Ústavní soud: Lidé mají právo vědět, zda soudci byli členy KSČ
Ústavní soud vyhověl stížnosti aktivisty Tomáše Peciny a zrušil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. To mu odpíralo právo získat informace o členství soudců před 17. listopadem 1989 v tehdejší KSČ. Nejvyšší správní soud tvrdil, že zveřejnění takové informace by znamenalo porušení práva na ochranu soukromí soudců. Podle Ústavního soudu ale může předlistopadové členství v KSČ dosud ovlivňovat aplikaci a výklad práva. Otevřenost ohledně komunistické minulosti soudců je tedy ve veřejném zájmu.
Právní aktivista Tomáš Pecina se informací o komunistické minulosti soudců domáhal tři roky u několika soudů a stížností na ministerstvu spravedlnosti. Byl ale odmítán vždy se stejnými argumenty: že jde o nepřípustný zásah do práva na ochranu soukromí soudců.
Ústavní soud se ztotožnil s tím, že tato informace může mít vliv na důvěryhodnost soudce. Nejde totiž o členství ve straně demokratickém systému, ale v režimu, který členy KSČ upřednostňoval před nečleny. Ústavní soud také řekl, že členství v předlistopadové KSČ mohlo souviset se způsobem rozhodování. Mohlo ovlivňovat chápání práva, aplikaci i výklad.
Ústavní soud zdůraznil, že z dnešního rozhodnutí rozhodně neplyne, že by jakékoli omezení práva na informace bylo protiústavní. Lze k němu přistoupit jen tehdy, je-li to v obecném zájmu. V tomto případě obecní zájem představuje posouzení důvěryhodnosti soudního systému jako celku.
Advokát Tomáše Peciny Petr Kočí označil dnešní verdikt Ústavního soudu za přelomový: „V demokratické společnosti musí být minulost soudců zcela průhledná.“
„Soudce, který projevil takovou míru ohebnosti páteře a vstoupil do KSČ – v 99 procentech proto, že to byl prostředek pro budování kariéry, tak jsem osobně přesvědčen, že takový soudce by v demokratickém státě soudit neměl. Ale je to věc individuální,“ říká autor stížnosti Tomáš Pecina.
Dnešní rozhodnutí Ústavního soudu bude v praxi znamenat, že údaje o angažmá soudců v KSČ budou na vyžádání doložitelné.
„Kdokoliv požádá o tu informaci, tak ji bude muset dostat, ať už požádá soud nebo ministerstvo spravedlnosti. Já jsem si vyžádal informace v případě všech soudců, tak nebude nutné podávat další žádosti, seznam bude k dispozici na internetu,“ dodává Pecina.
Předsedu Obvodního soudu pro Prahu 1 Libora Vávru už v minulosti požádali dva advokáti, aby jim sdělil informace o členství v KSČ v případě dvou soudců.
„Já jsem takovou informaci ze žádným materiálů, který soud má k dispozici, nezjistil. Ty takzvané kádrové materiály byly na počátku 90. let vráceny každému, kterého se týkaly.“
Libor Vávra si dokáže představit, že tuto otázku položí soudci účastníci soudního řízení:
„Je na soudci, aby odpověděl. Takovou banální záležitost by měl přeci ustát.“
Člen umělecké skupiny Pode Bal, která letos vystavila 33 portrétů soudců, kteří si s minulým režimem zadali, Petr Motyčka si myslí, že se soudci naopak budou bránit, a ne jen tak náhodou, ale účelově:
„Leckteří z nich mají máslo na hlavě, v minulém režimu se většina z nich angažovala a moc dobře vědí, že to není v souladu se zaměstnáním, které vykonávají. Nejde jen o členství v KSČ, jde i o politické procesy. Samozřejmě tady také existuje cechové krytí, soudci obecně mají tendenci krýt své kolegy, protože by se mohlo dostat i na ně.“
Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil s verdiktem Ústavního soudu souhlasí:
„Já v zásadě s tímto rozhodnutím Ústavního soudu souhlasím. Vede k širšímu výkladu práva občana na informace a domnívám se, že je to správný směr. Občan má mít právo na informace o orgánech veřejné moci, zvláště pokud tyto orgány o něm rozhodují.“
Podle prezidenta Soudcovské unie Tomáše Lichovníka je teď otázkou, jak v praxi rozhodnutí Ústavního soudu naplnit.
„Pokud vím, tak soudy neshromažďují údaje o tom, kdo ze soudců byl či nebyl v komunistické straně. Vychází se z toho, že to jsou citlivé údaje, které ani zaměstnavatel není oprávněn shromažďovat. Soudci, kteří soudili před listopadem 1989, tak museli na počátku 90. let projít prověrkami a jestliže prošli, byli znovu jmenováni.“
Podle sociálního demokrata Jeronýma Tejce je verdikt určitým způsobem překvapivý. Otázkou ale podle něj je, jestli může něco změnit:
„Já jsem přesvědčen, že tento verdikt nezmění to, že tito soudci budou nadále rozhodovat, budou mít svůj talár pokud se nedopustí kárného provinění a myslím, že po 20 letech už každý z těch soudců mohl prokázat, zda splňuje nebo nesplňuje morální odborné předpoklady pro výkon své funkce. Mám pocit, že je to vracení se zpět do minulosti, nic to v zásadě nevyřeší.“
