Soud rehabilitoval faráře Toufara umučeného StB. Panovala stoprocentní shoda, že byl stíhán nezákonně
Krajský soud v Hradci Králové rehabilitoval za nezákonné zatčení a stíhání faráře Toufara, jehož jméno je spojeno s takzvaným číhošťským zázrakem. Ve vazbě ho v roce 1950 umučili příslušníci komunistické Státní bezpečnosti. Návrh na Toufarovu soudní rehabilitaci podal krajský státní zástupce.
Rozsudek vynesl soudce Miroslav Mjartan v 10.45. Samotné jednání trvalo 45 minut a zúčastnil se ho také advokát Lubomír Müller, který se specializuje na obhajobu a rehabilitace lidí utlačovaných komunistickým režimem. Byl to právě on, kdo zpracoval podnět k rehabilitačnímu řízení.
V Číhošti vzpomínali na umučeného faráře Toufara. Před 74 lety se během jeho kázání pohnul kříž
Číst článek
Kromě něj byl v soudní síni i státní zástupce František Jedlička, který návrh podal. Toufar nemá žádné potomky, kteří by mohli soudu podat návrh přímo, a proto bylo třeba se obrátit na státní zastupitelství.
Mezi státním zástupcem a advokátem i soudcem panovala stoprocentní shoda, což není u trestních řízení obvyklé.
Kromě Müllera a Jedličky přišlo i několik lidí z veřejnosti, mezi nimi třeba Jiří Wonka, bratr posledního politického vězně komunistického režimu v Československu Pavla Wonky.
Soudní rehabilitací Toufara se podle advokáta Lubomíra Müllera doteď nikdo nezabýval. Kněz během vyšetřování zemřel a spravedlivý soudní proces se s ním nekonal. Zůstávala tak stále právně nevyřešená otázka, jestli byl vzatý do vazby oprávněně, anebo jestli splňuje předpoklady, aby byl právně očištěný.
Podle historika církevních událostí Tomáše Petráčka z Univerzity v Hradci Králové soud představuje definitivní očištění Toufarova jména z právního hlediska. „Určitě to nemůže ničemu uškodit. Je to dobře, že se i tato právní stránka definitivně pročistí a uzavře,“ řekl.
Historik Tomáš Petráček je zároveň jedním z těch, kteří usilují o Toufarovo blahořečení. To je ale podle advokáta Müllera interní věcí církve.
Číhošťský zázrak
Kněz Toufar se stal asi nejznámější obětí poúnorového komunistického tažení proti církvi. Zemřel v únoru 1950 po krutém mučení ve vazbě. Farář se do soukolí StB dostal poté, co se stal takzvaný číhošťský zázrak. Ten je dodnes nevyřešenou událostí, kterou komunistický režim využil k represi církve.
Na Toufarově mši se v prosinci 1949 údajně několikrát pohnul kříž na hlavním oltáři. V kostele v malé obci Číhošť na Havlíčkobrodsku tomu tenkrát přihlížely asi dvě desítky svědků, sám Toufar ale tou dobou stál k oltáři zády. Komunisté se rozhodli událost využít k diskreditaci církve, ve které spatřovali překážku na cestě ke kolektivizaci venkova.
StB v lednu 1950 Toufara zatkla a poté se ho snažila ve valdické věznici na Jičínsku přinutit k přiznání, že pohyb kříže zinscenoval. Po krutém mučení pak v únoru zemřel. Pohřben byl v hromadném hrobě na hřbitově v Praze-Ďáblicích. V roce 2014 bylo jeho tělo exhumováno a z ďáblického hřbitova převezené zpátky do Číhoště.
Iniciátorem podnětu k Toufarově soudní rehabilitaci byl zakladatel brněnského Muzea českého a slovenského exilu 20. století Jan Kratochvíl. Podnět státnímu zastupitelství zpracoval advokát Lubomír Müller, který se zabývá rehabilitacemi lidí utlačovaných komunistickým režimem. Protože Toufar neměl žádné potomky či sourozence, kteří by mohli návrh soudu podat, učinil tak jako oprávněná osoba státní zástupce.
