Fotograf Krupař: Na frontě je nedostatek lidí, dochází i běžná munice. Vojáci už mě s sebou neberou
Ukrajina svádí tvrdé boje s agresorem u města Pokrovsk v Doněcké oblasti, které je důležitým dopravním a zásobovacím uzlem. Podle novináře a fotografa Stanislava Krupaře pronikli Rusové na vzdálenost asi osmi kilometrů. „Není to tak, že by se snad hroutila fronta, nicméně je to tedy velmi drsné. Nejsem vojenský expert, ale je jasné, že Pokrovsk je brána do Donbasu a jeho ztráta by byla pro Ukrajince velmi bolestivá,“ říká pro Český rozhlas Plus.
Vojáci, se kterými na frontě mluvil, podle něj příliš nevěří, že se město podaří ubránit. „Cítím z nich velkou únavu, o poznání větší než na jaře, takový fatalismus. Stále se nikdo nechce vzdávat, ale víra ve velké vítězství přítomna není. Neřeší velké strategické otázky, ale to, jak splnit své rozkazy, nezbláznit se a přežít,“ dodává v pořadu Interveiw Plus.
„Ti muži mají mnoho trápení. Jedno z nich je absolutní nedostatek lidí. To se změnilo od jara, kdy si stěžovali na nedostatek techniky. Že chybí tolik oslavované protitankové systému NLAW nebo Javelin, to už se táhne skoro dva roky. Ale teď už není ani hojnost běžných nábojů, i tím už se začíná šetřit,“ pokračuje reportér.
Krupař se setkal i s obavami, že se Ukrajina dohodne na příměří s Ruskem, které ho ale využije k přípravě mnohem brutálnějšího útoku, jemuž země nebude schopná vzdorovat. Žádné mírové řešení se ale nyní nerýsuje, protože Rusové si pod ním představují bezpodmínečnou kapitulaci.
„Míra destrukce ve frontových oblastech je ohromná, vyčerpání také. Ale vědomí životního ohrožení z Ruské federace lidem nedává moc možností, co dělat jinak. Každý den jsou konfrontováni se smrtí. Rakety padají i na velká města, ale tady je to každodennost,“ konstatuje.
Jen v noci a doufat
Na Donbase intenzivně operují ruské sebevražedné drony, a to i přímo v Pokrovsku. Podle Krupaře jich přibylo o několik řádů a přiznává, že z nich má velký strach, takže cestu do měst jako Vuhledar už riskovat nebude.
„Na některá místa se jezdí jen v noci a spoléhá se na to, že drony nebudou mít noční vidění. Dostat se do prvních linií je pro mě fakticky nemožné, protože ti vojáci, kteří mě mají rádi, mě tam z úcty k mému životu nevezmou,“ doplňuje.
Krupař připouští, že čtenáři už jsou utrpením přesyceni a sám také na Ukrajinu nejezdí kvůli nim, ale z celoživotního zájmu o Rusko a Ukrajinu.
„Jsem s malou skupinkou ukrajinských bojovníků a dokumentuji jejich život před odchodem na frontu a po návratu z bojových pozic. Třeba neudělám ty nejsilnější fotografie, ale mám s nimi velmi blízký vztah a unikátní vhled do toho, co zažívají. To je pro mě velmi cenné,“ uzavírá.
Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus výše.
