Kosmonauti vyráží na simulovanou cestu k Marsu
Rok a půl v izolaci, bez spojení s nejbližšími a možnosti nadechnout se čerstvého vzduchu. Pro leckoho by to byla noční můra. Šest dobrovolníků, kteří se přesně k takovému scénáři zavázali svým angažmá v misi Mars 500, si však plní svůj dětský sen. Dokonce jim ani nevadí, že let na rudou planetu je jen simulovaný a maketa jejich vesmírné lodi příštích 18 měsíců neopustí území Moskvy. Jak má život šestice vypadat a co všechno si organizátoři od projektu slibují?
„K letu připraveni!“ hlásí kapitán šestičlenné posádky Alexej Sitěv. Mezinárodní tým oblečený do modrých overalů s logem projektu Mars 500 naposledy zamává nejbližším, naskočí do svého pozemského modulu a zaklapne za sebou hermetické dveře. Od půdy moskevského institutu se sice šest „kosmonautů“ neodlepí, denní světlo ovšem spatří znovu až za 520 dní.
„Hlavním cílem mise je lépe porozumět, jak se lidé vyrovnávají s dlouhou cestou na jinou planetu, s izolací a psychickým tlakem,“ říká Boris Morukov, šéf projektu Mars 500 z ruského Institutu biomedicínských problémů. Získaná data podle něj budou mít zásadní význam, i přesto, že se pokus odehrává na zemi. Vědci se podle něj snažili vytvořit co nejrealističtější podmínky.
Šestice dobrovolníků ve složení tři Rusové, dva Evropané - Francouz a Ital - a jeden Číňan stráví rok a půl zavřena v sestavě několika kontejnerů. Ten, ve kterém právě stojím, přijde ke slovu až zhruba v půlce pokusu. Pod nohama mám písek a kameny - prostor má simulovat planetu Mars, kam polovina posádky vystoupí z hlavní „lodi“. Tam je čeká tvrdý život vesmírných poutníků - striktní dieta, jídlo na příděl, přísně strukturovaný denní program, sprcha jednou za 10 dní, omezená komunikace se zemí prostřednictvím zpožděných emailů.
„Bude to těžké, ale plníme si dětský sen a navíc pomáháme v něčem, co je důležité pro budoucnost lidstva, to stojí za to. Navíc jsme prošli tvrdým výcvikem," říká 27letý italský účastník Diego Urbina.
Stejnou motivaci přiznává i jeho 38letý kapitán - voják a astronaut - Alexej Sitěv, který „na zemi“ nechává čerstvou novomanželku. Na tom, že izolace od opačného pohlaví, rodin, přátel a blízkých, bude během mise nejtěžší, se shoduje celá šestice. Jedním dechem však dodávají: Stojí nám to za to.
Přinese však pokus klíčová data i vědcům? Přeci jen jde jen o simulaci, navíc posádka ani nebude vystavena stavu bez tíže, ptám se spoluorganizátora projektu z Evropské vesmírné agentury Christena Fuglesanga.
„Nemůžeme samozřejmě vytvořit úplně všechny podmínky jako ve vesmíru. Posádka nebude čelit ‚faktoru strachu‘ jako při skutečné cestě, obavám, že se nevrátí. Vědí, že kdyby se dělo něco hodně dramatického, můžou modul opustit. Ale i tak získáme spoustu důležitých informací o tom, jak funguje psychika ve stresu a naprosté izolaci,“ domnívá se Christen Fuglesang, který reálné misi na Mars dává horizont zhruba dvaceti let.
Jak předvídá Boris Morukov, uvnitř pozemského modulu může spíš dojít na konflikty a střety, které jsou běžné v každé uzavřené skupině. Pro případ hlubokých krizí nebo problémů podle něj budou nachystaní s pomocí odborníci včetně českých expertů na sociální psychologii. Jak šéf projektu z moskevského institutu s úsměvem dodává, on sám věří, že tak daleko situace nedojde. S jistotou podle něj jde předpovědět jedno - a sice že každého z účastníků pokus změní. Jak moc, to se však dozvíme až za 18 měsíců.
Zvětšit mapu: poloha Institutu biomedicínckých problémů v Moskvě
