Tálibán vyhání menšinové Hazáry na ulici, na odchod mají jen pár dnů. Domy pak dostávají ‚věrní‘ radikálů
Někteří dostali devět dnů, jiní dokonce jen pět, do této doby ale všichni museli opustit své byty a domy, kde žili se svými rodinami po generace. Řeč je o afghánské menšině Hazárů, kteří byli častým terčem Tálibánu už v 90. letech a stávají se jím i dnes. Podle posledních zpráv z několika afghánských vesnic Tálibán vyhazuje Hazáry z jejich domovů, ty následně obsazují lidé věrní radikálům.
„Je to horor. To se děje jen nám, Hazárům,“ říká pro americký deník The Wall Street Journal Gulam Musáfir Muhammadi, kmenový starší z vesnice Tagabdar ležící ve střední části Afghánistánu.
Lidé z Tálibánu jsou nekompetentní a nezkušení. Jednání jsou o to složitější, říká Kocian z Člověka v tísni
Číst článek
Radikálové přišli do jeho vesnice v afghánské provincii Orúzgán na začátku září a řekli místním Hazárům, že mají devět dní na to, aby opustili své domovy. Se stejným nařízením vpadli začátkem měsíce také do vesnice Kindir a následovala i další místa v sousední provincii Dájkundí, kde Hazárové dostali na vystěhování dokonce jen pět dní.
Přibližně 700 hazárských rodin, čítajících několik tisíc lidí, příkaz Tálibánu skutečně poslechlo a uprchlo z rodných vesnic pryč. Kromě jejich příbytků jim přitom Tálibán a jeho souvěrci zabavili také dobytek a plodiny, jako je pšenice nebo mandle.
Radikální hnutí popírá, že by jednalo nezákonně a tvrdí, že Házárové žili na pozemcích se sporným vlastnictvím. Místní ale toto tvrzení rázně odmítají.
„Žijeme tu po generace. Žili jsme tu i v 90. letech a žádní představitelé Tálibánu nás nikdy nenutili, abychom opustili své domovy,“ popisuje Musáfir Muhammadi.
Obavy z obnovení násilí a pronásledování afghánské menšiny, která velmi trpěla už za minulé vlády Tálibánu v letech 1996 až 2001, tak podle amerického deníku opět posilují.
Ohrožení Hazárové
Vůdci Tálibánu v provinciích Orúzgán a Dájkundí jsou stejně jako většina členů této radikální islamistické skupiny Paštuni vyznávající sunnitský islám.
Hranici přešli napotřetí, do Turecka dorazili jen s šesti dolary. Afghánská rodina líčí úprk před Tálibánem
Číst článek
Hazárové se přitom od Paštunů, ale také od druhého nejpočetnějšího afghánského etnika Tádžiků, liší už na první pohled. Jako potomci mongolských nájezdníků mají mongolské rysy, navíc vyznávají menšinový, šíitský islám.
Hazárové, obývající hlavně střední část Afghánistánu, byli díky své etnické i náboženské odlišnosti vždy v opozici proti Paštunům. V 90. letech se proto stávali častým terčem masakrů Tálibánu, tato nenávist přetrvává dodnes.
Už v červenci letošního roku, kdy Tálibán ještě neměl Afghánistán zcela pod kontrolou, upozornila lidskoprávní organizace Amnesty International na vraždu devíti Hazárů v jihovýchodní části Afghánistánu. Šest mužů bylo zastřeleno a další tři byli umučeni k smrti, uvedla tehdy lidskoprávní organizace, která odpovědnost připsala právě Tálibánu.
Zprávy o nuceném vystěhování jsou přitom dalším důkazem, že se Házárové znovu ocitají v ohrožení.
Odměna pro věrné
Obyvatelé dotčených vesnic podle Wall Street Journal popisují, že se do domů po Hazárech stěhují noví lidé, mezi kterými jsou hlavně etničtí Paštunové z provincie Orúzgán.
Měsíc pod vládou Tálibánu je zdravotnictví v rozkladu a ekonomika v krizi, část venkova ale vítá klid zbraní
Číst článek
Oblasti, kam nyní míří noví osadníci, jsou předmětem sporů dlouhodobě. Způsob, jakým Tálibán vyhání Hazáry ze svých domovů, je podle afghánského právního experta Ehsana Káneho ale „totálně nezákonný“.
„Zákon šaría říká, že pokud dojde ke sporu o pozemky, vlastní je v každém případě ten, kdo na daném pozemku žije, pokud druhá strana neprokáže opak,“ vysvětluje pro americký deník afghánský odborník.
Podle vystěhovaných lidí má nucené vyhánění Házárů kromě jiného jeden zcela evidentní cíl – odměnit bojovníky a následovníky Tálibánu, kteří byli radikálnímu hnutí během 20leté války věrní. Někteří z těch, kteří nyní okupují jejich bývalé domovy, totiž nebyli přímo členy radikálního hnutí, ale podporovali ho.
Stovky rodin, které kvůli Tálibánu skončily zničehonic bez střechy nad hlavou, tak nyní čelí nelehké situaci. Vysoce postavení představitelé Hazárů navíc varují, že s blížící se zimou hrozí propuknutí nové humanitární katastrofy.
Soudkyně bojují o život
Podle amerického deníku navíc hrozbám vysídlení nečelí jen Hazárové, ale také Afghánci, kteří pracovali pro minulou vládu podporovanou Západem. Právě ti se nyní ocitají mezi nejohroženějšími skupinami v Afghánistánu.
Postavila se Tálibánu a podle médií měla být v zajetí či mrtvá. Odvážná politička ale prchla do USA
Číst článek
Televizní stanice Sky News přinesla už v polovině září příběhy několika spolupracovnic bývalé afghánské vlády, které stále častěji popisují, jak po nich stoupenci Tálibánu usilovně pátrají – chodí ode dveří ke dveřím a snaží se najít ty, kdo pracovali pro „nepřátele“.
„Pracovala jsi pro bývalou vládu? Říká se, že jsi pracovala pro cizince,“ tlumočila jedna z Afghánek slova jednoho z členů radikálního hnutí, kteří přišli k ní domů. Po této zkušenosti se rozhodla svůj domov raději opustit a skrývá se spolu se sestrou, která také pracovala pro Západem podporované struktury.
Od nástupu vlády Tálibánu žijí v obrovském strachu také bývalé soudkyně, které v minulosti poslaly do vězení vrahy i další zločince, radikální hnutí je ale po svém nástupu k moci propustilo na svobodu.
Podle britské televize BBC se více než 220 bývalých afghánských soudkyň nyní musí skrývat, a to nejen před Tálibánem, ale právě i před propuštěnými vězni, kteří by se jim rádi pomstili.
Jednou z šesti žen, které pro BBC vypráví svůj příběh, je i Masúma. Afghánka, která během své kariéry odsoudila stovky mužů za znásilnění, vraždy i mučení žen, začala mít obavy o svůj život jen několik dní poté, co se Tálibán chopil moci a osvobodil tisíce odsouzených zločinců.
Afghánistánu hrozí ‚totální zhroucení‘. Západ hledá cesty, jak pomoct lidem a neposílit tím Tálibán
Číst článek
Od té doby začal Masúmě chodit jedna výhrůžka smrtí za druhou – ať už po telefonu, přes textové zprávy nebo hlasové vzkazy, které přicházely od neznámých čísel téměř neustále.
„Okamžitě jsme utekli. Opustili jsme domov i všechno ostatní,“ popisuje Masúma. Díky burce zahalující celý obličej ji nikdo nepoznal, a dokázala tak projít všemi kontrolními stanovišti Tálibánu. Nakonec se spolu s příbuznými dostali autem do bezpečí.
Pár dní na to jí psali sousedé, že ji doma hledalo několik Tálibánců. Když jí popsali vzhled návštěvníků, bylo jí hned jasné, kdo ji doma hledal.
Před několika měsíci Masúmě přistál na stole případ, ve kterém rozhodovala o odsouzení člena Tálibánu podezřelého z brutální vraždy své manželky. Soudkyně ho uznala vinným a uložila mu trest 20 let odnětí svobody.
„Stále vidím obraz té mladé ženy. Byl to brutální zločin… Když líčení skončilo, přistoupil ke mně a řekl: ‚Až se dostanu z vězení, udělám ti to samé, co své ženě‘,“ vypráví bývalá soudkyně pod podmínkou anonymity.
Slova, která si tehdy vyslechla u soudu, v tu dobu nebrala vážně. Vše se ale změnilo, když se Tálibán dostal k moci. Odsouzený vrah jí několikrát volal a vyhrožoval: „Najdu si tě a pomstím se ti.“
Do jiné země nemůžeme
Příběhy dalších pěti soudkyň, se kterými měla britská BBC možnost mluvit, vyznívají velmi podobně.
Žádné ženy, kompromisní premiér a bývalí vězni z Guantánama. Jak vypadá vláda sestavená Tálibánem?
Číst článek
Všechny obdržely výhrůžky smrtí od členů Tálibánu, které předtím poslaly do vězení, musely si změnit telefonní číslo a všechny dnes musí žít na utajovaných místech. Dočasné domovy ale spolu s příbuznými často mění, aby pro své pronásledovatele nebyli tak snadno vypátratelní.
„Dostala jsem více než 20 výhrůžných telefonátů od bývalých vězňů, kteří nyní byli propuštění na svobodu,“ popisuje pro BBC Saná, další afghánská soudkyně, která se v současné době skrývá a spolu s ní i nejméně deset jejích příbuzných.
Jeden z nich popisuje, že se na krátko vrátil do jejich rodinného domu, aby si sbalil nějaké osobní věci a oblečení. V tu chvíli se ale před okny zjevilo několik aut plných ozbrojených mužů, kteří se ptali po uprchlé soudkyni.
„Když jsem řekl, že nevím, kde je, hodili mě na schody. Jeden z nich mě udeřil pažbou zbraně a začali mě bít. Nos a ústa jsem měl celé od krve,“ vypráví bratr Saná, který odtamtud okamžitě odjel do nemocnice na ošetření.
„Řekl jsem pak jednomu z dalších členů rodiny, že musíme neustále měnit místo, kde sestra pobývá. Nemáme teď jinou možnost. Uprchnout do jiné země nemůžeme, ani do Pákistánu ne,“ říká bratr afghánské soudkyně.
