Nejlepší korálky jsou z Česka, tvrdí africké kmeny. Laciné čínské na ně nemají, glosuje diplomatka
„Ve východní Africe je povědomí o České republice díky korálkům,“ říká pro iROZHLAS.cz ekonomická diplomatka Marta Ledgard. Kromě toho si Afričané s námi spojují fotbalisty nebo nosorožce. Obchod už se ale neomezuje výhradně na český export, tuzemské firmy v afrických zemích zůstávají a předávají znalosti. Právě to oceňují místní nejvíc. Diplomatka Ledgard v rozhovoru dále zmiňuje, že by Čechům slušelo víc kuráže investovat.
Pracujete na českém velvyslanectví v Keni, kde máte na starosti mimo jiné podporu českého exportu právě do Keni, ale také Tanzanie, Rwandy a Ugandy. Proč je důležité dělat ekonomickou diplomacii v Africe?
Afrika je pro nás stále přeci jenom exotická destinace. Je to poměrně daleko, vždy se tam letí s přestupem. Hlavní přínos naší práce je v tom, že my jsme na místě, jsme tam pro exportéry. Je to služba, fungujeme jako prodloužená ruka. Velkým přínosem je poskytování informací o daném teritoriu.
Ve většině případů už to není žádný zanedbaný trh, je tam velká konkurence. Některé technologie jsou mnohem dál než třeba v západním světě. Leckdy přeskočí určitou vývojovou fázi. To se stalo třeba v Keni s bezhotovostní platbou, touto metodou se platí už od roku 2004 nebo 2005.
‚Malý začátek něčeho velkého.‘ Angolská cesta Lipavského může otevřít ekonomické kanály
Číst článek
Kromě toho je ekonomická diplomacie také marketing České republiky. Toho, co umíme a co umí české firmy.
Jak tomu napomáhá, že v nedávné době navštívili africké země hned dva čeští ministři? Nejprve ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) a chvíli po něm šéf diplomacie Jan Lipavský (Piráti).
To je nedocenitelné. Média tomu věnují pozornost, jméno České republiky se probírá na různých místech. V místních, ale i v našich novinách, což je důležité, protože se čeští podnikatelé dozvědí o tom, že do Afriky čeští ministři jeli, s kým tam jeli, o jakých možnostech a v jakých sektorech se bavili.
Mám úzké kontakty na vládní a ministerské úrovni, běžně jezdím do okolních zemí a stýkáme se, ale když tam přijede ministr nebo ministryně, má to úplně jinou váhu. Je to velmi důležité.
Jaká je tedy podstata ekonomických diplomatů? Můžete to třeba demonstrovat na nějakém konkrétním příkladu?
Určitě. Ve východní Africe probíhá překotná urbanizace měst a s tím se vyvíjí problémy v managementu. Skrze to jsme byli osloveni rwandskou, ale i tanzanskou stranou, abychom nabídli nějaká česká řešení pro dopravu, energie, úpravu vody.
To je přesně typ obchodu, kde my jakožto ekonomičtí diplomaté jsme nezastupitelní. Jedná se o business to government (dojednávání obchodu mezi podnikateli a vládou, pozn. red.), kde je opravdu potřeba, aby byl někdo na místě, měl znalosti a styky ve vládních institucích.
‚Korupce je nepřijatelná‘
Zabýváte se Keňou, Tanzanií, Rwandou a Ugandou. Co je spojuje?
Všechny tyto země, a ještě pár dalších, patří do tzv. Východoafrického společenství. Snaží se vytvořit podobné regionální seskupení, jako máme my v Evropské unii. Chtějí volný pohyb pracovních sil, mají celní unii, jednotný celní tarif. Postupně – hudba budoucnosti – chtějí jednotnou měnu. Zesynchronizovávají region, což bude a začíná být velká výhoda pro české exportéry.
2:50
Gynekologie, porodnice i novorozenecká péče. Česko předalo Zambii zdravotnické vybavení za 6,5 milionu
Číst článek
Můžete jmenovat nějaké rozdílnosti v tom, jak se liší poptávka v jednotlivých zemích, na co je záhodno se zaměřovat?
Každá z těch zemí má svá specifika. My máme nedostatek pracovních sil, ve východní Africe je přebytek pracovních sil. Celé Východoafrické společenství řeší, jak ty lidi zaměstnat. Ne že by byly (země) protekcionistické, ale snaží se o to, aby se snížila závislost na importech a byl větší důraz na výrobu v Africe. Jak by měla výroba probíhat, to se pak mezi zeměmi liší.
Keňa a Tanzanie propagují, aby se tam vyrábělo a přicházely investice třeba i z České republiky a Evropské unie. Rwanda jako malý vnitrozemský stát je nám ve velikosti bližší a tím, jak je malý, chce se profilovat inovátorsky a systematicky na tom pracuje. Jejich mantrou je, že si u nich investoři, exportéři mohou vyzkoušet inovativní postupy v malém a pak to přenést do těch velkých nebo okolních zemí. Zároveň kladou velký důraz na přenos know-how a naučení se.
Keňa má tradičně silný soukromý sektor, na druhou stranu má složitý státní sektor, panuje tam bohužel velká korupce. Ale je tam mnoho příležitostí, je to velká ekonomika, soukromý sektor je dynamický. Ve Rwandě je to přesně naopak. A Uganda nabízí zajímavé příležitosti v zemědělství, protože je velmi úrodná.
‚V Ugandě nebude místa pro homosexuály.‘ Jeden z nejpřísnějších zákonů na světě umožňuje i trest smrti
Číst článek
Narážela jsem na překážky, které u některých zemí jsou. Nejedná se přitom jen o podnebí, ale dotýká se to i otázky politické moci v jednotlivých zemích. Jak překlenout to, že každá země má jiný politický systém? Někde vládne pevná ruka, jinde je to více demokratické, pak jsou státní správy s korupcí…
Budu o tom mluvit čistě z ekonomického pohledu. Jako členský stát Evropské unie máme nastavená kritéria, parametry toho, jak by měl obchod probíhat a jak probíhat nemůže. To je základní princip.
Třeba korupce je pro naše firmy naprosto nepřijatelná. Všechny firmy musí být zaregistrované a mít v pořádku právní náležitosti. Z mého pohledu musí české firmy naprosto splňovat tyto požadavky, to samé očekáváme i od afrických zemí. Pokud by se to nesešlo, ani obchod nemůže proběhnout.
Unijní kont(r)akty
Co vlastně nabízí přítomnost zastoupení Česka a Evropské unie? Protože v Africe operujeme jak dohromady, tak každý za sebe a mě zajímá, jak funguje koordinace nebo rozdělení pravomocí, atd.
Stejně jako my máme ambasádu, tak je i ve většině afrických zemí delegace Evropské unie a jakožto členský stát patříme pod toto velvyslanectví. Z pozice diplomatů máme schůzky v jednotlivých sekcích vždy jednou měsíčně.
Obchodní diplomaté se scházíme na evropské delegaci, vyměňujeme si zkušenosti a názory. Evropská unie prostřednictvím delegace, vedoucí obchodního oddělení nám říká nejnovější vývoj. Nedávno evropská delegace ve východní Africe, konkrétně v Keni, dojednala bilaterální dohodu o ekonomické spolupráci.
🇪🇺🌹🇰🇪 We have a deal.
— EU Trade 🇪🇺 (@Trade_EU) June 19, 2023
The EU and Kenya closed a very ambitious trade agreement with strong trade and sustainability commitments.
This partnership will boost trade in goods and create new economic opportunities.
👉 https://t.co/fZdN6EYdnd pic.twitter.com/0gNzsg20Vl
Trvalo to dlouho, ale už jsme u konce a dohoda by měla být podepsána, rozhodně je tam politická vůle a snad jsme domluvili všechny detaily. Tohle za nás vyjednávala Evropská unie, ale obchodní diplomaty všech členských států to ovlivní, protože to bude mít vliv na cla a další podmínky obchodní výměny.
Cítíte nějaké benefity, které vyplývají i pro vás osobně, nejen v obecné rovině?
Jsme pravidelně zpravovaní o tom, jak se vyvíjí rozhovory. Pro mě osobně, když jsem nastoupila na ambasádu před dvěma roky, sice jsem třeba Keňu poměrně znala, protože jsem tam před lety pracovala v soukromém sektoru, ale v těch dalších zemích jsem přímé kontakty neměla a díky evropské delegaci jsme měla možnost setkat se s kolegy, kteří mi pak pomohli.
Vidíte v tom nějaké nedostatky?
Mně osobně se třeba ještě nepodařilo, abychom udělali nějaký společný projekt. Ale už to, že si říkáme o tom, jaké projekty dělají jiné členské země, je inspirativní a zajímavé.
Korálky a nosorožci
Mluvíme o ekonomické diplomacii, která se zaměřuje především na obchodní vazby. Napadá mě ale, co další doprovodné prvky diplomacie? Jak funguje provázanost třeba s kulturní diplomacií? Angažují se v Africe příspěvkové organizace jako CzechTrade nebo Česká centra?
Bohužel ani CzechTrade, ani Česká centra ve východní Africe vůbec nemáme. CzechTrade je nejblíž v Jižní Africe. Jakožto obchodní diplomaté tak trochu suplujeme jejich funkci, což je B2B – business to business. Například vytváříme pro firmy první seznamy kontaktů, se kterými se můžou spojit.
Kvůli pytláctví přišla mláďata o matku. Sloních sirotků se ujali strážci zambijského parku
Číst článek
U Českých center nevím. Asi to nemá strategickou prioritu, aby se někde ve východní Africe nacházelo České centrum. Ale zase tuhle práci se snaží zastoupit ambasáda kulturními akcemi, které tam pořádají kolegové. Tohle za ekonomickým oddělením nejde, ale pomáhá to hodně, protože pro moji práci je důležité povědomí o České republice, což se přes kulturu dělá moc hezky.
Můžete být konkrétnější? V jakém smyslu?
Ve východní Africe je povědomí o České republice díky korálkům. Pořád je to jeden z největších českých exportů do tohoto regionu, ale je to vesměs po celé Africe. Kmeny, zvlášť Masajové a Samburové tvrdí, že jednoznačně nejlepší korálky jsou z Česka. I když se Čína snaží konkurovat a jsou lacinější, tak ale jejich korálky nejsou kvalitní.
Když se žen z kmenů ptám, proč si kupují české korálky, říkají, že tak krásné vzory jsou vidět. Opravdu chtějí české korálky. Je to pro nás takový výstavní artikl, který je rozpoznatelný.
A kromě toho?
Ještě sport je velmi rozpoznatelný. To nám pomáhá v podpoře dobrého jména. Když narazím na fotbalisty nebo i jenom fanoušky, Českou republiku znají a hned vědí. Je totiž řada českých fotbalistů, kteří hrají za West Ham a v Africe je anglická Premier League prominentní.
Funguje to i na druhou stranu. Tak jako jsou pro Afričany rozpoznatelní čeští fotbalisté, pro nás jsou rozpoznatelní třeba keňští běžci. Těm pak třeba umožníme start na Pražském maratonu nebo něco podobného.
Mimo to se zoo ve Dvoře Králové podílí na záchraně nosorožců. To je také velmi úspěšný program, který zvyšuje povědomí o Česku.
‚Chybí kuráž‘
Jaký vývoj v čase česká ekonomická diplomacie zaznamenala? Měnila se poptávka po konkrétních výrobcích, inovacích, oblastech investic?
Tradičně se skutečně jednalo o export. Česká republika něco vyrobila, dovezla do Afriky a tím to bylo skončené. To už dneska takhle omezeně neplatí. Sice to pořád funguje, ale ve většině případů je to mnohem hlubší.
Lipavský: Africké země si uvědomily, že spolupráce s Čínou není výhodná. Česko nabízí partnerství
Číst článek
Například firmy něco vyvezou, ale pak poskytují servis, zůstanou v oblasti působit, snaží se třeba i rozvíjet nějaké školení, vzdělávání místních sil.
Dále třeba – náš obranný průmysl je silný, česká zbrojovka má úžasné jméno nejen ve východní Africe a pořád to pokračuje.
Narůstá i počet společností, které se zabývají softwarovým řešením spíše než hardwarovým. V regionu už operuje i firma, která dělá digitální váhové mosty. Mají kamery, které skenují nákladní vozidla, dopravce do vnitrozemí a když je nějaký přetížený, tak ho určí a policie ho pak vyřadí z převážení. Buď musí část zboží vyndat, nebo zaplatí pokutu. Jinak se ničí silnice.
Je něco, co by Východoafričané ocenili a nedostává se jim toho?
Víc investic. Na to české firmy nejsou tolik zvyklé v takto vzdálených destinacích.
Ale třeba Holanďané si umí najmout farmu, kam přivezou holandskou zpracovací linku, dejme tomu na ovoce, zůstanou tam, pronajmou si to na deset let a vedou to, provozují to. Místní zaměstnají, zaučí a dělají to s vidinou předání.
To samé dělaly západní firmy v Čechách po revoluci. Také jsme se sem snažili přitáhnout co nejvíc investic. A nyní bychom to zase my mohli aplikovat jinde. Myslím si, že jsme natolik vyspělá ekonomika, máme tu velké české firmy, které by to zvládly. Jde trochu o kuráž to vyzkoušet.
