Tři a půl roku čelila obvinění, že pomáhala lobbistovi Ivo Rittigovi a jeho advokátům tunelovat petrochemickou společnost Oleo Chemical. Letos v březnu vrchní soud konstatoval, že nic takového nelze účetní Janě Šádkové prokázat. Ve vůbec prvním rozhovoru pro média popisuje, jak jí ostře sledovaná kauza změnila život. Její začátek přirovnává k peklu. Trvá na tom, že pokud se něco nekalého kolem Rittiga a jeho advokátů dělo, ona o tom netušila.

Exkluzivně Praha 6:06 18. dubna 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Šádková pracovala jako hlavní účetní a jednatelka servisní firmy Peskim. Měla přístup k účtům desítek firem a také ke kontům lobbisty Rittiga. Peskim mimo jiné zajišťoval finanční toky mezi Oleo Chemical a společností Cokeville Assets. A právě z druhé jmenované firmy podle policie tekly miliony vyvedené z Olea či dopravního podniku na Rittigovy účty.  

V rozhovoru se serverem iROZHLAS.cz ovšem Šádková tvrdí, že o ničem takovém nevěděla a o ničem nerozhodovala. Hlavní slovo podle ní měli další jednatelé Peskimu, advokáti blízcí Rittigovi Karolína Babáková a David Michal. V kauze Oleo soudy konstatovaly, že tok peněz k Rittigovi se nepodařilo prokázat. Vyhráno Šádková dosud nemá, brzy podruhé zasedne na lavici obžalovaných v kauze údajného tunelování pražského dopravního podniku.

Soud se bude opět zabývat rolí Rittiga v tunelování Oleo Chemical. Senát zrušil část rozsudku

Číst článek

Vy jste loni 26. září na svém twitterovém účtu uvedla následující: „Tři roky, kdo nezažil, nepochopí, jakým peklem lze projít za 72 hodin.“ Jaké peklo jste tedy zažila?
Byl to začátek kauzy Oleo Chemical. 26. září 2014 začal velký zátah, tenkrát sebrali 14 lidí, 10 obvinili. Opravdu to bylo peklo. Přijdou k vám v šest hodin ráno, v tu dobu jsem měla patnáctiměsíční dceru, takže nás vzbudili zvonkem. Do bytu se vám nahrne 15 lidí, byli poměrně dobře připraveni, protože měli i sociální pracovnici, která se mě zeptala, jestli mám kam dát dceru. Když jsem řekla, že by si pro ni musel přijet přítel, řekli, že mám pouze možnost jednoho telefonátu, takže buď mohu volat příteli, nebo advokátovi.

'Stojíte a koukáte, jestli to není sen'

Co se v tu chvíli člověku honí hlavou?
Stojíte tam v šest hodin ráno, koukáte a vůbec nevíte, co se děje, jestli to je sen, není sen. Nakonec jsem volala příteli, aby přijel pro dceru. Jediné, co jsem věděla, bylo, že domovní prohlídka nesmí začít bez advokáta, jehož nakonec volali oni. Když přijel přítel, sbalila jsem dceři batůžek, který policisté také prohledali, jestli nevynáším nějaké dokumenty na flashkách a cédéčkách. Podívali se do každého „bodýčka“, do každé plíny. Pak se do 11 hodin čekalo na advokáta a začala domovní prohlídka.

Ta proběhla jak?
Trvala zhruba do sedmi hodin. Prohledají vám úplně všechno: skříně poličky, postele, dětský pokojíček. Vezmou vám všechny počítače, cédéčka, flashky, telefony, tablety. Vše hodí do pytle a odvezou. Po prohlídce jsme se přemístili do Prahy v eskortě s houkačkami, což psychice nepřidá. Do jedné hodiny v noci pokračoval výslech, nakonec jsem kvůli bolesti hlavy odmítla vypovídat. V noci jsme se přemístili na „cépézetku“ (cela předběžného zadržení, pozn. red.), kde vám vezmou otisky a stěry. Tam vás svléknou úplně do naha, děláte tam dřepy, což je tak nesmírně ponižující, že si to snad ani člověk nedokáže představit.

Proč je nutné dělat dřepy?
Aby zjistili, jestli nemáte v zadku nějaké ampule nebo něco podobného. Koukají vám do uší, do nosu. Pak vás dají do malinké cely, kde to hrozně páchne močí, dostanete vypelichanou, plesnivou deku, jednorázový zubní kartáček, protože svůj si přinést nesmíte. Potom čekáte, co bude. Takhle jsem tam strávila noc z pátku na sobotu, v sobotu večer přišel advokát s tím, že se bude jednat o vazbě. V neděli mě pak vezli do Liberce k vazebnímu soudu, který rozhodl o mém stíhání na svobodě a pustil mě domů. Takže opravdu skoro 72 hodin jste bez rodiny, nevíte, co se doma děje, jak to zvládají. Dcera byla navíc ještě malá, nikdy jsme bez sebe nebyly. To je velký zásah do všeho.

Soudy vás nedávno v kauze Oleo pravomocně zprostily obžaloby, psala jste mi, že to trvalo přesně 1274 dní. Co se za tu dobu pro vás změnilo?
Za tu dobu se toho změnilo hodně, řekla bych, že spíš k horšímu. Každý snáší takovou věc jinak, já jsem to snášela hodně špatně, hodně to narušilo rodinné vztahy. Nikdo si nedokáže představit, co se dá prožít. Já jsem se třeba tři čtvrtě roku před šestou ráno budila a koukala jsem z okna, jestli znova nejdou. Měla jsem strach chodit po ulici, běžely výslechy i v jiných kauzách, pak přišlo další obvinění kvůli dopravnímu podniku, kde jsem již obžalovaná. Ztratíte spoustu přátel, což vnímám jako hodně negativní věc. Do toho chodíte k soudu a de facto přežíváte ze dne na den.

'Napadlo mě, že půjdu sedět'

Počítala jste s možností, že půjdete do vězení?
Několikrát mě to napadlo, člověk k této myšlence musí sklouzávat. Ze začátku to vypadalo velmi bojovně, už jen kvůli velikosti policejního zásahu, bylo to poměrně hodně mediálně propírané, před celým národem vás v televizi vedou v poutech, což je naprosto příšerné. Navíc chtěli vazbu, takže mě určitě napadlo, že půjdu sedět.

Budete po státu žádat odškodnění?
Přemýšleli jsme o tom s advokátem a minimálně náhradu právního zastoupení žádat budeme. O tom se ještě poradíme.

Nicméně začátku kauzy v září 2014 předcházely ještě jiné události, které se v souvislosti s vámi řešily i během soudního jednání. Policie vám nabídla spolupráci, můžete popsat, jak to probíhalo?

V srpnu 2014 mě oslovil pan Kubiska (bývalý kolega Šádkové ze společnosti Peskim a klíčový svědek kauzy, který se s policií rozhodl spolupracovat, pozn. red.), s nímž jsme do té doby byli přátelé. Říkal mi, že chce jít na policii, že se zkontaktoval s Nadačním fondem proti korupci a že by byl rád, kdybych se přidala na jeho stranu. Já jsem mu několikrát řekla, že na policii nepůjdu a nebudu se v té věci angažovat. Neměla jsem k tomu ani co přidat. Schůzka proběhla přelom červenec/srpen 2014, necelé dva měsíce před zatčením.

Co vám pan Kubiska říkal?
Že se něco chystá a ještě mám šanci se přidat na správnou stranu, jak on to nazýval. Já jsem mu řekla, že ne. Seděli jsme v jedné plzeňské kavárně, najednou si k nám přisedli dva policisté, představili se, řekli, co by chtěli, a nabídli mi finanční odměnu za informace. Řekli, že mohu být spolupracující obviněná. Načež jsem si našla pana doktora Matznera (advokát Šádkové Jiří Matzner, pozn. red.), vše jsme probrali, na další schůzku už šel se mnou a spolupráci jsme odmítli.

Proč?
Podmínka, aby se někdo stal spolupracujícím obviněným, zní, že se dozná k trestnému činu. To jsem za žádných okolností nebyla schopna udělat, protože jsem žádný trestný čin nespáchala.

Kolik vám slíbili?
O konkrétní částce jsme se nikdy nebavili.

Nabídli vám status spolupracující obviněné, nebo se stát informátorkou?
To bylo zamotané a já jsem se tehdy ještě v té situaci nevyznala. Oni řekli, že mi dají peníze za informace a pak z toho vzniklo, že mohu být spolupracující obviněná.

Vy jste to chápala, že byste měla stejný status jako pan Kubiska?
Ano.  

'Chtěli potvrdit, že se kradlo'

V takovém případě by ale nabídka peněz znamenala ze strany policistů porušení zákona. Policejní inspekce ale věc šetřila a došla k závěru, že vám nabízeli stát se informátorkou, a proto vám peníze nabídnout mohli. Co si o tom myslíte?
Myslím si, že mi nabízeli peníze za informace a potvrzení verze pana Kubisky, že se tam kradlo, šmelilo a dělaly se tam špatné kšefty.

A chápala jste to tak, že máte být informátorka, nebo spolupracující obviněná?
Ze začátku informátorka, potom spolupracující obviněná. Tam padly obě verze.

Čili závěr šetření inspekce je podle vás špatný?
Podle mě ano.

Co jste ve společnosti Peskim dělala?
Starala jsem se o klientské účetnictví tuzemských společností.

Dá se říct, že jste byla hlavní účetní?
Ano.

Takže jste i o věcech rozhodovala?
To ne, nerozhodovala.

Vy jste byla i jednatelkou té společnosti. To jste skutečně o ničem nerozhodovala?
Ne, opravdu ne.

Jak práce ve firmě probíhala?
Byli tam ještě další jednatelé, pan David Michal a Karolína Babáková. A ti ve skutečnosti firmu vedli a řídili. Já jsem byla jen účetní a byla jsem zároveň jednatelka.

Jak na to zaměstnání vzpomínáte?
Co se týče profesního hlediska, bylo zajímavé. Co se týče vztahových věcí, to bylo trošku horší, ale ve finále se dá všechno přežít a zapomenout.

'Rádi křičeli'

V jakém slova smyslu horší? Zadávali vám například práci, s níž jste se neztotožňovala?
Ne, byl tam velký tlak na čas, pracovala jsem šest dní v týdnu 14 hodin. Pod takovým tlakem tam na lidi hodně rádi křičeli a byli ne vždy slušní a milí.

To byl důvod, proč jste nakonec Peskim opustila?
Já jsem měla zdravotní problémy, fyzicky jsem se zhroutila, a když potom odcházel pan doktor Šachta (Advokát Drahomír Šachta, který vybudoval kancelář Šachta & Partners, předchůdce dnešní kanceláře MSB Legal a s Ivo Rittigem a jeho advokáty spolupracoval. V roce 2011 z kanceláře odešel, pozn. red.), tak jsem definitivně řekla, že končím.

Před chvílí jste mluvila o tom, že policii zajímalo, jestli se tam kradlo. Kradlo se tam tedy?
Jestli se tam kradlo, tak to nevím.

Měla jste přístup přímo k účtům pana Rittiga?
Ano, ale ne ke všem. Měla jsem podpisové právo k jeho zahraničním účtům, kde jsem autorizovala nájemné v jeho bytu v Monaku, a potom jsem měla přístup k jednomu tuzemskému účtu, kde jsem zadávala platby pojištění, plynu, elektřiny. Přes tento účet nechodily velké peníze nebo peníze ze zahraničí.

Jak práce pro pana Rittiga probíhala? Mluvila jste přímo s ním?
Vesměs jsme komunikovali přes Davida Michala. S ním jsem mluvila dvakrát třikrát. Nebyli jsme v denním kontaktu, že bychom se bavili, telefonovali si.

'Každá kancelář má svého Rittiga'

O panu Rittigovi a jeho okolí se tehdy začaly objevovat, řekněme, ne úplně lichotivé informace. Neměla jste pocit, že by se kolem něj mohlo dít něco nekalého?
Já se přiznám, že ani ne. To, s čím jsem byla v kontaktu já, mi nepřišlo nekalé. Navíc si myslím, že každá velká advokátní kancelář má nějakého mediálně propíraného klienta. Zrovna naše kancelář měla pana Rittiga.

Ne každá kancelář se ale ve velkém zabývá zakládáním firem v daňových rájích a finančními toky mezi nimi a tuzemskem. To vám nepřišlo zvláštní?
To asi ne. Myslím si, že každá kancelář se zabývá zakládáním společností, jestli tuzemských nebo zahraničních, to nevím. Ale zahraniční oddělení měl na starost někdo jiný. Já jsem ani nevěděla, kolik je zahraničních firem, jestli 10, nebo 100. Tohle nebyl můj obor, takže jsem nevěděla, jestli to dělají ve velkém, a neměla jsem to s čím srovnat. Jestli to dělá i jiná kancelář.

Vy jste tedy přesvědčena, že se tam nic nekalého nedělo?
Já jsem o ničem takovém nevěděla.

Viděla jste se někdy s Marií Gold nebo Meg Brown?
Ne.

Existují?
To já nevím.

'Falešné faktury? O tom nevím'

Podle policie jste těmito vymyšlenými jmény podepisovala padělané faktury.
Ano, to uvedl pan Kubiska, že jsem to podepisovala já těmito smyšlenými jmény.

Takže to není pravda?
Není.

Jak se tam tedy ty podpisy dostaly?
To nevím.

Vy jste viděla faktury, které se proplácely společnosti Cokeville Assets za poradenství pro Oleo Chemical? V této části soud potvrdil, že poradenství bylo vymyšlené. Nepřišlo vám to již tehdy podezřelé?
Tohle je složité pro každou účetní. Když děláte externí účetní, nedostanete se na žádná jednání, nedostanete se k práci stojící za fakturou, za tím jedním papírem. Já jsem nikdy nepřemýšlela, jestli někdo někomu radí, nebo neradí. Zpracovala jsem faktury, spočítala jsem z toho daně. To dělá většina účetních. Jestli za to skutečně něco zprostředkovali nebo radili, za to si odpovídají majitelé firem. Ani jsem se tím nemohla zabývat, měla jsem na starosti přes 80 firem, a kdybych se nad každým papírem měla zabývat tím, jestli někdo někomu radil, ani by to nebylo možné. Účetním je to jedno. 

Jak je to tedy s panem Kubiskou? Vy říkáte, že lže. Proč by ale sám začal spolupracovat s policií a poskytoval jí důkazy, pokud lže?
Já nevím, jaká je přesně jeho motivace. Ještě před zásahem policie mi říkal, že chce lepší svět pro svoje děti. Jestli tohle je jeho motivace nebo jestli měl pocit, že se tam tak hrozně krade, že z toho musel udělat tak velkou kauzu. Myslím, že je to jeho domněnka, kterou si v hlavě poskládal. Ale pravou motivaci neznám, jestli za to dostal peníze od protikorupčního fondu, nevím.

Strach z dalších kauz

U jednoho soudu jste vyhrála, kvůli možnému tunelování pražského dopravního podniku vás čeká další. Jak moc pevná v kramflecích se cítíte v tomto případu?
Já jsem se necítila pevná ani předtím, ani teď. Může se stát cokoliv a soud na to může mít jiný názor než v kauze Oleo.

Vaše obvinění je postaveno podobně jako v kauze Oleo, tedy že jste měla vědět o fakturách za fiktivní práci. Co si o tom myslíte?
Moje postavení je pořád stejné. Tam se to točí hodně kolem zahraničních firem, kde jsem neměla žádný dotek. Takže jsem ani nemohla vědět. A soudit někoho, že mohl vědět nebo se mohl domnívat, to je na zničení života opravdu málo. 

Nemáte strach, že v budoucnu mohou přijít ještě další kauzy?
Určitě strach mám.

Ondřej Golis, Jana Klímová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít