Erdogan chce být druhým Atatürkem. Jeho vize nemá s demokracií moc společného, soudí analytička
Recep Tayyip Erdogan vládne Turecku už 20 let a v květnových volbách hodlá potřetí usilovat o post prezidenta. „V posledních letech dovedl zemi k mnoha problémům a jeho pozice oslabovala. Na druhou stranu události posledního roku a válka na Ukrajině nahrávají tomu, že by mohl vyhrát,“ soudí Karolína Lahučká, analytička z Asociace pro mezinárodní otázky.
Kvůli mezinárodní situaci se prý Turci necítí bezpečně a Erdogana vnímají jako silného a zkušeného vůdce, který nabízí lepší perspektivu než opozice, která se ani čtyři měsíce před volbami nedokáže definitivně rozhodnout, kdo bude jejím kandidátem, a nemá ani jasný volební program.
Poslechněte si celé Interview Plus Šárky Fenykové. Hostem je Karolína Lahučká, analytička z Asociace pro mezinárodní otázky
„Je to šest stran, které mají úplně odlišný pohled na politiku. Hlavním jednotícím prvkem je, že nechtějí Erdogana,“ vysvětluje s tím, že stávající prezident svou kandidaturu oznámil už loni v červnu, kdy současně vyzval opozici, aby přišla s vlastním kandidátem.
Největší šanci měl istanbulský starosta Ekrem Imamoglu, který ale byl v prosinci nepravomocně odsouzen k dvouletému vězení za urážku volební komise v roce 2019.
Lahučká podotýká, že Turecko nikdy nebylo standardní demokracií a vždy v něm byla poptávka po silném vůdci. Erdogan sice v počátcích své vlády vystupoval jako reformátor a demokrat, čímž si chtěl získat na svou stranu Evropskou unii a zabránit tomu, aby ho nesesadila armáda, postupně ale upevňoval svou moc.
„Erdogan má potřebu stát se druhým Atatürkem. V současnosti se snaží prosadit svou a dovést Turecko do své vysněné podoby, která nemá s demokracií příliš společného,“ tvrdí expertka.
Spojenci v NATO?
Turecku se v současnosti ekonomicky nedaří, koncem loňského roku se míra inflace pohybovala nad 84 procenty, přesto ale centrální banka na pokyn prezidenta už od srpna snižuje úrokové sazby.
Turecko zrušilo jednání o vstupu do NATO s Finskem a Švédskem. Vztahy vyhrotily protesty odpůrců islámu
Číst článek
„On na to spoléhá, je to jeden z důvodů, proč se mají volby konat už v květnu. Spoustě lidí také dovolil odejít do předčasného důchodu, zvýšil minimální mzdy a podobná opatření, aby společnost měla pocit, že se jí začíná dařit lépe. Ale sám si je vědom, že to není dlouhodobě udržitelné,“ poznamenává Lahučká.
Opozice sice vládní stranu AKP v ekonomických otázkách kritizuje, vlastní řešení ale nepřináší, protože se na něm není schopna dohodnout. „Každý by šel trochu jiným směrem. Je tam silná nacionalistická strana, která by chtěla posilovat Turecko, republikánská CHP by se chtěla orientovat na Evropskou unii. Turci ale nejsou přesvědčeni o tom, že západní cesta je ta správná,“ zdůrazňuje.
Turecko prý vždy balancovalo mezi Východem a Západem, zároveň si je ale dobře vědomo toho, že je pro něj výhodné zůstat součástí NATO, protože poskytuje stabilitu.
„Na rozdíl od vztahů s Ruskem, arabskými státy nebo s Čínou, které jsou postavené na tom, jestli se teď zrovna Erdogan kamarádí s Putinem. Není třeba se obávat, že by Turecko otočilo a přestalo být spojencem. Nemohou si dovolit zůstat sami proti všem,“ dodává.
Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.
