Bývalá soudkyně v Haagu: Události na Ukrajině zatím znaky genocidy nenesou, je to zvláštní trestný čin
Ukrajinské síly osvobodily od Rusů celou Kyjevskou oblast. Svět tak mohl spatřit záběry z osvobozeného města Buča, kde Rusové podle Kyjeva zavraždili stovky civilistů - někteří ještě svírali tašky s nákupem, případně měli svázané ruce za zády. Západ volá po vyšetření válečných zločinů, skloňuje se slovo genocida. Hostem Radiožurnálu byla Ivana Janů, bývalá soudkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii.
Mezinárodní trestní soud už zahájil vyšetřování možných válečných zločinů, zločinů proti lidskosti či genocidy na Ukrajině. Z toho, co zatím víme, mohlo by jít právě v Buči nebo jinde na Ukrajině dokonce o genocidu, tedy systematické ničení celé skupiny obyvatel?
Abych řekla pravdu, tak si myslím, že zatím tam znaky genocidy nejsou. Genocida je takový zvláštní trestný čin. Musíte se u něj prokázat dva trestní úmysly. Jednak že vraždíte nebo postupujete jinak zničujícím způsobem, a pak to musí být proti konkrétní skupině - národnostní, etnické či náboženské. Tyto dva úmysly tam musí být prokázány v jeden moment.
Ukrajinci našli v osvobozené Buče stovky zavražděných civilistů. ‚Provokace,‘ zní z Moskvy
Číst článek
Genocida je trestný čin, který je tak závažný, že si v podstatě klade za cíl, aby náboženská nebo jiná skupina zmizela z povrchu zemského, a tím by civilizace jako variantní schéma byla ochuzena o specifika, co přináší právě tato skupina.
To byl vlastně důvod, proč vznikla Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidy a uložila státům, aby to promítly do svých ústavních a trestních systémů, což Rusko udělalo, Ukrajina taky. Takže je to, dejme tomu, v záloze, ale myslím si, že tady zatím ty znaky dané nejsou, ale to bude prostě závěr vyšetřování.
Jak by tedy mezinárodní právo podle vás hodnotilo to, čeho jsme svědky právě ve městě Buča, co zatím vidíme z těch záběrů a fotografií?
U soudu musíte prokázat vinu každému jednotlivci, kterého soudíte. I když válečné zločiny nebo zločiny proti lidskosti jsou zločiny proti civilnímu obyvatelstvu a jsou páchány hromadně, tak ta odpovědnost trestní, kterou dovozujete, je individuální.
Takto to vypadá beznadějně, chytit toho vojáka, který třeba střílel na tom místě. Ale ta odpovědnost, která se prokazuje individuálně, tak jde z vrchu. A ten vrch může být politický, anebo vojenský.
Pokud tady existoval určitý plán, o kterém si myslím, že existoval, tak ta odpovědnost se promítá odshora dolů - až k velitelům, kteří jsou odpovědní už přímo na místě a jejichž odpovědnost je taková, když se porušuje mezinárodní právo, když dochází k nějakým takovým činům, tak musejí potrestat toho dotyčného, co to spáchal.
Anebo když se dozvědí, že by to mělo být spácháno, tak je mají potrestat. Jinak je zodpovědný nadřízený. A takto se to řetězí až nahoru až k (ruskému prezidentu Vladimiru) Putinovi a k velitelům, ke generálům.
Moskva popřela, že návrh dohody s Ukrajinou je připraven k projednání prezidenty obou zemí
Číst článek
Jak se obecně dokumentuje a dokazuje jednak to, co se na místě stalo a potom tedy i to, že ti vojáci buď měli přímo rozkazy podobného typu, anebo jim minimálně nebylo v něčem takovém bráněno?
Tu otázku pokládáte správně. Nakonec je to všechno, co může přispět k objasnění toho stavu. Takže, když se teď ví, že lidi šli například z nákupu, tak to viděli.
Když tam jsou mezinárodní pozorovatelé nebo kdokoliv, je potřeba zajistit svědky - nějakým způsobem podchytit jména těch lidí, kteří to viděli nebo kteří to fotografovali.
A v neposlední řadě později, kdy probíhají ty soudy, jsou tam tam svědci z řad pachatelů. Tam nemůžeme říct, že všichni Rusové jsou šťastní, že tam jsou a že střílejí tam lidi, jejichž jazykem mluví nebo tam mají provdané sestry a oženěné bratry.
V případě Srebrenice byl jedním z nejdůležitějších svědků člověk, který tam střílel. Nechtěl střílet, ale byl postaven před takový obrovský problém svědomí, kdy mu řekli: „Když nebudeš střílet, budeš zastřelen.“ Prostě mu dali tu zbraň k hlavě.
Ten se k tomu tribunálu sám přihlásil a svědčil. A to bylo velice důležité i proti těm nejdůležitějším, nejvýše postaveným. Bylo to strašně důležité svědectví. Nejdříve se musel léčit, jelikož byl psychicky velice zdevastovaný. Jeho manželka byla z etnika, proti kterému takto tehdy vystupoval. To jsou mnohdy takto lidsky strašně tragické případy. Ten, který tam páchal zločiny, byl svědkem.
