„Když se podíváte na tuhle stranu, tak dole máte vyhořelý les, což je smrčina postižená kůrovcem. Vidíte, že požár postupoval až na hranu doubravy a vidíte, že ten les není shořelý,“ ukazuje geobotanik Michal Hejcman z Fakulty životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně.

Jsme jen kousek za obcí Mezná směrem k Pravčickému dolu. Stojíme na cestě, vedle nás je neporušený dubový les. „Na tomhle místě můžeme vidět různé fenomény, které jsou spojeny s požářištěm. Jeden z nich je, že doubrava nehoří. Kdyby tady byly přirozené lesy doubravy, dejme tomu bučiny, tak hoří mnohem méně,“ popisuje Hejcman.

„Pro mě je tady perfektní studijní plocha, protože můžeme nabrat všechny možné typy popelů z různých fázi a intenzity hoření, “ přiznává vědec, který se v Českém Švýcarsku věnuje analýze popela na spáleništích.

„Popel je opravdu zajímavé minerální hnojivo, které má dlouhodobý účinek na ekosystém. Ve chvíli, kdy tu něco shoří, tak se mineralizuje organický fosfor a vzniká minerální fosfor, který je pro rostliny daleko přijatelnější,“ vysvětluje.

Podle Hejcmana je popel nejstarší hnojivo, které lidé používali od pravěku. Na požářišti v národním parku už odebral ke stovce vzorků. Zkoumá tady také obsah fosforu, olova nebo uhlíku v půdě. „Zajímavé bude spočítat, kolik je uhlíku v ekosystému před a po vyhoření lesa. Získáme tak uhlíkovou stopu požáru,“ říká Hejcman.

„Na požářišti se často vyvíjejí různé druhy organismů, které normálně nepotkáte. Jedním z těchto typů organismu jsou antrokofilní organismy. Už jsme tady našli několik druhů hub, které jsou na seznamu ohrožených druhů, a které jsem nikdy v životě neviděl," popisuje. 

S profesorem Hejcmanem už týden zkoumá spáleniště i doktorand Michal Baka, který pracuje v laboratoři, kde bude analyzovat organické látky. Aby neztráceli čas, spí přímo v terénu.  

Vědce zajímá nejen popel a obsah minerálních látek v půdě. Zkoumají tu i vzácné houby, které je možné vidět jen na spáleništích. Michal Hejcman zkoumá děj po požárech v celém světě, podle něj jsou v přírodě obvyklé, a někde se používají i cíleně k obnově krajiny.

České Švýcarsko se podle něj z ohně rychle vzpamatuje. „Když si projdete požářiště, tak zjistíte, že jsou vyhořelé i části, které nebyly zasaženy kůrovcem. Nemyslím si, že by Správa národního parku udělala velkou chybu tím, že tu ponechala kůrovcové dřevo. Požár projde i zdravým lesem,“ uzavírá.

Daniela Pilařová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít