý den.

Kdo Bielsat financuje? A co s ním plánuje udělat současná polská vláda?
Naše televize vznikla díky dohodě mezi ministerstvem zahraničních věcí, které bylo hlavním sponzorem, a Polskou televizí (TVP - pozn. red.), která nám na začátku zajistila technickou stránku. Po deseti letech ministerstvo z projektu bohužel vycouvalo a Polská televize se ocitla v ne zrovna nejlepší finanční situaci. Teď nás TVP financuje, ale na příští rok nemáme žádnou jistotu, jak to bude vypadat.

Bielsat ale není jen televize, je to firma, která kolem sebe v Bělorusku soustředí ohromnou spoustu tvůrčích lidí – od vědců, přes hudebníky a autory, kteří kvůli svým nezávislým postojům nemají možnost práce ve státních strukturách. Značná část takových lidí se shromáždila kolem nás. Bude to tedy ohromný úder nejen proto, že v Bělorusku neexistuje jiná nezávislá televize, ale bohužel i pro to prostředí, které kolem Bielsatu vzniklo.

O Bělorusku se v médiích často píše jako o poslední diktatuře Evropy. Je to ale opravdu tak? Jde o současném Bělorusku říct, že je to diktatura?
Je vhodnější použít jiné slovo – například autoritářský režim, o tom nemůže být pochyb. Roky už jsme neměli svobodné volby, kompletně narušený je systém dělení moci. Parlament nehraje žádnou roli a stejně tak vláda, protože celou zemi ovládá jeden člověk. Ten řídí od vzdělání po zemědělství. Prostě všechno, co je možné.

Co podle Vás v tomhle kontextu změnily březnové protesty?
Podle mě se něco změnilo, samozřejmě, ale stejně tak jako v mnohých autoritářských režimech, i v Bělorusku existuje jistá společenská smlouva mezi lidmi a vládou. Vláda omezuje lidem občanské svobody výměnou za to, že můžou klidně pracovat a vydělávat si. Ale v situaci, kdy je běloruské hospodářství ve špatném stavu, protože peníze od Ruska se krátí...

V Rusku pracuje zhruba 700 tisíc Bělorusů, kteří by chtěli pracovat doma, ale nenajdou tam normální práci. Vláda je za tu těžkou práci chce zdanit za příživnictví. Tu společenskou smlouvu vláda porušila a národ se naštval, a lidé masově vyšli do ulic. No a vystrašený režim vycouval. Svědčí to o tom, v co už někteří nevěřili, že je vůbec možné.

Jde o režimu říct, že je „unavenější“, respektive - je pořád ještě schopný nějak mobilizovat? Využít ideologii a represivní složky?
Sílu samozřejmě ještě má a všechno je podřízené jednomu člověku. Na druhou stranu tu je něco jako únava materiálu. I ti, kteří od počátku Lukašenka podporují, jsou trochu unavení. Na řadu přichází mladá generace – úředníci, tak čtyřicetiletí, kteří chápou, že takhle to nejde dál a že jsou potřebné nějaké reformy a že změna je možná. Ale nemyslím si, že by to byla revoluce nebo něco takového.

A co to znamená pro novináře? Protože v březnu policie zasahovala i v sídle Bielsatu, zadržela kameramana a zabavila techniku. Jak to dopadlo?
Pořád ještě běží proces. Doteď nám techniku nevrátili a pořád se soudíme.

Od února je možné do Běloruska na pětidenní pobyty létat bez víz. Znamená to, že se země pomalu otvírá, nebo jde jen o gesto?
Není to velká změna, pramení to z ekonomické situace, Bělorusko chce nalákat zahraniční turisty, pro které zatím stále je terra incognita. Proto vznikl nápad na přilákání turistů i do lázní, ale bezvízový vstup na pět dní je moc krátký. Navíc je možný vstup do země pouze přes letiště v Minsku, takže kdyby se chtěl někdo podívat třeba do Brestu, pojede půl dne a zůstanou mu dva tři dny na pobyt. Říká se, že to prodlouží na dva týdny a možná to tak bude, bylo by to dobré.

Na východě země se staví jaderná elektrárna Ostrovec. Prosákly informace už o několika incidentech. Průběh stavby kritizuje sousední Litva i Evropská unie. Jak se o elektrárně mluví v Bělorusku?
Na to jsou různé názory. Někdo tvrdí, že elektrárna je potřeba, že Bělorusko potřebuje mít vlastní zdroj, aby se stalo nezávislejším. Na jednu stranu tomu tak možná je.

Problém spočívá v tom, že to dělají v atmosféře tajemství. Během stavby se stala dokonce vážná nehoda, ale nikdo se o ní nedozvěděl, na veřejnost se to dostalo jen náhodou. Neexistuje společenská kontrola. Staví se to podle ruských postupů, z ruských materiálů a ruskými specialisty. To vzbuzuje obavy, že je to nebezpečné.

A je čeho se reálně obávat? Došlo už nejméně ke dvěma incidentům.
Podle mě ano. Je čeho se bát.

V Polsku se teď ve velkém řeší kácení Bělověžského pralesa. Jeho větší část je na území Běloruska. Jak probíhá péče o prales tam?
Podle toho, co vím, na běloruské straně se také kácí, taky v souvislosti s kůrovcem. Ale je to širší problém. Ta oblast spadá do administrativy prezidenta a vlastně nikdo neví, co se tam děje, kde se kácí a kde se prodává.

Pokud je kvůli tomu v Polsku velké haló, je dost možné, že u nás se to už děje dávno a nikdo o tom prostě neví.

Filip Harzer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít