Vztahy států Severoatlantické aliance (NATO) s Ruskem jsou na bodu mrazu. „Těžko teď můžeme mluvit o smiřování,“ podotýká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz litevský velvyslanec Laimonas Talat-Kelpša. Ve Vilniusu, hlavním městě Litvy, právě finišují přípravy na summit NATO. Jedním z jeho primárních cílů bude podle diplomata lépe specifikovat cestu, kterou se Ukrajina bude muset vydat při přibližování členství v Alianci.

Rozhovor Praha 6:00 29. června 2023 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Už zanedlouho bude Vilnius hostit summit Severoatlantické aliance. Jaká jsou vaše očekávání?
Myslím si, že to bude velmi důležitý summit – už jenom pro svou geografickou lokaci (Litva sdílí s Ruskem 227 kilometrů dlouhou státní hranici s Kaliningradskou oblastí – pozn. red.). V čase pokračující ruské invaze na Ukrajinu je důležité, abychom my jako NATO ukázali, kde stojíme a že máme jasný přístup a nezpochybnitelnou pozici.

Můžeme jmenovat dva pilíře, o kterých se aktivně mluví napříč členskými státy NATO. První se týká zajišťování a posilování naší vlastní bezpečnosti, zejména pak se to týká východního křídla, které zahrnuje Pobaltské státy, Slovensko, Česko a další. Druhý pilíř je o Ukrajině a její budoucnosti v NATO.

Ohledně Ukrajiny se hodně mluví o tom, jaké by ty závěry měly být. Ukrajinci do toho vkládají hodně nadějí. Ale jaké realistické výstupy mohou přijít?
Nechtěl bych spekulovat, zatímco debaty stále probíhají. Můžeme pouze opakovat, co je už nezpochybnitelně veřejné. Je jasné, že použitá slova směrem k podpoře Ukrajiny nabudou na významu. Mluvíme o zefektivnění ukrajinské obrany. Ta povede k ukrajinskému vítězství v této nevyprovokované a neospravedlnitelné agresivní válce, kterou začalo Rusko.

Bavíme se ale také o možnosti vytvoření struktury, kde by NATO a Ukrajina spolu mohly mluvit. Nějaká forma rady, ve které by hlas Ukrajiny měl stejnou sílu. To je na stole v této chvíli.

Dvě procenta HDP na obranu a 130 procent průměrné mzdy pro učitele. Pavel podepsal nové zákony

Číst článek

Specifika přibližování

Co se týče toho prvního pilíře, který jste jmenoval, jak zajistit větší bezpečnost hranic NATO vůči Rusku?
Tady budu mluvit zejména z litevské perspektivy. Ale i podle toho, co slyším tady v Praze, v mnohém tento pohled s Českem sdílíme.

Jedná se o navýšení vojenských jednotek NATO na východním křídle, pak bychom potřebovali posílit například vzdušnou obranu a jsem rád, že se tyto debaty posouvají. A konečně zatřetí – musíme začít brát skutečně vážně závazek ohledně výdajů na obranu. V tomto ohledu mohu jen gratulovat českému Parlamentu, který přijal usnesení, že Česko začne dávat na obranu dvě procenta HDP od příštího roku.

Ale situace se vyvíjí a debaty se povedou až do úplného konce, než summit začne. Už z průběžného jednání je jasné, že členské státy cítí tlak na to, že je potřeba najít shodu, která bude stát na několik klíčových faktorech. Na čemkoliv se členské státy ve Vilniusu dohodnou, musí to být víc, než co řekly doteď, a mnohem víc, než s čím přišly v Bukurešti v roce 2008.

Nesmíme jen neustále opakovat, že Ukrajina bude jednou členem NATO. Země jako Litva nebo Česká republika chtějí lépe specifikovat cestu, kterou se země bude muset vydat při přibližování členství v NATO. Mělo by se tak stát.

To tedy bude ve Vilniusu zdůrazňováno? Že je potřeba dát Ukrajině jasnější „plán jízdy“?
Rozhodně. Minimálně pro nás – Pobaltské země, ale vím, že to máme společné i právě s Českem – je to zásadní téma.

Během příprav summitu se ozývaly také hlasy, které doufaly, že by ve Vilniusu mohla být schválena pozvánka do NATO pro Ukrajinu. To je ale za situace, kdy v zemi probíhá ruská invaze, poněkud nepředstavitelné. Jak vybalancovat symbolickou hodnotu ukrajinské pozvánky s realitou, která je?
Politika je o spravování očekávání. Věřím, že se podaří uspokojit očekávání a potřeby obou celků – jak NATO, tak i Ukrajiny.

Ruská hrozba

Co zabezpečení průběhu konání summitu? Přece jenom, odehrává se pár set kilometrů od ruských hranic.
Mohu vás pouze ujistit, že Vilnius nebyl nikdy tak bezpečný, jako je nyní a jak bezpečno v něm bude během summitu NATO. Pracujeme na tom spolu s našimi spojenci, ale v zemi jsou přítomné i jednotky NATO, které nemají primárně zajišťovat pouze tuto akci, starají se o určitý standard bezpečnosti.

Bereme zároveň v potaz požadavky jednotlivých delegací, kterých do Vilniusu přijede čtyřicítka. Nicméně třeba jen za Českou republiku přijede prezident (Petr Pavel) a dva ministři (Jana Černochová za resort obrany z ODS a Jan Lipavský, šéf diplomacie za Piráty). Všechno to jsou chráněné osoby, které budou potřebovat bezpečné zázemí, což musí být z litevské strany zabezpečeno.

Před nedávnem jsme mohli číst zprávy o tom, že se do Běloruska přesunuly ruské zbraně (a po natočení rozhovoru také Jevgenij Prigožin a část jeho wagnerovců). Jak se připravujete na tohle?
Jen těžko to mění něco na tom, jak připravujeme zabezpečení summitu. Rusko je pro nás hrozba od začátku invaze na Ukrajinu a my jsme si toho vědomi. Ruští představitelé se mohou rozhodnout poslat vojáky, kam se jim zamane. Bělorusko v tomto nehraje nějakou výraznou roli, uvědomme si, že Kaliningradský region je na druhé straně Litvy.

Kaliningradská oblast jako ‚Achillova pata‘ západních zemí. Rusko přístupem k Litvě testuje jednotu

Číst článek

Nicméně Litva dělá mnoho pro to, aby zabezpečila své hranice a nebude tomu jinak během summitu NATO. Bude bezpečný a věřím, že naplní i očekávání.

Válka jako nástroj

Do programu summitu ve Vilniusu by měla promluvit i debata o přehodnocení vztahů Aliance s Ruskem. Jaký očekáváte vývoj v tomto ohledu? Přece jenom ty vztahy jsou teď velmi vyhrocené.
Těžko můžeme mluvit o nějakém smiřování, na to teď není dobrý čas. Mohu se jednoznačně vyslovit za Litvu, ale i za Lotyšsko, Estonsko a troufám si tvrdit i Česko, že nebylo nikdy naším záměrem Rusko provokovat k agresivní reakci.

Vždycky jsme se snažili o nalezení inkluzivní bezpečnostní politiky. Myslím, že tomu dost pomohlo i členství Pobaltských států v NATO, což se projevuje na tom, že v regionu vidíme méně konfliktů než kdykoliv předtím. Nikdy ale nebylo naším zájmem provokovat Rusko.

Bohužel v Moskvě se rozhodli jinak a vybrali si válku jako nástroj podpory své zahraniční politiky. Jsme však svědky toho, že jim to nevychází, a v Litvě tedy doufáme, že tento přístup, který zvolili na Ukrajině, selže definitivně.

Ankara nepodpoří vstup Švédska do NATO. Nejdřív musí přestat protiturecké demonstrace

Číst článek

Když se bavíme o tom, jak pomohla přihláška do NATO Pobaltským státům, kromě nabídnutí vstupenky do Aliance Ukrajině se očekává také oficiální přijetí Švédska. Myslíte si, že k tomu ve Vilniusu dojde?
Doufáme, že se všechny formality vyřídí před summitem ve Vilniusu. Vím, že diplomaté pracují velmi usilovně na tom, aby se tak stalo.

Už jste krátce mluvil o tom, že je Litva vůči Rusku nyní velmi ostražitá. Jak vypadají vaše bilaterální vztahy v této chvíli? Komunikujete spolu?
Asi se budu opakovat. Ale my jsme se vždycky snažili respektovat našeho souseda a nedělat žádné kroky, které by mohly být chápány jako provokace. To byl vždy postoj litevského kabinetu. Bohužel ta reakce, které se nám dostalo, byla v nejlepším případě smíšená, ale povětšinou agresivní.

Naučili jsme se fungovat na základě mechanismů, které nám umožňují si vycházet vstříc. Respektujeme třeba tranzit z centrálního Ruska do Kaliningradu. Je to na základě mezinárodní dohody a my ctíme naše mezinárodní závazky. Dále musíme spolupracovat kvůli energetické závislosti. Protože Litva spolu se dvěma dalšími Pobaltskými státy naneštěstí stále patří ke starým sovětským plynovodům. To ale musí skončit, chceme se odpojit a pracujeme na tom.

Nicméně víc komunikace s ruskou stranou nemáme. Veškeré debaty se zastavily ruskou invazí na Ukrajinu. Nebyla to naše volba zastavit spolupráci, byla to ruská volba vpadnout do suverénního státu, který je zároveň naším partnerem.

Litevsko-ruské vztahy

Litva byla jednou z nejvíce striktních zemí ve svém přístupu k Rusku po invazi. Třeba s ohledem na vydávání víz pro Rusy.
Ano, v tomhle jsme zaujali stejný postoj jako česká vláda. Jak můžeme sledovat vývoj nyní, funguje to celkem dobře.

Třeba i s ohledem na ruskou komunitu, která je v Litvě? Protože jestli mám správné nebo stále platné údaje, v Litvě by měli Rusové tvořit nějaká čtyři procenta populace. Jak spolu tyto dvě části společnosti fungují?
Asi to bude ještě menší procento. Ale obecně nemám moc rád malování těchto etnických hranic, většinou to nefunguje a nedělá to dobrotu.

Turismus z Ruska musíme utnout. Žádné nakupování, jde o zastavování, myslí si litevský europoslanec

Číst článek

Co dokážeme tím, že se budeme takto vůči sobě navzájem vymezovat? Pokud je naším cílem se vymezit proti Putinovi, pak jsem toho názoru, že bychom v čistě litevské komunitě našli i více lidí, kteří s ním budou sympatizovat, než kdybychom se na to ptali ruské komunity. To jsou totiž lidé, kteří do Litvy odešli už několik let zpátky a pravděpodobně u nich budou velmi silné ambivalentní přístupy. Jsou velmi protiputinovští, chtěli by demokratické Rusko a doufají, že by jednou Rusko mohlo uspět jako evropský národ.

Z mého pohledu to není o tom, jestli jste Rus, nebo ne, zda mluvíte rusky, nebo ne, zda máte ruské nebo litevské občanství, ale je to o vašem obecném přístupu vůči tomu, čeho se Putin dopouští na Ukrajině. V případě, že jeho kroky někdo podporuje, je to silný morální indikátor. Z evropského pohledu si říkáme, že ten člověk nemůže mít něco v hlavě v pořádku.

Ale zpátky k vaší otázce. Pokud se s kýmkoliv shodneme na tom, že žádná země nemůže být ve 21. století bezdůvodně napadena jinou zemí, jsme na stejné straně.

A naopak když to na závěr otočím a zeptám se na spolupráci s Českem? Ta se po ruské invazi na Ukrajinu zintenzivnila, nebo z toho mám aspoň takový pocit. Obě země a vlády sdílí stejný postoj.
Určitě, moc děkuju za tenhle komentář. Neřekl bych, že se zásadně změnil kurz. Ale samozřejmě máte pravdu, že se naše spojenectví prohloubilo. Hledal bych ale začátek o něco dříve. V případě Vrbětic to byla Litva, která se jako první připojila k vypovězení ruských diplomatů.

Tato solidarita fungovala i opačně. Když se Litva potýkala s nespravedlivým přístupem Číny, byla to česká vláda, která nás podpořila. A stejně tak ve chvíli, kdy běloruský vůdce Alexandr Lukašenko poslal k našim hranicím vlnu migrantů. Opět to byl český kabinet, který při nás stál. Pro Litvu to byl velmi kritický moment i Evropská komise sledovala pozorně stavbu pevné hranice. Ale zvládli jsme to.

Kořeny litevsko-české spolupráce jsou skutečně hluboké a ruská invaze na Ukrajinu je jen prohloubila. Od této doby spolupracujeme velmi úzce. Myslím, že nám to jde velmi dobře.

Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít