Případ jízdenek DPP: manipulace, praní
peněz a zpronevěra. 'Nesmysl,' říká
obviněný exšéf Dvořák

Kauza, která před více než šesti lety odstartovala potíže vlivného lobbisty Ivo Rittiga a ukončila kariéru Martina Dvořáka v čele pražského Dopravního podniku, zamířila k soudu. Jde o případ takzvaných předražených jízdenek. Na podivné machinace městského dopravce při dodávce papírových lístků na městskou hromadnou dopravu tehdy upozornil Nadační fond proti korupci. Podle něj se z každého dodaného lístku platila téměř 50procentní provize karibské firmě Cokeville Assets a odtud dál putovaly peníze údajně k Rittigovi. Obžaloba, kterou nyní Radiožurnál získal, podrobně popisuje, jak to se zakázkami nejen na papírové lístky tedy bylo.

Klíčovým mužem byl podle státního zástupce Martin Dvořák. Ten se měl podílet na manipulaci celkem tří velkých zakázek podniku. Spolu s Ivo Rittigem pak měli stát v pozadí zahraničních firem, které ovládaly vítěze zakázek. Dvořák tak podle obžaloby například nepřímo a skrytě ovládal šedesátiprocentní podíl firmy, která přes další společnosti vlastnila Cross Point. Právě ta přitom získala po jeho příchodu do Dopravního podniku údajně zmanipulovanou zakázku na prodej jízdenek a tiketů v prostorách dopravce. Zbytek v ní pak údajně ovládal Ivo Rittig.

Dvořák měl stát přes zahraniční strukturu firem i za polovinou společnosti Crowsnest, která získala kontrakt na provoz SMS jízdenek. Jen z těchto dvou údajně pochybných zakázek měla Dopravnímu podniku vzniknout škoda celkem 361 milionu korun. O dalších sto milionů korun měl podnik přijít ještě kvůli třetí zmanipulované zakázce, a to pro firmu Neograph na dodávku už zmíněných papírových jízdenek.

Obžalobu na začátku listopadu podal státní zástupce Adam Borgula na pražský městský soud. Celkem je v kauze obviněno 18 lidí. Dopravnímu podniku měla vzniknout škoda celkem téměř půl miliardy korun.

Dvořák je podle dokumentu spolu s dalšími manažery žalován za manipulaci zakázek a zpronevěru, nejvíc, celkem 11 lidí z obviněných, se má ale zpovídat z praní špinavých peněz. Kromě Ivo Rittiga jde o některé právníky z kanceláře MSB Legal (dříve Šachta and partners), účetní, Dvořákovu matku či známého advokáta Aleše Rozehnala. Podle žalobce ze zakázek vyprali celkem 150 milionů korun. Všichni vinu odmítají.

Městský soud v Praze zatím nenařídil v kauze líčení. Jak navíc zjistil Radiožurnál, někteří obhájci obžalovaných připravují návrh, aby soud rozhodl o obžalobě v tzv. zkráceném řízení. Tedy aby ji rovnou vrátil policii k došetření. Jedním z nich je advokát Dvořáka Josef Monsport: „Důvodů je více. Ale ty hlavní jsou, že byla podle nás porušena zásada totožnosti skutku, protože Martin Dvořák je obžalován pro něco jiného, než byl obviněn,“ řekl. Dvořák byl původně obviněn jen z manipulace zakázek, v obžalobě mu ale přibyla zpronevěra.

Sám Dvořák veškerá obvinění kategoricky odmítá. „Půlmiliardová škoda Dopravního podniku je úplný nesmysl a blábol. Státní zástupce se u většiny věcí ani nenamáhal udělat znalecké posudky. A obešel ty, které si nechala udělat obhajoba nebo sám Dopravní podnik. Ty jasně říkají, že nebyl porušen zákon o veřejných zakázkách a že jsme nezpůsobili škodu. Naopak se začala poskytovat lepší a v některých případech i levnější služba,“ tvrdí. Podle něj se po letech vyšetřování „prostě spíchla narychlo žaloba, aby z toho nebyla ostuda a dehonestace“. Že by byl vlastníkem zahraničních společností, kam plynuly peníze z Dopravního podniku, je podle něj lež.

Nový šéf, nové zakázky

Příběh údajně zmanipulovaných zakázek, které získaly firmy Cross Point, Neograph a Crowsnest, se podle popisu žalobce začal odvíjet hned poté, co Dvořák post šéfa pražského Dopravního podniku získal. Bylo to v dubnu roku 2007 a už tehdy se prý lidé třeba ve zmíněné papírně Neograph radovali, že jsou díky Dvořákovi zakázky na obzoru.

Jak žalobce píše, spolumajitel Neographu Vladimír Sitta vypověděl, co mu tehdy řekl druhý vlastník tiskárny Jan Janků: „Uvedl, že je příhodná doba a vhodná konstelace, kdy se jeho příteli Ivo Rittigovi a Pavlu Bémovi (tehdejší primátor Prahy, pozn. red.) podařilo do Dopravního podniku nainstalovat Ing. Martina Dvořáka jako generálního ředitele.“ Dvořák si prý naplní své ego a na oplátku bude vytvářet Rittigovi prostor pro obchodní aktivity. „Tak se také nakonec stalo,“ cituje svědka státní zástupce.

Dvořák podle něj hned měsíc po nástupu do funkce vypověděl smlouvu na zajištění prodeje jízdenek původní firmě a nově ji získala firma Cross Point. V té době ji ovládala účetní firma dalšího obžalovaného Pavla Švarce. Krátce na to ale změnila majitele. Ovládla ji kyperská společnost, za níž pak stály další zahraniční neprůhledné firmy, a na jejich konci byli podle obžaloby jako beneficienti, tedy lidé, kteří mají nárok na peníze, samotný Dvořák a lobbista Rittig.

„Z uvedeného je patrno, že faktickým 40% vlastníkem společnosti Cross Point byl Ivo Rittig a 60% skutečným vlastníkem Martin Dvořák. Tito také benefitovali z obchodních aktivit uvedené společnosti,“ cituje pak státní zástupce bývalého účetního Jaroslava Kubisku, který v kauze vystupuje jako spolupracující obviněný.

Podle Dvořáka by tato tvrzení byla komická, kdyby se netýkala jeho. „Takhle je to tragikomické,“ glosoval tvrzení exředitel DPP. Jeho advokát Josef Monsport doplnil, že žalobce nemá ve spisu žádné důkazy k takovým tvrzením kromě svědectví, která však byla už dříve zpochybněna. Dvořák byl podle něj také už v minulých letech dvakrát obviněn z podílu na praní špinavých peněz právě kvůli údajnému vlastnictví firem, kam měly téct peníze ze zakázek DPP. Pro nedostatek důkazů ale byla tato obvinění vždy zrušena Nejvyšším státním zastupitelstvím. Žalobce se tak podle Monsporta nyní snaží svá původní tvrzení a úvahy, která už dříve nebyla doložena, vrátit do obžaloby právě přes trestný čin zpronevěry.

Cross Point zakázku na prodej jízdenek získal dle obžaloby díky tomu, že jako jediný splnil kritéria tendru, která však byla účelová a diskriminační. Díky tomu tak získal kontrakt za dvojnásobnou cenu než předchozí provozovatel „prodejních okének“, a to za zhruba 300 milionů korun na dobu čtyř let. Podle obžaloby bylo cílem kontraktu „obohacení Dvořáka a Rittiga“.

Vedle Dvořáka už dříve odmítl jakýkoliv podíl na zakázkách Dopravního podniku i Rittig. Kubisku, který to tvrdí, podle svých slov vůbec nezná.

Jízdenky jako cenina

Další sporná zakázka se týkala dodávky papírových jízdenek, kdy se štěstí skutečně usmálo na zmíněnou papírnu Neograph. Hlavně díky tomu, že Peter Kmeť, spolupracovník Ivo Rittiga, přišel na to, že jízdenka je vlastně cenina a musí se tak vyrábět a dodávat ve speciálním režimu. Dvořák a jeho ekonomický náměstek Ivo Štika mu dali i na základě dodaného znaleckého posudku za pravdu a podle státního zástupce zrušili již rozjetý veřejný tendr na tiskárnu. Nově se pak opět jako jediný kvalifikoval právě Neograph a zakázku za více než dvě stě milionů korun dostal.

Ředitel Dvořák, spolumajitel papírny Jan Janků či známý Rittiga Peter Kmeť tak podle obžaloby kvůli tomu zodpovídají za škodu DPP ve výši nejméně 96,7 milionu Kč. Z toho mělo putovat formou provize ze zakázky 41,2 milionu korun do karibské firmy Cokeville Assets, kterou vlastní Kmeť. Zhruba polovina z této částky, 19,6 milionu, odtekla dál k Ivo Rittigovi. Lobbista měl totiž s Cokevillem uzavřený kontrakt na poradenství. Peníze dostával dle obžaloby na základě falešných faktur zasílaných z účetní firmy spolupracující s Rittigovými právníky.

Rittig podle obžaloby na policii blíže nevypovídal. Odmítl ale, že by jakkoliv platby z Dopravního podniku ovlivňoval. S Cokvillem pak údajně spolupracoval jen v zahraničí a s tuzemskými zakázkami neměl nic společného. Jeho advokát Vlastimil Rampula na dotazy Radiožurnálu nereagoval.

Milionový patent a vila na Madeiře

Třetí pochybnou zakázkou má být tendr na provozovatele SMS jízdenek. Soutěž byla podle obžaloby opět zmanipulovaná. Tentokrát účelovým spojením zakázky na SMS jízdenky s takzvanou M-peněženkou, tedy řešením na zpracování plateb. M-peněženku však měla pouze firma Crowsnest a byla tak jen jediný zájemce. Podle obžaloby ke spojení zakázky přitom nebyl důvod. Bez toho se mohlo do veřejné soutěže přihlásit mnohem více dodavatelů.

Skutečným důvodem mělo být, že za polovinou vybrané firmy Crowsnest stál nepřímo opět Dvořák. Zhruba 40 milionů korun z této zakázky také dle žalobce posloužilo k tomu, aby si matka Dvořáka Marie Nováková profinancovala koupi vily na Madeiře, kde pak trávil Dvořák dovolenou. Půjčku na část ceny zprostředkovanou přes kancelář MSB Legal totiž poskytla dle žalobce například firma Unitex z Britských panenských ostrovů. „Jejím benefičním vlastníkem byl Martin Dvořák,“ stojí v obžalobě.

Advokát Novákové Michal Pacovský však považuje obvinění Novákové z praní peněz za absurdní. „Je postaveno jenom na tom, že je maminka Martina Dvořáka,“ říká. Nováková podle něj dříve podnikala jako úspěšná developerka a neměla zapotřebí někomu prát peníze. Dům na Madeiře chtěla podle Pacovského proto, že má astma a chtěla mít na důchod klid. „Když už to na té Madeiře našla, tak polovinu ceny zaplatila ze svého a druhou polovinu potřebovala rychle překlenout krátkodobým úvěrem,“ uvedl s tím, že mají doklady, že půjčku pak splatila. Kancelář MSB Legal si jako zprostředkovatele údajně vybrala proto, že se znala s jejím bývalým majitelem.

Do obchodů firmy Crowsnest a následného praní peněz byl podle obžaloby zapleten i známý právník Aleš Rozehnal. Crowsnest totiž posílal peníze ze zakázky dál na účet rakouské firmy Kyrenia, kde byl Rozehnal jedním z jednatelů. Každý měsíc to bylo 3,5 milionu korun, které předtím Dopravní podnik zaplatil coby poplatky za licenci na příslušný software pro SMS jízdenku. Tento patent vlastnila právě Kyrenia, která si ho však koupila podle obžaloby od další firmy - Direct Pay. Ovšem jen za poplatek 17,5 tisíce korun měsíčně. K pouhému přeprodávání služby s tak obrovským cenovým rozdílem tedy nebyl žádný důvod. Na možné potíže podle obžaloby také firmu upozorňovali někteří auditoři.

Peníze nahromaděné v Kyrenii potom putovaly dál. Formou různých půjček či plateb šly hlavně do společností Unitex a Capture, které Kyrenii ovládaly. Zatímco za Unitexem měl stát Dvořák, „faktickým benefičním vlastníkem“ společnosti Capture byl podle žalobce Aleš Rozehnal. V jejich prospěch tedy měly téct i vyvedené peníze ze zakázky a Unitex z nich měl přispět, jak už bylo řečeno, na madeirskou vilu.

Stejně jako Dvořák odmítá jakékoliv vlastnictví Unitexu, Aleš Rozehnal pro Radiožurnál odmítl, že by polovina Kyrenie byla jeho a pral tedy peníze ze zmanipulované zakázky. „Vlastníkem Capture byli moji tři klienti, kterým jsem měl dohlížet na to, aby peníze, které Kyrenia vydělá, byly investovány a rozdělovány podle jejich přání,“ uvedl. O jaké klienty šlo, neřekl. Neví ani, kdo byl konečným majitelem druhé poloviny Kyrenie, tedy Unitexu. „Ale Dvořákovo jméno nikdy při žádném jednání nepadlo,“ dodal.

Rozehnal také upozornil, že své klienty zastupoval až v letech 2009 až 2011, tedy v době, když už zakázka pro Crowsnest byla zadána. „Moji klienti pouze koupili podíl v již fungujícím podniku a nikdo z nás netušil, že by s tím mohl být v budoucnu nějaký problém,“ upozornil Rozehnal.

Zkušenosti z Olea

Žalobce Adam Borgula se nyní nechce k obžalobě ani k možnému návrhu advokátů na zkrácené řízení vyjadřovat. Jako důkazy předkládá jednak zabavené e-maily a další dokumenty aktérů případu, odposlechy, posudky a řadu svědeckých výpovědí. Důležité dokumenty získala policie také na základě právní pomoci ze Švýcarska, kde byla velká část účtů zahraničních firem ovládaných obviněnými.

Ke klíčovým svědkům případů patří už zmíněný bývalý účetní „Rittigových právníků“ Jaroslav Kubiska. Přiznal, že se na praní špinavých peněz z různých zakázek Dopravního podniku podílel coby zaměstnanec firmy Peskim spadající pod právní kancelář MSB Legal. Když z ní zhruba před osmi lety odcházel, k transakcím a firemním strukturám si stáhl všechny dostupné dokumenty, ty pak dle svých slov předal policii. Žalobce mu přiznal status spolupracujícího obviněného za podíl na rozkrytí celé věci.

Jaroslav Kubiska byl pro zajímavost ve stejné pozici i v příbuzné kauze Oleo Chemical, kde byl obžalován stejným státním zástupcem také za praní peněz. Místo Dopravního podniku byly miliony vytaženy z olejářské společnosti a jako provize za zakázku od státního Čepra a měly proudit opět do Kmeťovy firmy Cokeville Assets a dál k Rittigovi. Legální důvod mělo být poradenství Cokevillu pro Oleo, které soud uznal jako fiktivní. Nakonec byl ale v této kauze letos na podzim jak Kubiska, tak i Rittig a právníci z MSB Legal obvinění z praní peněz zproštěni. Podle zatím nepravomocného rozsudku Městského soudu v Praze v této kauze byly Kubiskovy dokumenty o skrytých vlatnících nastrčených firem neúplné, k některým tvrzením neměl důkazy a praní peněz se tak prý neprokázalo. Stejné dokumenty a podobná svědectví přitom nyní figurují i v kauze Dopravního podniku. Doplnila je ale zhruba stovka šanonů popisující finanční toky mezi firmami a obžalovanými získaných ze Švýcarska.

Kubiska Radiožurnálu už dříve řekl, že výsledek soudu v Oleu může, ale nemusí ovlivnit i kauzu Dopravního podniku. Soud totiž některé jeho dokumenty zpochybnil kvůli způsobu zajištění policií. „Nevím, jak to posoudí v dalším případě jiný soud,“ upozornil. Na svém přiznání, že se podílel na praní peněz ze zmanipulovaných zakázek, také nehodlá nic měnit. „Obětoval jsem tomu profesní i osobní život, protože jsem se nikdy nesmířil s tím, čeho jsem byl v kanceláři svědkem. Proti tomu jsem se rozhodl vystoupit. A jestli tento stát a justice to zhodnotí tak, že to bylo v pořádku, tak můžou. Podle mě to ale v pořádku nebylo,“ uvedl.

Jana Klímová