Rekonstrukce fatálně selhala, zbylo smutné torzo, říká nový šéf Ústavu pro studium totalitních režimů
Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) je kvůli nezdařené rekonstrukci svého pražského sídla ve vážných potížích. Způsobilo je předchozí vedení ústavu v čele s ředitelem Zdeňkem Hazdrou? Není ohrožena samotná existence této významné polistopadové instituce? Vladimír Kroc se ptal Ladislava Kudrny, ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů.
Předchozí vedení viníte z chybného postupu při rekonstrukci sídla ústavu na pražském Žižkově. V čem podle vás spočívá?
Opět bych to opravil. Neviním ho já, viní ho veřejná kontrola ministerstva financí, která byla zveřejněna už minulý rok. Ta konstatovala, že veškeré přípravy, respektive nepodařená rekonstrukce měla být ukončena nejpozději v únoru roku 2018, na což navazovalo i sdělení tehdejší ministryně financí, že ministerstvo financí už žádné další finanční prostředky na rekonstrukci nevynaloží.
Revizionisté pomíjejí celkový rámec. Na minulém vedení mi vadil důraz na každodennost, říká ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Ladislav Kudrna
Dobře. A v čem je tedy problém? Kde se stala chyba? Jak byste ji pojmenoval?
Nejsem ekonom ani auditor, takže bych pouze opakoval to, co je v té zprávě.
A kdybyste to vysvětloval třeba svým dětem: Tatínku, co se stalo? Proč je to špatně?
V únoru roku 2023 už to vlastně bude šest let, co byla rekonstrukce zahájena, a výsledkem je pouze smutné žižkovské torzo, které hyzdí centrum Prahy zabalené do takového igelitu, který se neustále roztrhává.
Těch příčin bylo několik: na počátku zřejmě, jak konstatovalo ministerstvo financí, špatně připravená rekonstrukce, stavební plány, investiční záměr, finanční záměr atd. To všechno se propojilo, protože původně se měl rekonstruovat pouze plášť budovy a nakonec to dospělo do stadia, kdy budova musí jít k zemi a na jejím místě by se musela vystavět nová.
Takže takhle dopadla rekonstrukce pláště, obvodu budovy. Skončila fatálním selháním.
Problematickou rekonstrukci sídla na Žižkově prověřuje policie. Ale jestli tomu dobře rozumím, jste teď v situaci, že na nové sídlo nejsou peníze. Jaké vám teď jako řediteli zbývají možnosti řešení?
Ještě bych doplnil, že ministerstvo financí podalo trestní oznámení na neznámého pachatele, právě na základě nezdařené rekonstrukce, k čemuž se Ústav pro studium totalitních režimů připojil v roli poškozeného, přičemž výše škody byla vyčíslena přes 55 milionů.
Jaké jsou možnosti? Když jsme se teď dívali, kolik by všechno stálo peněz, tak to torzo, co je na Žižkově, by muselo jít k zemi, což není jednoduchá situace. Musíme si uvědomit, že povolení ke zbourání trvá mnohdy déle než povolení ke stavbě. Takže i kdyby se nějakým zázrakem podařilo – v době, kdy máme válku na Ukrajině, inflaci a migrační krizi – že by se někde v rozpočtu našla miliarda korun na rekonstrukci, respektive na stavbu nového sídla ústavu na stávajícím místě, tak to vše by trvalo minimálně šest let.
Považuji za nemožné, aby dalších šest let, tedy už dvanáct let, neměli zaměstnanci ústavu střechu nad hlavou a ústav na dalších šest let vlastně neexistoval na mapě hlavního města Prahy.
Když tedy nechcete spoléhat na zázrak, jak to chcete řešit?
Řešení je pouze jediné, že se to stávající torzo převede na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a novému vedení ústavu se podaří získat novou budovu.
Je Ústav pro studium totalitních režimů dostatečně ekonomicky zabezpečen? A v čem se jeho ředitel Ladislav Kudrna neshodne s předchozím vedením ohledně vedení výzkumu? Poslechněte si celý rozhovor vedený Vladimírem Krocem.
