Dveře mezi Evropou a Lukašenkem se uzavírají. Režim přitvrzuje, na konci října se ale bude lámat chleba
Debaty o zařazení Alexandra Lukašenka na sankční seznam se v Evropské unii vedou posledních několik týdnů. Země jako Francie nebo Německo stály proti, vývoj posledních dnů nicméně zapříčinil, že Lukašenko na seznamu nakonec figurovat bude. „Dveře mezi unií a Běloruskem se uzavírají. Je ale nutné říct, že to byli Bělorusové, kdo s nimi práskl,“ říká odborník Pavel Havlíček. O dalším osudu země se podle něj bude rozhodovat zhruba za deset dní.
„Skvělá zpráva! V Bruselu jsme se dohodli na zařazení A. Lukašenka na sankční seznam osob, které se podílejí na represích proti běloruské společnosti. Česko po jeho zařazení volá dlouhodobě,“ napsal v úterý na twitteru šéf české diplomacie Tomáš Petříček (ČSSD).
Skvělá zpráva! V Bruselu jsme se dohodli na zařazení A. Lukašenka na sankční seznam osob, které se podílejí na represích proti běloruské společnosti. Česko po jeho zařazení volá dlouhodobě. Je to správný krok vůči tomu, kdo za současný stav v Bělorusku nese největší zodpovědnost.
12:42 – 13. 10. 2020
Zařazení Lukašenka na unijní sankční seznam naznačilo už pondělní zasedání ministrů zahraničí Evropské unie. Během něj se zástupci členských států shodli, že jsou připraveni seznam běloruských činitelů rozšířit, a to i o Lukašenka, pokud se situace v zemi nezlepší.
Původně přitom „poslední diktátor Evropy“ na sankčním seznamu proti představitelům Běloruska, kteří jsou zodpovědní za volební podvody a následné represe, figurovat neměl – alespoň ne podle Francie a Německa. Dvojice západoevropských zemí trvala na tom, že je potřeba zachovat prostředky, jak s Lukašenkem komunikovat.
„Tlak na zařazení Lukašenka na sankční seznam tady byl od počátku, zejména ze strany pobaltských zemí, ale také Visegrádské skupiny včetně České republiky. Přestože byl tento tlak patrný, konsenzus na tom v EU nebyl. V posledních dnech se ale začal lámat chleba, řada věcí se začala urychlovat a přešla do nové dynamiky,“ říká pro iROZHLAS.cz analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Pavel Havlíček.
Po vstřícnosti další brutalita
Debaty trvaly několik týdnů a neobešly se bez komplikací. První zlom přišel v pátek 2. října na summitu v Bruselu, kdy sankce proti 40 běloruským činitelům po více než osmihodinovém jednání posvětili prezidenti a premiéři zemí Evropské unie.
Česko pomohlo během protestů v Bělorusku 43 lidem. Trpí vážnými zraněními i traumaty, uvádí vnitro
Číst článek
Lukašenko na seznamu chyběl, režim přesto zareagoval podle odborníka AMO „neuvěřitelně ostře“ – Polsko a Litvu donutil stáhnout desítky diplomatů, ke stažení velvyslanců z Běloruska pak přistoupily i další země včetně Česka.
Kromě toho Minsk zrušil všem zahraničním novinářům akreditace, o které museli znovu požádat. Jako odpověď na unijní sankce Bělorusko vytvořilo i vlastní seznam lidí, jimž zakázalo vstup do země.
Minulou sobotu pak přišel z Lukašenkovy strany další překvapivý krok. Ve vězení navštívil opoziční představitele včetně Vikatara Babaryky. Ten se chtěl dlouholetému běloruskému vůdci postavit ve volbách, skončil ale za mřížemi. Opoziční vůdkyně Svjatlana Cichanouská, jež zemi na nátlak úřadů po volbách opustila, setkání označila za výsledek demonstrací. I někteří komentátoři Lukašenkovu návštěvu věznice interpretovali jako snahu o utišení protestů. Pak ale režim znovu přitvrdil.
„Po vstřícném gestu, kdy si Svjatlana Cichanouská po čtyřech měsících mohla zároveň zavolat s manželem, následovala neděle a pondělí, kdy režim užil naprosto brutální síly proti demonstrantům. Více než 500 lidí skončilo ve vězení a dopadlo to i na desítky novinářů a dokonce i dobrovolníky Červeného kříže. Režim tak opět reagoval vlnou represí a obrovské agrese. Tím se navršila kritická masa pro to, aby se Lukašenko na sankční seznam dostal,“ míní Havlíček.
Nedělní demonstrace, kterých se obvykle účastní desítky tisíc lidí, doprovázelo rozsáhlé policejní násilí. Už na začátku protestů bezpečnostní síly odtahovaly pokojné občany do připravených minibusů, následně pak policie rozháněla demonstranty pomocí obušků, oslepujících granátů i vodních děl. Podle serveru Tut.by režim jen během neděle zadržel 713 lidí.
Lži jako nástroj režimu
Podobný scénář se opakoval v pondělí, kdy do ulic několika měst vyšli mimo jiné běloruští senioři. I během pondělních akcí bezpečnostní složky zatýkaly a došlo i ke střetům mezi demonstranty a policií, která k rozehnání lidí znovu použila i signální pistole a slzný plyn.
Lukašenko začíná mít navrch, pomoc Kremlu je ale past. Ruská základna vzbuzuje obavy i v Evropě
Číst článek
„Byl to druhý pochod seniorů, který se měl symbolicky setkat s generací běloruských studentů. Skupiny ale byly přehrazeny běloruskými silovými složkami a na obou stranách čelili poměrně brutálnímu zásahu. To dále vyšponovalo situaci ve společnosti. Jestli se dříve mluvilo o tom, že protesty skomírají a už to nejsou stovky, ale desítky tisíc lidí v ulicích, myslím, že opět budeme svědky toho, že po nepřiměřeném použití síly i proti nejstaršímu pokolení se lidi opět vrátí do ulic a obnoví se potenciál pro velké demonstrace, který tam je,“ tvrdí analytik.
Rozhořčení pak vyvolalo také pondělní prohlášení náměstka běloruského ministra vnitra Gennadije Kazakeviče, podle kterého policie nyní může používat proti demonstrantům střelné zbraně. Uvedl, že se protesty „staly organizovanými a extrémně radikálními“ a že demonstranti na policii házeli kameny, zápalné lahve a za soumraku začali stavět barikády a pálit pneumatiky.
„Dokonce mělo dojít k zapálení aut a autobusů, což byla provokace ze strany režimu. Tvrdí, že se protestující radikalizovali a jsou agresivní, proto není jiná možnost než použití síly. Toho chtěl režim celou dobu docílit – dotlačit lidi k radikalizaci, aby proti nim mohli konečně nasadit armádu, což proti pokojným demonstrujícím nejde,“ vysvětluje Havlíček, podle kterého si ale demonstranti po celou dobu demonstrací dávají dobrý pozor, aby z jejich strany k násilnostem nedošlo.
„Vědí, že pokud by se uchýlili k nějaké formě násilí, bude to dál eskalovat. Je to vidět i na kanálech Telegramu – když se protestující mezi sebou koordinují, vždy varují: nechoďte do sporů a nebuďte agresivní. Režim teď tvrdí, že demonstranti použili Molotovovy koktejly – to je ale nesmysl. Režim se snaží lidi očernit, aby proti nim mohl nasadit sílu, protože to je jediné, co umí,“ dodává.
Konec šancí na dialog
Právě výše popsaný vývoj posledních dnů a přitvrzení postupu vůči demonstrantům zřejmě přiměl členské státy v čele s Francií a Německem, aby změnily postoj a na seznam cílených sankcí proti běloruskému režimu přidaly i Lukašenka.
‚Nejvíc zbili ty, kteří nejvíc křičeli.‘ Bělorusové popisují ‚peklo na zemi‘ v minských věznicích
Číst článek
„Měl tam být od počátku a myslím, že jsme měli být razantnější. Ale chápu, proč se toho velké členské státy EU jako Německo a Francie obávaly. Lukašenko pro ně byl kontaktním bodem například během ukrajinsko-ruského konfliktu. Nechávaly si tedy otevřená vrátka pro potenciální další jednání do budoucna, ale teď vidí, že se Lukašenko vůči unii uzavírá a čím dál víc se otáčí do Ruska, zatím ale nic nezískaly,“ popisuje Havlíček, podle kterého pak Německo a Francie uviděly „neútěšnost a bezmoc“ ve vztazích s běloruským režimem.
Na říjnovém summitu unijních lídrů tento postoj hájil i šéf Evropské rady Charles Michel. Po skončení jednání v pátek 2. října uvedl, že unie zatím preferuje snahu o dialog, který by v Bělorusku mohl vést k ukončení násilností vůči opozici a k vypsání nových voleb, proto Lukašenka na seznam nezařadili. Tato strategie ale začátkem týdne vzala za své.
„Uvalení sankcí na Lukašenka skutečně znamená, že se dveře mezi unií a Běloruskem uzavírají. Je ale nutné říct, že to byli Bělorusové, kdo s nimi práskl. Po oznámení prvotních sankcí, režim reagoval neuvěřitelně ostře a šli do něčeho, co ani Evropská unie neudělala, jako je vypovězení diplomatů, masový tlak na zahraniční novináře. To oni si zvolili tuto cestu a je zajímavé, že k běloruským protisankcím se přidalo i Rusko. Na diplomatické úrovni tedy situace v minulých deseti dnech hodně eskalovala,“ podotýká analytik.
Konec října bude zásadní
Klíčový okamžik, který napoví další vývoj běloruské krize, se podle Havlíčka dá očekávat na konci října. Poté, co prorežimní síly tvrdě zasáhly proti protestujícím a neváhaly použít násilí ani proti penzistům, Cichanouská dala běloruským představitelům ultimátum. Pokud do 25. října nebudou propuštěni političtí vězni a ohlášeny nové prezidentské volby pod mezinárodním dohledem, hodlá zorganizovat celostátní stávku.
Co ukázala schůzka Lukašenka s Putinem? Kreml mohl nabídnout víc, Bělorusko je pro něj ale dilema
Číst článek
„Pokud to nenastane, 26. října by měla vypuknout generální stávka, která má zasáhnout celou zemi. Tady se bude lámat chleba a ukáže se, jestli opoziční koordinační rada má podporu a dokáže to dotáhnout tak daleko. Uvidí se, jak velkou má podporu mezi dělníky a lidmi z odborů pod kontrolou režimu, jestli je dokážou zmobilizovat a do jaké míry to zemi paralyzuje. V posledních dnech se to hodně vyhrocuje a konec října naznačí vývoj pro následující týdny a měsíce,“ tvrdí odborník.
Přestože se Lukašenkovo přistoupení na ultimátum opoziční vůdkyně může zdát jako zcela bez šancí, podle Havlíčka nelze tuto možnost zcela smést ze stolu a bude zajímavé sledovat, jak se Lukašenko zachová.
„Za koordinační radou stojí stovky tisíc lidí a podle některých online průzkumů a digitálních prostředků, jako je Telegram, je vidět, že tu jsou stovky tisíc lidí ochotných vyjít do ulic, zapojit se do stávek nebo určité formy domobrany. Běloruská společnost je stále mobilizovaná a samozřejmě trpí represemi. Zároveň je třeba sledovat neustále zhoršující se ekonomickou situaci, třetí věc je pak zhoršující se situace kolem veřejného zdraví způsobená epidemií koronaviru,“ uzavírá Havlíček.
