Larysa Sazanovychová je vysokoškolskou pedagožkou z města Záporoží, které leží nedaleko doněckého regionu. Působila na Záporožské univerzitě, kde mladé lékaře učila angličtinu a latinu.

Když začala válka, nebyla na Ukrajině. Už sedmnáctého února totiž s dcerou odletěla z Kyjeva na dovolenou do Maďarska.

Paradoxně tak řešila spíš to, že se ocitla v zahraničí bez svých věcí a nemohla se vrátit zpátky. Všechny lety byly zrušené a záporožskou oblast bombardovala ruská armáda. Zpátky to proto nešlo ani po železnici nebo silnici.

Vypráví, že sama zná rodinu z Charkova, která dlouhé dny během bombardování čekala ve sklepním krytu, až se jí podaří uniknout autobusem do bezpečí za hranice Ukrajiny. Z Maďarka pak zamířila přímo do Česka.

Neplánovaný příjezd

Příjezd do Olomouce neplánovala. Dorazila jen s jedním zavazadlem. V začátku jí velmi pomohli lidé z olomoucké Caritas, kteří jí sehnali bydlení, poskytli jídlo i základní potřeby.

Nakonec ale i díky tomu, že spolu olomoucká a záporožská univerzita spolupracují, získala také práci. Teď učí na Univerzitě Palackého zájemce ukrajinštinu, přestože to nikdy dřív nedělala. Pomáhá tak Čechům a Ukrajincům, aby se spolu dokázali snadno dorozumět.

Na kurz chodí psychologové, dobrovolníci z krajského centra pomoci Ukrajině nebo studenti a učitelé Univerzity Palackého. Překvapilo ji, jak moc se lidé chtějí naučit Ukrajinsky. Se studenty se nezaměřuje na gramatiku, ale na schopnost domluvit se.  

O válce se jí mluví těžko, v očích má slzy. Na Ukrajině má stále rodinu a přátele. Doufá v mírové řešení a rychlé ukončení bojů. Zmiňuje ukrajinské pořekadlo – když jsme všichni spolu, nikdo nás nezlomí.

Stejně jako Sazanovychová pro olomouckou univerzitu pracují i další akademici z Ukrajiny. Škola navíc přijala i studenty z partnerských univerzit.

Barbora Taševská Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít