Matematik Levínský: Hra s britskou mutací je naprosto prohraná, jsme měsíc pozadu s opatřeními
Situace v Česku se nelepší a počet hospitalizovaných pacientů neklesá pod šest tisíc. Před měsícem řekl ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO), že v polovině února by se počet pacientů s těžkým průběhem nemoci covid-19 mohl snížit v nemocnicích na tři tisíce a podmínil tím také návrat dětí do škol. Zda to byla už tehdy mylná předpověď, vysvětloval na Radiožurnálu ředitel Centra pro modelování biologických a společenských procesů René Levínský.
Byl to tehdy reálný odhad, že počet vážných případů klesne na polovinu, nebo už tehdy vaše modelování předvídalo jiný vývoj?
Možná to byl odhad, kdyby nepřišla žádná mutace. Nicméně už před měsícem bylo zřejmé, že britská mutace u nás je. My jsme upozorňovali celou dobu, že víceméně tím, že ta mutace je o 50 procent nakažlivější, tak ta opatření, která vedla k reprodukčnímu číslu 0,8, u nové mutace povedou k reprodukčnímu číslu 1,2.
Při současném kontaktu lidí v populaci, který je konstantní a na 50 procentech běžného stavu, tak se dostaneme na reprodukční číslo 1,2, což je opravdu velice špatná situace.
Jaké riziko představuje do budoucna britská mutace?
Můžeme si to představit jednoduše tak, že vedle sebe máme dvě epidemie. Původní mutaci, na niž platí současná opatření, která víceméně umírá a epidemie dohasíná. A vedle toho poměrně dramaticky rychle roste britská mutace. Opět jsme asi o měsíc pozadu s veškerými opatřeními.
Britskou mutaci tu máme už od začátku roku, na což jsme upozorňovali. Měli jsme sekvenovat, trasovat a snažit se oddálit situaci, kdy by britská mutace převzala nadvládu nad tou současnou, ale to se opět nepovedlo. Dnes je sekvenovat zbytečné. Podle dat společnosti Diana byla britská mutace před týden až čtrnácti dny zhruba na 50-60 procent v počtu nakažených koronavirem, v této chvíli už může být kolem 70-80 procent. Ta hra s britskou mutací je naprosto prohraná.
Otázkou je, jak se dívat do budoucnosti. Může přijít jihoafrická mutace, znova je potřeba sekvenovat. Celý problém vlády je v tom, že řeší problémy měsíc až dva po tom, co nastaly, a co bylo zřejmé, že nastanou.
26:29
Konvalinka: Situace se vymkla kontrole, i když to neříkáme. A chováme se opačně než jiné státy
Číst článek
Co by teď zafungovalo? Zajímá mě i to, jak se vaše modely dívají na to, jak by denní počty ovlivnilo otevírání škol, které se zatím stále chystá na začátek března.
Považuji to za naprosto vyloučené, aby se nějaké ročníky otevíraly. To si myslím, že je poměrně nemožné. Věc je jednoduchá, mám nějaké reprodukční číslo, mám nějaký počet lidí, kteří jsou vůči tomu viru momentálně imunní, což řekněme, že jsou v Česku asi dva miliony, a potom mám nějaké omezení opatření, které vede k tomu, že se sníží mezilidský kontakt na polovinu. Ta situace je bohužel taková, že když dosud stačilo omezit kontakty na polovinu, tak nyní to už není dostatečné. Je proto potřeba přijít s dalšími velice dramatickými nástroji.
Jsou dva způsoby, jedním je zásadní lockdown, což si myslím, že je asi politicky neprosaditelné. Anebo to, že by se po roce konečně omezil průmysl, který běží celou dobu bez omezení. Firmám by se řeklo dost jasně, že když nebudou testovat, tak prostě nemůžou mít otevřeno, stejně jako nemohou mít otevřeno hospodští a další.
Myslím, že je to podstatné. Lidé se stále nejvíce nakazí v práci. To, že firmy netestují, je podle mě jasné porušení hygienických předpisů. Není možné, aby byly otevřeny firmy, kde stále dochází k šíření viru. Je potřeba s tím něco dělat, jsme v nejhorší situaci, v jaké jsme kdy byli, máme asi 1300 lidí na odděleních intenzivní péče, nejsou vůbec žádné rezervy a v podstatě stojíme asi 20 centimetrů před nárazem do zdi, pokud jsme už do té zdi nenarazili.
