Proč jste se rozhodla iniciovat vyznamenání Volodymyra Zelenského? Co jste tím sledovala?
Myslím, že si to zaslouží za projevenou odvahu – Ukrajina teď pod jeho vedením ostatně brání i naši bezpečnost. Samozřejmě je to pro mě i zpráva, kterou vysíláme – ať už Ukrajincům, tak i do Kremlu. Že už v Česku zkrátka takové výspy Ruské federace nefungují, protože Česká republika je ve svém postoji vůči konfliktu na Ukrajině aktuálně velmi jednotná.

Byla to čistě vaše iniciativa, nebo jste ji s někým diskutovala?
Byla to moje iniciativa, ale byla dostatečně promyšlená.

Jak dlouho jste nad tím tedy přemýšlela?
Asi celý první víkend, kdy se to všechno (ruská invaze na Ukrajinu, pozn. red.) začalo dít. A pak jsem to napsala na twitter a hned jsem návrh na vyznamenání s odůvodněním poslala. Ale ne přímo panu prezidentovi, ten proces je jiný. Posíláme to na příslušný podvýbor, který o tom jedná, pak se o tom hlasuje, schvaluje to plénum sněmovny. Já sama jsem v komunikaci s prezidentem ani jeho kanceláří nebyla.

Sama říkáte, že jste to zvažovala o víkendu. Jak jste nad tím přemýšela? Co jste konkrétně zvažovala?
Samozřejmě jsem zvažovala všechny důsledky, které to má. Takže třeba i které vyznamenání navrhnout, za co přesně... Abych přesně pojmenovala, proč by to měl pan Zelenskyj dostat. Samozřejmě jsem zvažovala i ten paradox, že to dostane z rukou Miloše Zemana, který se Ruské federace dlouhodobě zastával.

Myslím si, že jsou tam důležité dvě věci. Státní vyznamenání není pana Zemana, nenese jeho jméno. Je to vyznamenání, která dává někomu Česká republika. A pan prezident – to jsou jenom ty ruce, které to předávají. A i v minulosti jsme viděli, že mnoho státníků – i poměrně vážených lidí – elegantně vyřešilo nesouhlas s politikou prezidenta Zemana tím, že na ten ceremoniál zkrátka nepřišli. Nebo se proti tomu vymezili jiným způsobem. Nicméně pro mě je důležité, že to vyznamenání je naše, ne pana Zemana.

Kritika

Očekávala jste tedy podobně negativní reakce? Že si tím může třeba prezident Zeman obhajovat své dosavadní jednání, chování.
Pokud to bude prezident Zeman používat k nějakému svému vyvinění z toho co říkal a dlouhodobě prováděl, tak to může udělat jedině, pokud mu to dovolíme. Je jen na nás, abychom mu to nezapomněli. A jestli jsem obviňována z toho, že jsem mu poskytla nějakou příležitost, tak on by si ji určitě našel jinde. Nebo by si ji dokonce vytvořil sám.

Je podle mě důležité, že někdo, kdo si to vznamenání od našeho národa zaslouží, ho opravdu dostane. Navíc, má ho dostat až v říjnu. Do té doby se prostě může stát spousta věcí, které tu situaci budou měnit. Prezident Zelenskyj má možnost to vyznamenání nepřijmout, nebo tam nepřijít. Myslím si, že za kratší konec v tomto případě tahá prezident Miloš Zeman, který už přislíbil. že to vyznamenání udělí, ať se stane cokoliv.

Řada vládních představitelů – jako předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) nebo předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) – se ceremoniálu kvůli dřívějším postojům prezidenta a válce na Ukrajině neúčastnili. A teď z jedné z vládních stran přijde návrh na vyznamenání prezidenta Zelenského. Není to tak trošku kontrast, rozpor?
Sama jsem pozvánku na ceremoniál nedostala a i kdybych ji dostala, tak bych tam nešla. A to ze stejných důvodů, jako paní Pekarová Adamová. Vím, že pan premiér (Petr Fiala z ODS) na ten ceremoniál šel a měl pro to své konstruktivní důvody. Ale jak říkám, já to vyznamenání nevnímám jako něco, co by poskytoval prezident Zeman. Já to vnímám jako ocenění od České republiky. Navíc o tom budeme hlasovat na plénu sněmovny. Pro mě je to zpráva – že to vyznamenání dává spíše Sněmovana, její volení zástupci, než prezident Zeman.

Ale vždyť vyznamenané určuje a vyznamenání jim uděluje prezident republiky...
Přesně tak... Ale na návrh někoho. Nebo si to vymyslí sám, že vyznamenání panu Zelenskému dá. To já už neovlivním. Nemůžu změnit kdo vyznamenává. Můžu ovlivnit pouze to, kdo to vyznamenání může a nemůže dostat. Takto jsme historicky navrhli na vyznamenání i řadu lidí z občanské společnosti, kteří si to vyznamenání zasloužili. A jasně... oni potom stojí před rozhodnutím, jestli na ten Hrad jít nebo nejít, protože nesouhlasí s politikou prezidenta. Ale nic to nemění na tom, že dostali vyznamenání od českého národa, České republiky.

Takže vy sama oddělujete osobu prezidenta od jím předávaných vyznamenání?
Je to vyznamenání České republiky. Opravdu to s tím nespojuji, odděluji to. Ty hlasy, že jsme měli počkat... Kdybych měla jistotu, že za rok, nebo za šest let budeme mít prezidenta, se kterým budu úplně ve všem souhlasit, tak bych možná i počkala. Já ale žádnou takovou jistotu nemám. 

Asi nejde úplně o to, s prezidentem ve všem souhlasit. Kritika směřovala spíše na dlouhodobě prokremelskou rétoriku prezidenta. A to třeba i v situacích, které byly pro Českou republiku závažné – třeba kauza Vrbětice.
To nebyl ale jenom on, ale třeba i prezident Klaus, který zastával proruské postoje. A všichni ocenění panem prezidentem Klausem mají ocenění zpětně vrátit? Nebo se stydět, že ho přijali od člověka, který tady obhajuje to, co momentálně dělá na Ukrajině Ruská federace ještě hlasitěji, než prezident Miloš Zeman? Takhle to tady přece nefunguje.

Takže zpětně o tom svém kroku nepochybujete? Považujete ho za správný?
Určitě toho nelituji. Ale vím, že je těžké si to obhájit, protože svět není černobílý.

A setkala jste se i v rámci vládní koalice s negativními hlasy?
Mám pocit, že se o tom až na takové úrovni nediskutuje. Myslím, že tomu přikládáte větší důležitost, než to ve finále má.

Zajímalo by mě totiž, jestli jste to s někým řešila. Radila se s někým...
Ne, je to čistě moje iniciativa. Nijak hluboce jsme to nediskutovali.

Takže nějaká diskuse tam opravdu proběhla?
Ne, ne, ne. Vůbec ta diskuse neproběhla. Ani v rámci strany a ani našimi vládními představiteli.

Změna názorů

A čekala jste, že prezident vyhoví?
Myslela jsem, že spíše vyhoví. Protože by stál před rozhodnutím nevyhovět – a potom vysvětlovat proč se takto rozhodl. Ale jak jsem říkala, nečekala jsem, že to bude takto rychlé.

Takže to vnímáte tak, že jste ho do toho kroku dotlačila? Že to zkrátka nemohl odmítnout za stávající situace?
Nejsem v tom sama. Já vím, že podobnou věc navrhoval v minulém týdnu jeden vědec z Univerzity Karlovy – nevzpomenu si na jméno. Vím, že ta zpráva proběhla. Myslím si, že tomu mému tlaku je dodána větší důležitost, než jakou ve skutečnosti měl. Kdybych vyznamenání Zelenského nenavrhla já, tak by v tom vyhověl někomu jinému, nebo by si to vymyslel sám.

Takže těch návrhů bylo více?
Ano. Minimálně vím o jednom dalším návrhu, o kterém se informovalo. Ale mám pocit, že to nebylo podáno nijak procesně, ale že to zkrátka veřejně řekl, že to udělá. Jak říkám: kdybych to nebyla, tak by to udělal pan prezident na základě iniciativy někoho jiného nebo té vlastní. Pokud se chce ale vyvinit tímto krokem, tak mu to nesmíme umožnit. Nesmíme zapomínat, co tady říkal, vyváděl. A co tady Ruské federaci umožňoval dělat.

A jak tomu tedy zabránit, aby k tomu – jak říkáte – nedošlo?
Jedině o tom mluvit. Myslím, že na kauzu Vrbětice tady nikdo zapomínat nechce. To, že prezident republiky, kterého část společnosti volí, uznávají. A to, že on vlastně tohle říká, tak stále pomáhá jednotě a solidaritě, kterou jsme zatím dokázali předvést vůči ukrajinským uprchlíkům. Připadá mi to také důležité, aby to nadšení, solidarita, tak rychle nevyprchala. Protože, když prezident – pro někoho velmi důležitá a vážená osoba – něco takového říká, tak tím může ovlivnit třeba u řady lidí i pohled na svět.

Žijeme v hrozně rozdělené společnosti. A celá debata o tom, jestli to je nebo není správné (nechat vyznamenat Zelenského z ruskou prezidenta Miloše Zemana, pozn. red.), kterou jsem četla na svém Twitteru, je toho důkazem. Když někdo pro to spojení něco udělá, tak za to akorát dostane „hejty“ a ne příliš příjemná přízviska.

Takže vlastně vítáte to, že prezident změnil svou rétoriku?
Ano, to oceňuji. Stejně, jako to oceňuji u pana Babiše. Tomu to ale příliš dlouho nevydrželo, protože jsme se na tiskovce minulý pátek od něj zase dozvěděli, že to vláda dělá s těmi uprchlíky úplně špatně. Vlastně to, že stojíme za Ukrajinou, je strašně důležité, aby to říkali všichni relevantní „hráči“ naší politické scény. Protože to veřejné mínění v České republice je tvořeno i těmito lidmi. A my potřebujeme, abychom zvládali uprchlickou vlnu a všechno, co nás v souvislosti s ní čeká. I proto potřebujeme tu jednotu a solidaritu udržet, co možná nejdéle. 

Tomáš Pika Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít