Kaczyńského stát je jako žralok, narůstá mu další řada zubů, říká bývalý šéf polského ústavního soudu
Jeho konec ve funkci poznamenal ostrý střet s novou vládou strany Právo a spravedlnost. Bývalý předseda polského ústavního soudu Andrzej Rzepliński nešetří kritikou ani po dvou letech a budoucnost vidí pesimisticky. Změny v soudnictví považuje za krok směrem k fašizujícímu státu. „Ten je jako žralok, vždycky mu narůstá další řada zubů,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.
Sešli jsme se v pátek, dva dny před nejdůležitějším polským státním svátkem – země slaví 100 let od znovunabytí nezávislosti. Jaké je Polsko v roce 2018 a jaké podle vás v blízké budoucnosti bude?
Je to pomlácený, poraněný stát, velmi hluboce rozdělený. Z perspektivy unijních států je Polsko velkým problémem, protože z těch 12 států přijatých v roce 2004 je největší a z hlediska geografického položení asi nejvýznamnější, ukazuje se ale, že je v (Evropské) unii nemocným člověkem.
Andrzej Rzepliński
- Do funkce soudce ústavního soudu ho jako zvoleného nominanta Občanské platformy jmenoval v roce 2008 tehdejší prezident Lech Kaczyński, v roce 2010 se pak stal předsedou soudu. V čele instituce stál až do konce funkčního období v roce 2016. Tehdy se veřejně postavil proti změnám fungování soudu, které prosadila nová vláda strany PiS. Deník Gazeta Prawna ho nazval „největší nepřítelem PiS“.
- Veřejně, už jako bývalý soudce, vystupuje i proti reformě nejvyššího soudu.
- V roce 1981 byl Rzepliński několik měsíců členem komunistické strany, odešel v souvilosti s vyhlášením výjimečného stavu v prosinci.
- V 80. letech byl aktivním členem Solidarity a později i Helsinkého výboru. Působil také jako expert OSN, Rady Evropy a OBSW pro lidská práva. Soudcem ústavního soudu se stal v roce 2007.
- Netají se konzervativními názory, staví se proti zavedení registrovaných partnerství nebo liberalizaci protipotratových zákonů.
- V současnosti působí jako profesor na Varšavské univerzitě.
Vaše předpověď do budoucna tedy nevypadá moc optimisticky.
Ne, vzhledem k tomu, že ti, kteří tři roky vládnou (Sjednocená pravice, jejíž hlavním představitelem je strana Právo a spravedlnost, pozn. red.) s nereálnými argumenty a bez legitimace provádí ústavní převrat, prostřednictvím změn zákonů díky tomu, že mají v Sejmu absolutní většinu a navzdory tomu, že nemají ústavní většinu. V kampani neříkali, že budou změnami zákonů měnit státní řízení na autoritářské.
To jsou velmi silná slova. V dnešním Polsku je přece svoboda slova i projevu, shromažďování, je tu politický pluralismus a demokratická politická soutěž, probíhají svobodné volby, strana Právo a spravedlnost (PiS) si vede ve volbách dobře. Vy přesto v letos vydané knize rozhovorů Soudce horší sorty říkáte, že Jarosław Kaczyński vytváří fašistický stát.
Nespojujme to vůbec s Itálií. Fašistický stát je nový národ, nová strana, nová historie, nové vztahy se sousedy a absence parlamentní demokracie. Nestačí, že budou svobodné volby, musí být i férové. To není jen můj úsudek, ale i žebříčků kvality demokracie, které nemůžeme ignorovat. V Polsku nefunguje, není kontrola parlamentu nad vládou. Parlament přijímá zákony během „30 sekund“.
V normálních demokraciích se samozřejmě během 30 let instituce mění, ale vždy evolucí, neděje se to, že se zavrhne všechno, co do té doby bylo a začne se budovat „nové soudnictví“. Ve fašistickém státu rozhoduje vůdce za vládu i za parlament. Viděl jsem teď záběry z parlamentu, kdy si Jarosław Kaczyński zavolal k lavici poslance PiS Dominika Tarczyńského a pohrozil mu prstem. Tak si volal i maršálka Sejmu Marka Kuchcińského nebo bývalou premiérku Beatu Szydłovou, a oni k němu přiběhli. To není systém tří mocí. Fašizující stát je jako žralok, vždycky mu narůstá další řada zubů.
Kvůli reformám soudnictví je teď vláda ve sporu s Evropskou komisí, čekáte tedy teď ještě vyostření toho střetu, nebo může dojít u polské vlády ke zmírňování postojů, jakémusi kroku vzad, kompromisu ohledně reforem soudnictví? 86 % Poláků přeci podle nedávného průzkumu podporuje členství v unii (průzkum agentury Kantar Millward Brown pro soukromou televizi TVN z letošního září), na jaře budou volby do Evropského parlamentu, na podzim polské parlamentní volby.
Šikuje se fronta Maďarska, Itálie, Rakouska, Polska, pokud se připojí Česko a Slovensko, bude to pro unii velký problém. Pokud potřebnou většinu vyhrají radikálové jako Orbán, Kaczyński, Salvini nebo Kurz, budou moci reálně blokovat unijní legislativu a prostřednictvím parlamentu ji nastavovat a ovlivňovat. Proto pro nás v Polsku budou evropské volby klíčové.
Ve Varšavě odhalí pomník bývalému prezidentovi Kaczyńskému. Stojí na náměstí, o které se město soudí
Číst článek
‚Největší nepřítel PiS‘
Vy jste se ale v roce 2015 a 2016 stal velkým symbolem odpůrců změn, které začala zavádět nová vláda PiS. Nejen kvůli změnám v ústavním soudu a v justici, ale i dalších. Nepřekročil jste tím Rubikon? Soudce se stal symbolem odporu liberálů proti národně konzervativní vládě.
Dříve jsem v televizi spolupracoval na programu o lidských právech, učili jsme je, pak jsem byl ochránce lidských práv. Tehdy mě zvali hlavně do rádia. Když jsem pak byl ústavním soudcem, byl jsem do roku 2015 jen jednou v rádiu vysvětlovat nález soudu.
Ale potom se to radikálně změnilo…
Já nehoním novináře, abych s nimi mohl mluvit. Já jsem zavedl, že všechna jednání ústavního soudu jsou dostupné živě online. To je podle mě velmi důležité proto, aby lidé viděli a naučili se, jak soud probíhá, od první sekundy až do vynesení rozsudku: jak se argumentuje, řeší, hledá kompromis, jak je potřeba umět rozhodnout. Ve zprávách se záběry z jednání ústavního soudu objevovaly tak jednou za měsíc, lidé ze záběrů věděli, kdo je jeho předsedou.
Na plakátech demonstrantů jste se ale objevil až v roce 2016.
Ano, hned na začátku, když se objevil první zákon, který měl zničit ústavní soud. Byly v něm nástrahy, třeba že by soud mohl vyhlašovat nálezy výlučně v pořadí podle toho, jak k soudu dorazily. To by znamenalo, že i sebevíc protiústavní zákon by nemohl soud projednat dřív, než by na něj přišla řada, třeba rok a půl, a do té doby by si mohli dělat, co by chtěli. Dál chtěli vyměnit předsedu a místopředsedu soudu.
A další dodatečnou atomovou bombou bylo, že prezident odmítl jmenovat tři legálně zvolené soudce a na jejich místo zvolili a prezident uprostřed noci jmenoval jiné tři lidi, své. A tím to začalo. Já jsem se snažil respektovat výsledky voleb, ale nemohl jsem přijmout o tři soudce navíc, protože ústava jasně stanoví, že jich má být 15, ne 18. Dostali kancelář a počítač, odměnu za nicnedělání, ale řekl jsem, že nebudou rozhodovat. Ústavní soud pak konstatoval, že jejich zvolením byla porušena ústava, že je prezident neměl jmenovat. Dnes podobný manévr opakují s nejvyšším soudem.
Probuďte se, vzkázal Tusk všem, kteří chtějí odchod Polska z unie. Jde podle něj o smrtelné riziko
Číst článek
Velká část věcí, která se v Polsku děje, je okopírovaná od Orbána. Maďarský ústavní soud se ale rychleji poddal. Když jsme tu měli na návštěvě předsedu maďarského soudu, jeden z kolegů se ho zeptal, jaké je poslání maďarského ústavního soudu. On odpověděl, že jejich misí je pomáhání vládě.
Změnit se měly procedury
Tím jste mi připomněl slova místopředsedy Sejmu Ryszarda Terleckého z PiS. V létě mi říkal, že vládě po prosazených změnách pomáhají veřejnoprávní média. Že jsou štítem vlády proti propagandě soukromých médií, že zrcadlí politiku vlády. Na ta soukromá podle něj má přijít čas po volbách v roce 2019, a že do té doby se vláda soustředí na soudnictví, kde je podle slov Terleckého „nejvíce bahna“. PiS přitom v případě reformy soudů argumentuje jejich pomalým rozhodováním, mluví o dekomunizaci spojenou s odstraněním soudců spojených s minulým režimem, že jde o nápravu justice. Kdežto opozice mluví o rozsáhlé personální čistce. V jaké kondici tedy polské soudy jsou?
V minulosti jsem v případě bývalé Národní soudcovské rady opakoval, že má stát na stráži práva do spravedlivých rozsudků, pamatovat na lidi, nejen fungovat jako korporace. Aby se soudce stal soudcem, musí se na to dlouhodobě připravovat, věnuje tomu 25 let života, stejně jako v případě lékařů. Vláda nedávno udělala kampaň, ve které ale nazývá soudce nadřazenou kastou zlodějů a komunistů. O čem s nimi tedy hovořit?
Soudnictví potřebovalo reformu procedur, aby umožňovaly rychlejší vyřešení případů. Když se dva podnikatelé soudí o peníze, jeden může kličkami proces prodloužit a zničit toho druhého a jestliže to právo dovoluje, je to chyba. S tím mají problém Italové, Slovensko a Polsko v obchodních procesech, což odrazovalo investory.
A ty současné reformy tuhle věc podle vás neřeší?
Proces se stal ještě výrazně delším, soudci jsou iritovaní, strana má teď u soudců rozhodně nižší podporu. Co se týká „dekomunizace“ soudů, která se teď skloňuje ohledně věci nejvyššího soudu, mohli tam být lidé působící i za dřívějšího režimu, ale ne v posledních letech. Včetně (podle novely zákona penzionovaného soudce nejvyššího soudu, pozn. red.) Józefa Iwulského, ze kterého teď vláda dělá komunistického banditu. On byl v 80. letech předsedou Solidarity na vojvodském soudu v Krakově. Byl povolaný do armády a do vojenského soudu, tam ale nenavrhoval vězení, ale probaci (Iwulski se měl podle záznamů Institutu národní paměti podílet na rozsudku nad 16 opozičníky, pozn. red.). Já jsem měl štěstí, že mě nepovolali do vojenského soudu. Nevím, jak bych se zachoval, odmítnutí znamenalo dezerci a vězení. Iwulski nechtěl jít do vězení.
Vy sám jste byl členem komunistické strany, tedy Polské sjednocené strany dělnické (PZPR).
Ano, od března do prosince 1981 jsem v Institutu prevence a rehabilitace prvním sekretářem strany. Byl jsem spoluautorem návrhu stanov PZPR, které byly založené na stanovách německých sociálních demokratů, nic z toho samozřejmě nebylo.
Pokud by strana Právo a spravedlnost prohrála volby a nastoupilo střídání u moci, čeká Polsko další podobná smršť zásadní změn? Válka o způsob fungování základních institucí státu, která se co čtyři nebo osm let opakuje?
Taková válka začala už v roce 2001, kdy silná koalice Svazu demokratické levice a Polské strany lidové zlikvidovala čtyři významné reformy předchozího premiéra Jerzyho Buzka, jen proto, že je tamti prosadili. To bylo otevření brány, k tomu, aby se Polsko každé čtyři roky měnilo.
Existuje ještě jedna možnost, v případě prohry nebo rozpadu PiS, nová koalice nebude ty reformy ničit, ale využívat ty zákony k tomu, aby vládla. Dojde k personální čistce mezi státními úředníky. Hrozí, že nepůjdeme krok po kroku dopředu, ale dojde na mstu. Doufám, že to nebudou zákony jako teď schválené „během 30 sekund“, během noci bez projednání ve výborech a s časovým limitem pro opozici 30 sekund.
