‚Nemůžeš to vymazat. Můj motor byl, jak to přetavit v něco dobrého.‘ Bjorn se z oběti stal expertem na teror
„Má odbornost v boji s extremismem a terorismem nevychází z toho, co se mi přihodilo, ale z mnoha let tvrdé práce. Někdy je pro mě proto důležité ty dvě roviny rozlišovat. Můj osobní příběh je jen jedním z dílků,“ zdůrazňuje Bjorn, který přežil útok v Utöye a svůj příběh vypráví ve čtvrtém dílu podcastu Přežít: Utöya a Oslo.
„Bylo to jen jedno odpoledne v mém životě. Mám mnohem bohatší život. Někdy cítím, že se na to ve veřejné diskusi zapomíná. To, co jsem dokázal, není dáno jen tím, že jsem přežil útok,“ říká dnes Bjorn.
Proč Bjørnovi vadí způsob, jakým jsou připomínýny oběti útoků? Poslechněte si čtvrtý díl podcastové série Přežít: Utøya a Oslo
V roce 2011 přežil útok na ostrově Utöya, svému traumatu se postavil skrze studium a boj proti radikalismu a extremismu. Současně je kritickým hlasem vůči způsobu, jakým Norsko oběti i přeživší útoků nazírá. A nejen to z něj dělá tak trochu outsidera.
I proto žije na utajeném místě ve Švédsku. Pro svou práci by mohl být terčem radikálů.
Výlet na ostrov
Před deseti lety byl, jak říká, obyčejný dvacetiletý kluk, hrál v orchestru, bavila ho hudba a umění, štval ho rasismus a byl členem Mládeže Strany práce, která pořádala letní tábory na ostrově Utöya. Bjorn tam odjel ve čtvrtek, aby si užil víkend s přáteli. Čtvrtek bylo 22. července.
„Měli jsme přednášku o situaci v Západní Sahaře. Pak jsme se dozvěděli o výbuchu v Oslu, snažili jsme se přijít na to, zda jsou naši přátelé a rodiny v pořádku,“ vzpomíná.
Potom mu a dalším lidem došlo, že zvuky, které na ostrově slyší, nejsou ohňostroj, ale střelba.
„Skončil jsem v lese, kde jsem se ukrýval spolu s malým chlapce, kterého jsem našel cestou. Snažil jsem se udržet v bezpečí sebe a co nejvíc dalších lidí, co jen bylo možné. Nakonec jsem jen o vlásek unikl zastřelení,“ popisuje.
22. července 2011 odpoledne odpálil téměř třicetiletý norský pravicový extremista Anders Behring Breivik ve vládní čtvrti v centru Osla téměř tunu výbušniny v bílé dodávce. Zabil osm lidí. Následně na ostrově Utøya, kde právě probíhal letní tábor mládežnické odnože tehdejší vládnoucí Strany práce, postřílel 69 mladých lidí.
Z hotelu, do kterého mládež z ostrova převezli, se začali sjíždět jejich rodiny.
„Dodnes si pamatuju oči rodičů, kteří tam své potomky nenašli. Snažili jsme se zjistit, kdo přežil, a kdo je mrtvý. Trvalo celý týden, než jsme v tom měli jasno,“ říká Bjorn.
Hledání smyslu
Nejdřív potřeboval Bjorn pochopit, jak se z člověka stane terorista. Četl útočníkův manifest, hledal zdůvodnění, chodil k soudu.
„Asi nikoho nepřekvapí, že to žádný smysl nedávalo. A tak jsem začal spolupracovat s dokumentaristy, cestovat po světě a setkávat se s bývalými extremisty. Tedy s lidmi, kteří měli našlápnuto k tomu stát se někým podobným jako Breivik, ale kteří se také dráze nakonec vyhnuli. Zajímala mě jejich cesta. Jak se k těmto hnutím dostali? A jak je opustili?“ ptal se Bjorn.
Později mu došlo, že nasbíral cenné informace. „A že je můžeme využít k prevenci. Tedy zamezit tomu, aby se lidé do spárů těchto hnutí vůbec dostali, a pomoci jim je opustit. Pracoval jsem tedy s organizacemi, které se tomu věnují,“ vysvětluje, jak se dostal ke své práci.
„Nemůžeš to, co se stalo, prostě vymazat. Já se spíš zabýval tím, jak to přetavit v něco dobrého. To byl můj motor,“ říká.
Roky tvrdé práce
Dnes říká, že ho trauma neovládá. Pomohla mu terapie. „Krok za krokem budovat nový bezpečný život. Pracovat sám na sobě,“ popisuje.
Norsko si připomíná deset let od největšího teroristického útoku. Breivik zabil 77 lidí
Číst článek
Když viděl teroristu z Osla a Utöyi u soudu, došlo mu, že už mu útočník nemůže ublížit.
„Byl to obyčejný chlap. Nemohl mi nijak ublížit. Média ho vykreslovala jako monstrum. A tam mě došlo, že je v podstatě zoufalec. Myslím, že to mi pomohlo,“ přibližuje.
Z oběti extremismu se Bjorn vypracoval na experta. „Má odbornost v boji s extremismem a terorismem nevychází z toho, co se mi přihodilo, ale z mnoha let tvrdé práce. Někdy je pro mě proto důležité ty dvě roviny rozlišovat. Můj osobní příběh je jen jedním z dílků,“ zdůrazňuje.
Jeho vlastní trauma ale bylo neustále součástí norského traumatu a příběhu dalších stovek lidí, na které útok z 22. července dolehl. Lépe se mu žilo v zahraničí, kde mohl lépe vnímat odstup od teroru, který prožil.
„Můj přístup k traumatu a k extremismu je jiný. Vyznávám restorativní přístup, spíš než abych byl hnán bolestí, strachem a vztekem. Chtěl jsem se uzdravit a hledět vpřed. Mnozí v té době na tohle nebyli připraveni. Teď už se to ale změnilo, takže mám pocit, že mi lidé rozumí víc. A chápou, o co mi tehdy šlo,“ dodává Bjorn.
Série byla natočena ve spolupráci s produkční společností Subjektiv za podpory Norských fondů. Partnerem projektu je Centrum 22. července v Oslu.
