‚Potřebujeme rychlou pomoc.‘ Ukrajinci se obávají zimy, spoléhají se i na domácí podporu
Ukrajina sobě. I tak by se dala nazvat soudržnost, se kterou si obyvatelé pomáhají. Ne všichni Ukrajinci se totiž spoléhají na pomoc západních zemí. Je tomu tak třeba ve městě Balaklija v Charkovské oblasti, které bylo od jara pod ruskou okupací.
Po celém městě je spousta rozbitých krámků, kiosků, tržnic, nákupních center. Zasaženy byly i obytné domy, které jsou ale cihlové, takže většina zůstala stát.
Paní Nina říká, že bylo všelijak. Jednou byli v bytě, když bylo klidněji, jednou zase ve sklepě.
Poslechněte si reportáž zpravodaje Martina Dorazína o humanitární pomoci Ukrajinců
Na špatné časy vzpomíná také paní Taťána. „Všichni jsme tady žili pod střelami. V Balakliji často netekla voda a nešla elektřina. Pro vodu jsme si chodili k říčce, ale pláž byla zaminovaná, takže jsme to museli obejít z druhé strany. V létě jsme se tam myli, ale teď to může být mnohem horší. Ruští vojáci se k nám naštěstí chovali poměrně slušně a dokonce nám dali i humanitární pomoc a léky.“
Paní Taťána se jich samozřejmě ptala, proč sem vlastně přišli. „Řekli, že se nám tu určitě špatně žilo. Odpověděla jsem jim: žili jsme tu klidně a v míru, dokud jste nepřišli vy. To vy jste to všechno natropili. Namítali, že nám přišli pomoct. Byli tu i Burjati, kteří se ale chovali tak, že je odvolali, a poslali k nám Inguše. S nimi se dalo bavit. Ptala jsem se jich: od koho a od čeho jste náš přišli osvobodit? Chápete, že tady žijí jenom civilisti?“
Ukrajina dobyla zpět město Balaklija na východě země, strategický bod byl v ruském područí půl roku
Číst článek
Ukrajinská armáda sice ruské vojáky vyhnala, ale problémy obyvatel Balaklije tím neskončily: „Začala topná sezona a lidi se hodně bojí zimy. Pořád jsou problémy s elektřinou a vodou. V našem pětipodlažním domě shořela střecha a do bytů za deště zatéká. Bytovky jsou staré přes 50 let. Potřebujeme rychlou pomoc, aby lidi nemrzli. Byty v celém pátém podlaží shořely.“
Pomoc ze západní Ukrajiny
Hlavní administrativní budova v Balakliji zůstala stát neporušena, ale protější část náměstí dostala několik zásahů. Mimo jiné rakety dopadly do obchodního centra.
Na náměstí dorazila humanitární pomoc, kterou organizují Ukrajinci ze západní části země a pod palcem ji má Alexandra Kovalenková.
„Jmenuji se Alexandra Kovalenková a jsem vedoucí dobrovolnického hnutí ‚Ukrajina hrdinům‘ pod záštitou prezidenta. Už několik měsíců pracujeme právě tady na východě, v Charkovské oblasti. Víme, že lidi na osvobozených územích potřebují jídlo, léky, vodu, teplé oblečení. Zároveň přímo na místě zjišťujeme, jak můžeme dál pomoci.“
Kovalenková považuje za velmi důležité, aby právě ukrajinsky mluvící západ země pomáhal ruskojazyčnému východu. „Pocházím z rodiny politických vězňů. Moje prarodiče vyhnali na Sibiř. Vím, jaké to je, když tě pronásledují za jiný názor. Moje švagrová doteď žije na okupovaných územích. Je mi z toho těžko a bolí mě to, ale teď musí všechno stranou, i moje politická práce, protože jsem poslankyní. Všichni si přejeme vítězství a budeme pomáhat, jak jen budeme moci.“
Společný nepřítel východ a západ země spojil, navzdory veškerému ruskému úsilí. „Jsme družní, podívejte se, jak se tady všichni spolu bavíme, jak rozdíl mezi východem a západem před očima mizí. Důležitá je naše jednota, zvítězíme a všechno dáme do pořádku. Sám život chtěl, abychom museli hájit právo na naši zemi, a my nemáme jinou volbu – buď vyhrajeme, nebo nás všechny pozabíjejí,“ dodává Kovalenková.
