Deník The New York Times si proto položil otázku, zda rebelové dokážou vládnout celé zemi podobně jako v chudém agrárním regionu s relativně malým počtem obyvatel. Experti například upozorňují, že systém práce ministrů nemusí na velkém území fungovat. Šéfové všech 11 resortů se totiž doposud o všech svých krocích museli radit s vedení skupiny.

Haját Tahrír aš-Šám má kořeny v Islámském státu a Al-Káidě, přibližně od roku 2016 ale zmírnila svou džihádistickou orientaci. Prosazovala sice některé konzervativní praktiky, neuchýlila se ale k přísnosti, kterou zavedla teroristická skupina Islámský stát v době, kdy ovládala některé části Sýrie.

Přesto zůstává HTS na seznamech teroristických organizací vedených Spojenými státy, OSN, Tureckem i dalšími zeměmi. Toto označení blokuje přísun podpory ze zahraničí, proto si skupina našla jiné způsoby, jak se finančně udržet. Vybírala poplatky ze všech druhů zboží a podniků, včetně plodin, stavebnictví, obchodu a řemeslných prací. Kromě toho měly společnosti napojené na skupinu monopol na dodávky pohonných hmot, elektřiny, vody a odvoz odpadků.

„HTS je příkladem přizpůsobivosti v ekonomice konfliktů,“ uvedl pro The New York Times Mark Nakhla, vedoucí výzkumu ve společnosti Kharon, analytické firmě, která radí společnostem při dodržování sankcí proti ozbrojeným skupinám a dalším nepřátelským aktérům. Změny v HTS nazval „strategickým rebrandingem“.

Opuštění teroristických metod

Skupina také opustila některé dříve používané teroristické metody, jako jsou sebevražedné bombové útoky na vojenské cíle, uvedl Orwa Ajjoub, doktorand na univerzitě ve švédském Malmö. Pokud jde o kontrolu obyvatel, povstalecká skupina jí často ponechávala na místní úřady, zejména ve vesnicích ovládaných náboženskými menšinami.

Sýrie je složitou mozaikou různorodých vesnic, upozorňuje The New York Times. Je to převážně sunnitská muslimská země s více než 23 miliony obyvatel, v níž žijí značné menšiny šíitských muslimů, křesťanů, drúzů, ale i sekta alavitů, která v Sýrii dominovala za Bašára Asada i jeho otce. V Idlibu se předválečná populace čítající 1,5 milionu obyvatel rozrostla na 3,5 milionu. Podle údajů OSN žijí vysídlenci z celé Sýrie většinou ve stanových táborech.

K prosazování islámské praxe nepoužívali brutální metody, které používají extremističtější skupiny. Islámský stát například netoleroval žádné odchylky od toho, co považoval za islámské právo. Někteří narušitelé byli popravováni, zatímco usvědčeným zlodějům byla amputována ruka.

HTS do této škatulky nezapadá. Třeba nákup a prodej alkoholu byl zakázán, ale podle obyvatel se skupina nesnažila vymýtit pijáky a lidé mohli na veřejnosti kouřit. Skupina neposílala do terénu mravnostní policii, která by prosazovala přísná společenská pravidla.

V konzervativní společnosti však udržovali základní školy oddělené podle pohlaví. Povstalci také zřídili řetězec bezplatných koránských škol nazvaný Dům zjevení, kde se vyučovala teologie i běžné předměty jako matematika a angličtina.

mst Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít