Opakovaně se na arcibiskupství obracejí s žádostí o pastorační péči, odpověď kardinála je však vždy stejná: Ne. Řeč je o LGBT katolících, kteří po několika odmítnutích požádali o pomoc kněze Davida Oláha, od něhož se církevní představitelé distancují.

Rozhovor Praha 8:00 18. srpna 2017 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Tahle mše je potřebná především pro lidi, kteří se cítí být na okraji. Jde o to znovu pozvat ty, kteří se cítí být mimo církev, kteří se cítí být církví vylučováni, aby neměli pocit, že s nimi církev nepočítá,“ vysvětlil David Oláh hned ze začátku rozhovoru pro sever iROZHLAS.cz smysl, který za mší pro LGBT katolíky vidí.

I přes vlnu kritiky z různých stran chce mši pro LGBT katolíky předsedat. V čem bude jiná? „Z kazatelny následně nezazní kázání o pekle a zatracení,“ vysvětluje páter, který otevřeně přiznal, že je gay.

„Věříme, že se nám podaří vytvořit příjemné prostředí, kde se nikdo nebude muset bát vyjadřovat svou víru ani svou sexuální orientaci,“ zvete na LGBT katolickou bohoslužbu na sociálních sítích. Jak se to projeví na vlastní mši?
Na mši se to konkrétně neprojeví, nikdo tam nikdy nebude vykřikovat „jsem heterosexuál nebo homosexuál“. Může se to ale třeba projevit tím, že někdo přijde se svým přítelem. Když jsou lidé z LGBT komunity na klasické mši, často se musí tvářit, že k sobě pomalu nepatří, jinak by se mohla strhnout nevole věřících v kostele nebo nevole samotného předsedajícího kněze. To je další věc, která by touto mší měla být odbourána.

Bohužel mnozí kněží mají tendenci banalizovat otázky sexuální orientace v rámci katolické víry. Vidí to jako problém, se kterým se musí člověk vyrovnat, musí ho překonávat a jakákoliv snaha navázat s někým vztah je brána jako něco špatného. Lidé tím trpí ve vztahu pojímání sebe sama v rámci Boha i v rámci pojímání sebe sama v tom společenství.

Jak tedy mohou LGBT katolíci v rámci katolického společenství fungovat?
Většinou to skončí dvojím způsobem: buď se LGBT, gayové, lesby, transsexuálové, zapřou a přestanou chodit do kostela, nebo žijí tak trochu schizofrenní život. Jdou na mši, nikde nic neříkají, ve zpovědích tohle neřeší a vedle toho žijí například v partnerském vztahu. Je tam ale vždy určitý rozpor, který se pokaždé nějakým způsobem odrazí na jejich životě. Myslím, že tohle je třeba nějakým způsobem zkonsolidovat, aby se tito lidé necítili být pranýřováni už jen tím, že jsou třeba gayové nebo lesby.

Kněz na volné noze

Církevní představitelé se proti mši ohradili s tím, že máte od března 2016 zakázán výkon moci ze svěcení. Co to znamená?
Zákaz moci ze svěcení je lidově řečeno zákaz výkonu kněžské služby. Představený, buď biskup, nebo řeholní představený, ho má právo udělit nějakému knězi, když se mu něco nezdá nebo když třeba dotyčný člověk opustí řeholní komunitu. Má právo udělat zákaz výkonu služby, aby, jak mi bylo vysvětleno, nebyl takzvaně kněz na volné noze.

Co vedlo k tomu, že vám byl udělen zákaz?
Je to velmi komplikovaná a nepříliš šťastná historie. Vše začalo v roce 2014. Na první adventní neděli jsem měl kázání při nedělní mši. Už jsem byl nějakou dobu v kontaktu s věřícími, kteří se zabývali otázkou sexuality a spojení sebe sama s vírou a viděl jsem ten rozpor, který prožívají, tak jsem je chtěl povzbudit. Věděl jsem, že někteří lidé z LGBT komunity jsou na této mši svaté. Hovořil jsem o poslání lásky a na závěr jsem popisoval, že existují různé formy života v církvi, že někdo žije v manželství, někdo v celibátu, tak jako já, ale že existuje také různá sexuální orientace a že i já mám jinou sexuální orientaci a jsem gay. Tyhle dvě slova byla největším problémem.

Chytli se toho představení, kteří z toho udělali strašný problém. Ihned jsem byl poslán do zahraničí, abych tady nepohoršoval. Byly mi zakázány veškeré kontakty a aktivity na sociálních sítích, nesměl jsem se vůbec k ničemu vyjadřovat. Dokonce mi bylo řečeno, že když za mnou někdo přijde a budu vědět, že je to gay, musím ho poslat pryč.

Když jsem se vrátil ze zahraničí, situace se žádným způsobem neuklidnila. Následovaly další represe ze strany představených, byl jsem umístěn do města mimo Prahu, tam mi bylo zakázáno zpovídat i veřejně působit mimo prostory nemocnice, s čímž jsem samozřejmě nesouhlasil.

Svědectví z Čečenska o vlně teroru proti gayům: vydírání, mučení a mizející lidé

Číst článek

Na základě čeho k těmto represím docházelo?
Nikdy to vlastně nebyli schopni pořádně vysvětlit. Když to vezmu přímo z kanonického práva, kněz se tímto způsobem dá zpacifikovat jen v případech, že existují vážná podezření ohledně jeho učení. Například, že by říkal něco, co není spjaté s učením církve, nebo by udělal nějaký veřejný skandál, třeba by někde měl manželku a děti. Aby se předešlo veřejnému pohoršení, omezí se tak jeho služba. Já jsem se opakovaně ptal, proč k tomu došlo v mém případě. Děti ani ženu nemám a ani nebudu mít, zajímalo mě tedy, zda jde o nějaké chybné učení. Bylo mi řečeno, že to není vůbec podstatou věci, ale problém je v tom, že jsem řekl, že jsem gay.

Načež jsem oponoval a oponuji stále, že těžko kněz může někoho vést, ať jsou to gayové nebo lesby, aniž by nějakým způsobem tohle pranýřovala. V pojetí katolické církve musí být kněz samozřejmě ten nejdokonalejší, ale to taky není pravda. Tím, že jsem řekl, že jsem gay, jsem podle nich poskvrnil personu kněze a tím pádem se mě snažili maximálně zpacifikovat.

Jak jste toto období prožíval? Vaše přiznání a zákaz výkonu moci dělí víc než 14 měsíců.
Těžko se mi to prožívalo, bylo to spojeno i s mnoha negativními reakcemi přátel a představených. Skončilo to tak, že jsem upadl do depresivních stavů a rozhodl jsem se ukončit svůj život. To se naštěstí nepodařilo, ale i po tomto neblahém pokusu nevraživost pokračovala. Odjel jsem proto znovu do zahraničí, ale už jsem odjížděl v nalomeném stavu, šlo o můj vlastní útěk.

Bylo mi jasné, že v zahraničí působit nechci, takže jsem se nakonec spojil s představenými u nás, oznámil jsem, že se vracím zpět, ale nemohu se vrátit do komunity, kde jsem žil. A tak jsem odešel do civilního života a civilního zaměstnání. Na základě toho vydal provinciál tento zákaz.

Praha v duhovém: Prague Pride upozornil na rozdíl mezi tolerancí a respektem

Číst článek

Mluvil jste o tom, že reakce byly velmi negativní ze strany přátel i představených. Přesto, byl někdo, kdo s vámi soucítil a vyjádřil vám podporu uvnitř toho „systému“?
Nikdo.

Myslíte si, že si to nikdo nedovolil, nebo tam opravdu nikdo takový není?
Řekl bych, že se nikdo neodvážil. Určité náznaky tam od některých lidí byly, ale i ti byli později zpacifikováni někam jinam. Pro mě je to nepochopitelný stav, v katolické církvi ale doslova panuje hysterie vůči tematice LGBT. Jakýkoliv náznak čehokoliv se řeší zcela iracionálně a emocemi.

'Mše bude vždy platná'

V debatě o LGBT mši na sociálních sítích zaznělo, že „jakékoliv svátostné úkony, které byste vykonal, jsou neplatné“. Vy jste tomu odporoval, jak to tedy je?
Podle učení pozice katolické církve, když je kněz vysvěcen, vkládá to do jeho života takzvané nesmazatelné znamení, dar. Nelze ho smazat ničím, žádným dekretem, prostě je knězem až do smrti. Kněz má tedy právo a může vysluhovat svátosti.

V historii ale církev potřebovala některé věci ovládat, aby nedocházelo k věcem, se kterými by vrchnost nesouhlasila, proto bylo například udílení manželství omezeno na právo. Dovolení uzavírat nebo žehnat manželství deleguje biskup knězi. To samé bylo uděláno i se zpovědí. Tyto dvě svátosti jsou spojené s dovolením biskupa. Je to trochu patetické, ale nebudeme zabíhat do teologie.

Já jakožto kněz, který nesmí veřejně vysluhovat svátosti, nemohu platně uzavírat manželství a zpovídat, vyjma nebezpečí smrti, v tom případě mám právo, a dokonce i povinnost. Co se týče mše jako takové, církev nikdy nemůže říct, že by mše byla neplatná. Když mši slaví řádně vysvěcený kněz, je vždy platná, což je oficiální stanovisko a pozice kanonického práva i učení církve, takže nejde o můj soukromý výklad.

Váš výklad se, alespoň dle mého dojmu, od výkladu církevních představitelů, kteří se ke zmiňované mši vyjádřili, liší. Jak je to možné?
Mají pravdu v tom, že bych té bohoslužbě předsedat neměl, protože nejsem v aktivní službě. Jsou tady ale okolnosti, které je potřeba vzít v potaz. Hnutí Logos, což je hnutí, které vzniklo proto, aby se nějakým způsobem staralo o potřeby LGBT věřících v České republice, mnohokrát kontaktovalo pana arcibiskupa Dominika Duku s požadavkem, že je mezi nimi mnoho katolíků a byli by rádi, kdyby se za nimi někdo dostavil. Zdůvodnili to i na základě kanonického práva, protože jsou nějakým společenstvím věřících a mají právo na to, aby jim církev pomáhala a starala se o ně.

Jak na takové žádosti kardinál v minulosti reagoval?
Pan kardinál pokaždé odpověděl ne, až na jednu návštěvu kněze, která byla opravdu první a poslední. Několikrát žádali také o bohoslužby, což bylo také zamítnuto. Vzhledem k tomu se obrátili na mě, zda bych nebyl ochoten. Já jsem s tím souhlasil a potom se strhl ten boj. Ne všichni znali historii a snahy toho hnutí, znovu se tedy udělalo to kolečko, poslal se otevřený dopis s podpisy pro kardinála s tím, že nelpím na tom, abych mši sloužil právě já. Naopak bych byl rád, kdyby se arcibiskupství téhle otázky ujalo ve své pastorační péči, bohužel ale odpověď pana kardinála byla opět diplomaticky vyhýbavá v tom, že není zapotřebí takzvané kategoriální pastorace. Tím si ale protiřečí, i v rámci pastoračních aktivit pražského arcibiskupství jsou různé skupiny, ať už jsou to studenti, rozvedení, děti, v rámci jiných biskupství třeba existují také pastorace Romů.

Křesťanská etika a normy

V poslední reakci kardinála stojí: „Členové Hnutí Logos a LGBT katolíci se právem považují za plnoprávné občany České republiky i za katolické křesťany, jsou jim tedy otevřeny všechny bohoslužby při zachování základních podmínek, které vyžaduje křesťanská etika a normy kanonického práva.“ Křesťanská etika a normy kanonického práva, co to znamená, je vůbec možné spojovat to s LGBT komunitou?
Není to možné. Je to opět nějaký výklad a snaha něco uplatňovat. Pan kardinál tím více méně říká, že, v uvozovkách, uznáte-li, že vaše orientace není správná, že to není přirozená orientace, budete-li žít v celibátu, budete brát homosexualitu jako svůj životní kříž, dveře kostela jsou vám otevřené. Neodpovídá ale na to, že ti lidé chtějí žít v lásce, mají své partnery, prožívají utrpení tak jako každý jiný člověk, ale s tímhle nemohou přijít za žádným pastýřem, protože jim hned řekne tuhle odpověď.

Je tedy možné být třeba přiznaným gayem katolíkem?
Já říkám, že to možné je, mnozí katolíci se ovšem domnívají, že to možné není. Jednají na základě zkreslených představ. Když totiž někdo o sobě přizná, že je homosexuálně orientovaný, pro mnohé věřící z toho automaticky vyplývá, že tímto přiznáním své sexuální orientace se nechce smířit s učením církve, tedy žít v doživotním celibátu, což je mylné. Tento pohled mnohdy přejímají i LGBT lidé, což vede k jejich sklíčenosti a zmatku v duchovním i osobním životě. Nutit někoho k životu v doživotním celibátu je v rozporu s výkladem Bible i vlastní tradicí učení církve.

Zastávám teologický názor, že všichni lidé bez rozdílu své sexuální orientace mohou žít a mají žít plnohodnotný život v obecném povolání každého člověka: milovat a být milován. Toto základní povolání každého člověka, nemá právo nikdo umenšovat. Celibát je speciální forma života, ke které se člověk dobrovolně zavazuje kvůli službě druhým, není tedy možné jej představovat jako celoživotní program pro LGBT.

S jakými zkušenostmi za vámi věřící z LGBT komunity chodí, kdy se před nimi ty pomyslné dveře uzavřely?
Těch případů je mnoho. Plno lidí mi říká, že se setkali s tím, že je kněz odsuzoval za to, jaký život žijí, a nutil je k tomu, aby žili v celibátu, protože to je jediné řešení. To jsou nepříjemné věci, které člověk nedokáže přijmout. Často to vede ke zranění. V církvi jsou bohužel i tendence, že některé skupiny provozují exorcismy homosexuálů, protože homosexualitu považují za určitý druh posedlosti zlým duchem a následně konají různé modlitby uzdravení. To samozřejmě vede jen ke zranění lidí.

Děje se tohle i v České republice?
Ano, to hovořím o situaci u nás. V zahraničí jsou praktiky ještě horší. Někde se provozuje například i takzvaná konverzní terapie. Jde o velmi podivný názor některých psychiatrů, kdy se snaží orientaci zvrátit různými velmi brutálními metodami. Naštěstí tohle u nás neexistuje, nesetkal jsem se s tím.

Jak se k takovým praktikám staví církev?
To je právě to bolestné. Podle mě by měl být biskup moderátorem. Neměl by být stranný, ale měl by být nestranný a měl by se na vše dívat s nadhledem. Jakmile vidí tyhle snahy exorcismů, měl by reagovat tím, že by tu komunitu lidí nabádal, aby toho nechali. K tomu ovšem nikdy nedošlo. Místo toho se poukazuje na negativní věci na straně LGBT.

Biskup není feudálem

Co se stane, když mši odsloužíte?
Nestane se vůbec nic.

Ve vztahu k církvi vám tedy nic nehrozí?
Můžou mě ještě suspendovat, což je církevní trest, zbavení kněžské služby. To ale de facto jsem už nyní, protože mám zákaz. Posledním nápravným trestem, protože jde vždy v uvozovkách o nápravu, může být exkomunikace. Tu ale nemohou vyhlásit jen tak, tam musí být opravdu formální důvody, věroučné nebo odejití ze společenství katolické církve, třeba přejití k jiné církvi.

Kdybyste měl popsat váš vztah vůči církvi ve smyslu vaší momentální pozice?
Já se pořád vnímám jako katolík a jako člověk, který má rád svou církev, je přesvědčený o své víře, ale značně nesouhlasím s mnohými představiteli katolické církve a mám jim to za zlé. Jejich počínání skutečně mnohdy není počínáním pastýře. S tím se neztotožňuji a jsem připraven to kritizovat, protože si myslím, že je třeba to kritizovat.

Když jsme domlouvali rozhovor, říkal jste, že zvažujete, zda mši opravdu odsloužíte. K čemu jste došel?
Je bolestivé, že tímto zbytečně vznikají rozpory v církvi. Mnozí lidé nás osočují, že je to jen kvůli nám, LGBT katolíkům. Já jsem doufal, že i pan kardinál z toho diplomaticky vykličkuje a nějakého kněze pošle. To se bohužel nestalo a já opravdu nevidím důvod, proč bych neměl vyjít vstříc lidem, kteří o to žádají.

Kdyby to byla čistě má iniciativa ve smyslu toho, že bych si potřeboval, jak někteří říkají, vynahrazovat chybějící službu a někde si postavil kostelík, tak je to něco jiného. Pokud je tu ale skutečně skupina, která žádá, církev ani nemá právo odmítnout. Biskup je biskupem i na základě určitého rozhodnutí obce, není feudálem, který by kraloval nad svými panstvími. Je potřeba poslouchat i potřeby lidí, co chtějí a jak to chtějí, což bohužel v silně centralizované katolické církvi ne vždy jde.

Existuje za vás nějaká alternativa?
Ano, bavil jsem se s jedním knězem, který je ochoten přijít a tu mši sloužit. Tohle je jedna z možností a neměl bych s ní problém, ale kdyby to udělal, ocitl by se na stejné úrovni jako já a hned by následovala nějaká represe. Jak už jsem říkal, otázkou této mše není to, že tady páter David Oláh je suspendován, ale je to o tom, že mše není chtěná. I když by se našel kněz ochotný tuto mši sloužit, dostal by od svých představených přes prsty.

V čem bude ta mše jiná?
Ve své podstatě, co se týká bohoslužby a obřadů, bude stejná. Jiná bude ve vědomí toho, že jsou tam lidé, kteří jsou gayové, lesby, transsexuálové a i tak tam přichází se svými partnery a partnerkami, aniž by z kazatelny následně zaznělo kázání o pekle a zatracení.  

Všechna vaše dosavadní vyjádření do médií i na sociálních sítích se setkala s nějakou reakcí ze strany církevních představitelů. Je možné, že i kvůli tomuto rozhovoru vám vzniknou nějaké obtíže?
Stát se nemůže více méně nic. Setká se to ale s neblahou reakcí, že pošpiňuji církev a podobně. S tím počítám. Církev není žádnou sektou, ale společenstvím lidí, sama zasahuje do veřejného života, ovlivňuje ho už jen svou vlastní přítomností a ostatní mají právo vědět, že existují věci, které nejsou v rámci církve košer, a je třeba i tímto způsobem vyvíjet nějaký tlak, aby se církev nad některými věcmi zamyslela a začala jednat, pokud je to možné.

Dominika Píhová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít