Harrisová se snaží vykreslit jako neelitní Američanka. Trump má důvod být nervózní, tvrdí amerikanistka
Americká viceprezidentka Kamala Harrisová vystoupila asi s nejdůležitějším projevem ve své politické kariéře. Na sjezdu Demokratické strany oficiálně přijala kandidaturu na prezidentku Spojených států. „Dokáže hovořit empatičtěji, s odžitou zkušeností, kterou jednoduše její šéf Joe Biden (prezident USA) nikdy neměl,“ vysvětluje pro Český rozhlas Plus vedoucí iberoamerického centra Metropolitní univerzity Praha amerikanistka Kateřina Březinová.
Vystoupila Harrisová s takovým projevem, který potřebovala, který se od ní čekal?
Domnívám se, že vystoupila s projevem, který – jak třeba analytička z NPR Mara Liassonová nazvala – se podobá verzi speed dating (zrychlené rande – pozn. red.).
To znamená, že se musí co nejrychleji a co nejvíce ve svých slovech představit nejenom demokratům, ale i americkému elektorátu.
Do plus minus třičtvrtěhodinové řeči musela vměstnat vše, co se týkalo důležitých momentů z jejího života, těch tam bylo velice mnoho. Ale i důležitých náznaků toho, jakým směrem se bude ubírat její vládnutí, její politika, a také toho, o jaké hodnoty se hraje.
V tomto směru se Harrisová poprvé více přiblížila „temnému tónu“, který jsme slyšeli od Joea Bidena a jeho kampaně, která skončila před měsícem.
Byl to Joe Biden, který zdůrazňoval zejména temné hrozby pro americkou demokracii. Co by znamenal další pobyt Donalda Trumpa v Bílém domě. A Harrisová proti němu byla optimističtější, usměvavější.
Ale v té řeči se naopak ozvaly i temné tóny. Nebyl to jenom optimističtější pohled do budoucnosti. Hraje se tady opravdu o hodně.
‚Neelitní Američané‘
Když se ještě vrátím k první části projevu, ve které Harrisová představovala sama sebe americkým voličům, co ze svého životního příběhu zdůraznila?
Myslím, že základní linka, o kterou se snaží jak ona, tak její kandidát na viceprezidenta Tim Walz, je vykreslit sebe jako naprosto běžné neelitní Američany. Ona ukázala, jak vyrostla v zálivu obklopujícím San Francisco. Vykreslila, jak se s maminkou na základní škole přestěhovaly do nájemního bytu v naprosto neluxusních, neelitních částech zálivu.
Tyto části se nachází v nížinách, kde žijí sestřičky, řidiči kamionů, úplně normální, manuálně pracující Američané. Žijí tam lidé, kteří jsou v úplně běžných zaměstnáních. Dojížděla do školy v Berkeley v rámci státem podporované autobusové snahy smíchat dohromady děti z různých čtvrtí.
Při projevu zaznívalo hlavní téma: ona je jedna z normálních Američanů a není nikterak elitní. A to se propojuje i s tím, co jsme slyšeli ve třetí noci demokratického sjezdu (ve čtvrtek), když vystoupil Tim Walz, kterého nazývají kouč, trenér.
Coby kandidát na viceprezidenta také mluvil v tomto duchu: Jsou tady, aby se zastávali běžných Američanů, kteří nemají nic na stříbrném podnose, nemají za sebou obrovské konto v bance. Tímto způsobem naznačovali, že hovoří o Donaldu Trumpovi.
Harrisová část svého nominačního projevu věnovala taky americké zahraniční politice. Naznačila, že by dělala něco zásadně jinak než její předchůdce Joe Biden? Nebo dala najevo, že na něj naváže?
Domnívám se, že v tomto směru je potřeba ji vnímat jako nedílnou součást Bidenova stávajícího prezidentského týmu. Čili ona vychází z jeho politik a dokáže je prezentovat trošku s jiným akcentem. Alespoň to tak zní za ten měsíc, co ji slyšíme vstupovat do prezidentského klání.
Dokáže hovořit empatičtěji, s odžitou zkušeností, kterou jednoduše její šéf Joe Biden, stávající americký prezident, nikdy neměl a nemůže mít. Ona skutečně v politice a třeba v zahraniční politice do značné míry reprezentuje kontinuitu se stávajícími politikami.
V nočním projevu nezapomněla zmínit, že Spojené státy americké pod jejím vedením budou nadále podporovat Izrael v tom, aby se mohl bránit. Ale zmínila třeba i právo na sebeurčení Palestinců, to je velice důležité. Co se týče Ukrajiny, tam ta kontinuita amerického angažmá je také velice zdůrazňovaná.
‚Soudružka Kamala‘
Vy už jste úvodem přibližovala, jakým způsobem se Harrisová ve svém projevu vymezila vůči svému protikandidátovi z Republikánské strany Donaldu Trumpovi. Má Trump po sjezdu Demokratické strany důvod být nervózní?
Domnívám se, že má důvod být nervózní. On je ve skutečnosti nervózní už delší dobu, protože když sledujeme jeho projevy, tak se delší dobu vyrovnával, či dokonce se doteď vyrovnává s tím, že už nestojí proti Joe Bidenovi.
Sjezd demokratů byla mediální show v americkém stylu. Snaží se o ‚obamovský moment‘, míní expert
Číst článek
On svou kampaň a útoky zaměřoval na „Crooked Joe“, „Křiváka Joea“. Snaží se teď přeznačkovat na „soudružku Kamalu“. Dělá z ní radikální kalifornskou woke zastánkyni všeho liberální, velmi extrémně levicovou. Ale vidíme, že si v zásadě zatím Trumpova kampaň nebyla schopná najít správnou parketu, ze které může Harrisovou atakovat.
Průzkumy veřejného mínění jsou zatím velice těsné. Kamala Harrisová za měsíc dokázala vyrovnat deficit, který tam existoval ještě před měsícem a půl, takže je to velice těsný souboj.
Ale proto, aby demokraté vyhráli v amerických prezidentských volbách a dostali se do Bílého domu, tak jim nestačí mít polovinu amerického elektorátu a toho populárního hlasu. Jak dobře víme, v Americe je přepočet na hlasy sboru volitelů, které potom sčítají potřebných 270 hlasů do Bílého domu. Demokraté potřebují mít vedení, nikoliv aby byly hlasy vyrovnané.
Celý rozhovor s amerikanistkou Kateřinou Březinovou si poslechněte ze záznamu v úvodu článku.
