Pokud sankce udeří na ty nejmocnější z mocných a připraví je o život v luxusu, obrátí se věrní proti vůdci a vymění své blaho za Kimův pád? KLDR není jako jiné diktatury: vzpoura tu neznamená mocenský vzestup, ale zkázu a možná i smrt. Vkládat naděje do cíleného tlaku na rozmazlené severokorejské elity je proto marné, vysvětluje pro NK News Andrej Laňkov, jeden z největších světových znalců severokorejské otázky.

Pchjongjang - Soul 6:00 5. září 2017 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Říká se jí dárková politika: praxi, kterou v Severní Koreji úspěšně zakotvil zesnulý Kim Čong-il a jejíž užitečnou štafetu převzal jeho nástupce a syn Kim Čong-un.

Přes oficiálně uzavřenou hranici do KLDR už desítky let proudí luxusní zboží, které severokorejští vládci štědře dělí mezi hodnostáře svého režimu. Je to půjčka za oplátku: život v bohatém nadbytku a materiální jistotě výměnou za úslužnost a loajalitu.

Seberte jim luxus

Životní styl, na který se snadno zvyká a mnohem hůř se ho vzdává, tím spíš, když s sebou pád do nemilosti nese hrozbu tvrdého trestu včetně možné popravy. Právě s ním však souvisí argumentace, která se skrývá za sankcemi proti severokorejské vládní moci.

„Top 1 procento“ severokorejské populace, tvrdí Laňkov, má svůj luxus rádo a v žádném případě se o něj nechce nechat připravit. Sankce by proto měly cílit právě na tyto nejmocnější z mocných – v naději, že se náhle ochuzené severokorejské špičky proti svému někdejšímu chlebodárci obrátí a nahradí ho novým vůdcem; někým, kdo nebezpečný jaderný program zkrotí výměnou za obnovený příliv bohatství.

V jiných zemích to může fungovat, píše Andrej Laňkov. Lakonicky řečeno: „Každá revoluce znamená tisíc volných míst.“ Tam, kde ještě nedávno stál svržený diktátor a možná jeho nejbližší, se otevírá prostor pro flexibilnější elitu, která přežila; z plukovníka se stává generál.  

Bohužel, tvrdí Laňkov, v případě Severní Koreje jsou taková očekávání „beznadějně mimo“.

Cynické a pragmatické elity

Sankce jako takové se oficiálně řídí následující logikou: za zločiny a hrozbu nebezpečné diktatury nemohou běžní obyvatelé, ale vládní elity. To ony jsou viníky, které je nutné sankcemi zasáhnout, potrestat a svázat. Zavání to pokrytectvím, píše Laňkov, protože pokud sankce fungují, bývá to často právě tím, že dopadnou na obyčejné lidi a vyvolají širokou vlnu nevole a odporu.

Bohaté Severokorejky vládnou penězům i taxíkům. Řidičák nepotřebují, stačí jim sedadlo spolujezdce

Číst článek

Nicméně si přesto představme, že mezinárodní společenství skutečně zavede takový sankční režim, který elitu v KLDR opravdu zabolí. Kroky tímto směrem už se ostatně podnikly, viz snahy bránit Pchjongjangu v přístupu k zahraniční měně nebo četná embarga právě na dovoz luxusního zboží.

Nejvyšší patra režimu, jak dobře známo, už dávno opustily ideologický fanatismus Kim Ir-senovy éry. Dnešní Severní Koreu řídí cyničtí a pragmatičtí manipulátoři, konstatuje Laňkov, kteří dobře vědí, jak pohodlné jsou sedačky BMW a jak lahodně chutná koňak Hennessy.  

Děsivá vize

Jenže Severní Korea je mezi světovými diktaturami unikát: na jih od ní totiž existuje její nesrovnatelně bohatší dvojče, jehož úspěch má každodenně před očima. Stát, který ve své ústavě neuznává právo KLDR na existenci a definuje ji jako „protistátní“, rozuměj v podstatě povstalecký útvar. A který – alespoň tedy na oficiální rovině – předpokládá, že do sebe severokorejské území jednou v budoucnu pojme.

ROZHOVOR S PŘEBĚHLÍKEM: Severokorejci si z propagandy balí cigarety, říká uprchlý novinář z KLDR

Číst článek

Pokud kimovský režim padne, nastane chaos, z něhož vedou dvě možné cesty. Ta první, pročínský loutkový režim, by pro současné elity KLDR byl jistě tou schůdnější. S ohledem na současnou situaci je ovšem pravděpodobnější druhá cesta, a tou je právě absorpce padlé KLDR Jižní Koreou.

Z pohledu běžného Severokorejce nemusí být perspektiva začlenění do bohaté a demokratičtější Jižní Koreje nijak chmurná, podotýká Laňkov. Ale pro elity v Pchjongjangu je taková vize děsivá – tento scénář totiž znamená prakticky nulovou šanci zůstat u moci.

A pochopitelně zdaleka nejen to. Špičky v Pchjongjangu samy dobře vědí, jak by v případě vítězství nad Jihem naložily se svými tamními protějšky, a jen stěží od nich očekávají privilegované zacházení, jestliže prohrají.

Sotva navíc mohou počítat se zastáním od mezinárodního společenství. Vážné a dlouholeté zločiny na lidských právech nelze připsat jen rodině Kimových, to by bylo hrubé zkreslení skutečnosti. Někdo bude muset nést zodpovědnost – a takových lidí nejspíš nebude málo a ona zodpovědnost bude pořádně bolet.

Viset? Jedině společně!

Z pohledu severokorejských generálů a aparátčíků zkrátka platí: alternativou k vyschnutí litrů exkluzivního koňaku nejsou litry koňaku pod novým vůdcem, ale velmi pravděpodobně vězení nebo poprava. A tak je jejich rozhodnutí jasné.

Severokorejská elita nemůže opustit loď, na níž se plaví, konstatuje Laňkov. A proto ji nechce ani rozhoupávat. Místo BMW bude jezdit v Číně vyrobenou Toyotou, místo Hennessy bude pít domácí rýžový likér sodžu a s kapitánem u kormidla dál popluje kurzem, který nastolil. V opačném případě totiž půjde loď ke dnu – a ona s ní.

'Zabijte ty americké bastardy!' Masakrem z 18. srpna vyvolali Severokorejci přízrak 3. světové války

Číst článek

Sankce mohou účinkovat, to není vyloučeno. Mohou zpomalit severokorejský jaderný výzkum díky logistickým úskalím. Mohou vyústit v hospodářský kolaps, po kterém přijde hladomor – a kvůli němu revoluce (byť za jakou cenu?).

Ale jen sotva inspirují zásadní rozkol na vrcholu severokorejské moci. „Ať už se stane cokoli, tihle lidé budou viset společně. Věří, že jinak budou viset každý zvlášť,“ uzavírá Andrej Laňkov. 

mls Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít