Sehnat peníze a tajně odjet. Za interrupcemi cestují do českých nemocnic stovky polských žen
Jedinou možností, jak podstoupit interrupci vedenou lékařem, je pro většinu Polek cesta do zahraničí. Podle české organizace Ciocia Czesia (Teta Češka) takových výjezdů přibývá. Poskytování interrupcí samoplátkyním ze zahraničí se přitom stále odehrává v právním vakuu.
„Chodila jsem od jednoho gynekologa k druhému. Každý si vzal pár tisíc za prohlídku a pak mi řekl, že cizince potrat provést stejně nemůže,“ vzpomíná pro iROZHLAS.cz 25letá polská občanka Maria na svoji pražskou anabázi.
V září 2017 pobývala v Česku na pracovní stáži, když zjistila, že je těhotná. „Vůbec jsem netušila, co se v takové situaci dělá. Věděla jsem jenom to, že děti mít nechci,” říká.
Server iROZHLAS.cz její totožnost zná, ale respektuje její přání vystupovat anonymně.
Interrupce v Polsku
V komunistické éře mělo Polsko relativně liberální interrupční politiku, do země tehdy za umělým přerušením těhotenství cestovaly například Švédky. Podmínky se postupně zpřísnily v devadesátých letech, kdy Sejm ze seznamu přijatelných důvodů k interrupci odstranil těžké životní podmínky. Poslední zpřísnění přišlo loni na podzim, kdy ústavní soud rozhodl, že Polky musejí donášet i plody se smrtelnými vadami. Interrupci lze nadále provést pouze po znásilnění nebo kvůli ochraně života ženy, i to ale v praxi naráží na obavy lékařů z postihu. Z členských států Evropské unie má přísnější pravidla pro interrupce pouze Malta, která je zakazuje bez výjimky. Takový návrh na začátku prosince polský Sejm zamítnul.
Maria se nejprve obrátila na svoji blízkou polskou kamarádku, která jí poradila objednat si z internetu potratovou pilulku. Souhlasila s tím, že si ji Maria nechá poslat k ní do Polska, aby se o těhotenství nikdo další nedozvěděl.
„Rodičům jsem to říct nemohla. Zbláznili by se,“ vysvětluje.
Místo balíčku s práškem ale Mariině kamarádce přišlo předvolání k policejnímu výslechu. „Strašně jsem se bála, že jsem ji navlékla do něčeho trestného. V té době mi bylo opravdu špatně. Každý den jsem zvracela a byla jsem unavená. Jediné, co jsem chtěla, bylo nebýt těhotná.“
Když začala hledat informace o možnostech ukončení těhotenství v Praze, našla pouze jeden článek na webu pro zde žijící expaty. „Neuměla jsem ani slovo česky. Teprve takhle jsem se dozvěděla, že jsou potraty v České republice legální.“
Polská novinářka: Potraty tu byly vždycky téma, se samotnými ženami se o tom ale nikdo nebavil
Číst článek
S touto informací se vydala za gynekologem, který ji vyšetřil, ale s interrupcí nepomohl. „Řekl si o tisíc korun za vyšetření. O potratu se se mnou vůbec nechtěl bavit, protože jsem nebyla česká rezidentka,“ líčí.
Podobně pochodila i na jiné pražské klinice. Tam si lékař řekl o 2500 korun za vyšetření, provést interrupci ale nakonec opět odmítl.
V pátém týdnu těhotenství se Maria obrátila na gynekologickou kliniku ve Všeobecné fakultní nemocnici. Řekli jí, že na farmakologický potrat je už pozdě, a proto musí přijít na chirurgický zákrok. Ten jí ale poskytnou pouze v případě, že přinese českou pracovní smlouvu.
Maria tehdy pracovala bez smlouvy. „Šla jsem za svým šéfem s tím, že potřebuju akutní lékařský zákrok kvůli bolestem břicha. Poprosila jsem ho o vypsání smlouvy, kterou bychom obratem vypověděli. Naštěstí to zafungovalo,“ vzpomíná na ‚potratový pátek‘. Chirurgické zákroky totiž v nemocnici prováděli vždy jenom poslední pracovní den v týdnu.
„Na klinice spolu se mnou čekala desítka žen v podobné situaci. Na sál nás brali po jedné, po zákroku jsme dostaly čokoládový pudink,“ vybavuje si detaily.
Obíhání lékařů a samotný potrat ji vyšly na víc než 7000 korun. Peníze si musela půjčit od známých.
„Nejhorší bylo obcházet doktory, kteří mi odmítali pomoci, protože jsem Polka. Peníze si člověk sežene, ale když vám každým dnem odsýpají hodiny, zvracíte a netušíte, kde si říct o pomoc, je to hrozné,“ hodnotí Maria s odstupem.
Několik týdnů po interrupci začala mít panické ataky. „Pokaždé se mi srdce rozbušilo tak, až jsem se bála, že mám infarkt.“
Po sérii kardiologických vyšetření začala Maria docházet na psychoterapii. „Kdybych bývala místo pudinku dostala psychologickou péči, možná by mi bylo lépe,“ bilancuje.
V Polsku nelegální a tabu
Maria si nepamatuje, že by jí ve škole někdy někdo vysvětlil, co je to kondom a na co se používá. „Sexuální výchova v polských školách téměř neexistuje. V biologii jsme o tom měli snad půl stránky. V rodinné výchově nám říkali, že když se na nás manžel zlobí, máme se s ním snažit udobřit. O antikoncepci nezaznělo za celou dobu jediné slovo.“
Bojuje za potraty, čelí výhrůžkám. ‚Jako v Argentině, musíme pokořit církev,‘ říká polská advokátka
Číst článek
Výchovu Polek k panenským ctnostem prosazuje polský ministr školství Przemysław Czarnek, který se sexuální výchovou na školách a otevíráním problémů sexuálních menšin dlouhodobě nesouhlasí.
Před svým jmenováním prohlásil, že příslušníci sexuálních menšin LGBTQ+ (lesby, gayové, bisexuálové a transgenderové osoby, pozn. red.) „nejsou rovni normálním lidem“.
Podobné postoje má celá Czarnekova sociálně konzervativní vládní strana Právo a spravedlnost, která v čele s premiérem Mateusz Morawieckem dlouhodobě usiluje o zpřísnění potratových zákonů.
Vláda mimo jiné podpořila verdikt ústavního soudu z října 2020, podle kterého jsou jedinými přípustnými důvody ukončení těhotenství ohrožení zdraví ženy nebo početí při znásilnění.
Legislativa se možná ještě zpřísní – ministerstvo zdravotnictví chce od ledna spustit celostátní registr, do něhož by zdravotní pracovníci povinně nahlašovali informace o těhotných ženách.
„Je to další způsob oprese žen a jejich svobodného rozhodování. Z Oklahomy známe případy žen, které šly do vězení poté, co samovolně potratily. Registr těhotných umožní polské vládě monitorovat a trestat ženy za nedonošení plodu,“ vysvětluje Marta Machałowska z organizace Ciocia Czesia (Teta Češka), která pomáhá Polkám absolvovat interrupci v Česku.
Polské ženy protestují proti zákonu o interrupcích. Důvodem je úmrtí ženy, které odmítli potrat provést
Číst článek
Její zakladatelky se inspirovaly podobnými iniciativami, které Polkám pomáhají podstupovat interrupce v Belgii a v Německu. „Česko je pro mnohé preferovanou destinací. Polky z jihozápadu to mají nejblíž. Sdílíme podobnou kulturu a jazyk. To vše může těžkou situaci ulehčit,“ pokračuje Machałowska.
Ciocia Czesia oslavila v listopadu 2021 první narozeniny. Za rok ji zkontaktovalo přes 700 žen v nesnázích. „Polky nám často píší o radu, na jakou kliniku se obrátit, jak se tam dopravit a jak potrat zaplatit.“
Desítka dobrovolnic jim pomáhá s logistikou, právními záležitostmi i s financováním interrupce. Ta v současnosti vyjde na 11 tisíc korun, platy v Polsku jsou přitom zhruba o čtvrtinu nižší než v Česku.
„Představte si, že jste těhotná a běží vám čas. Jedinou možností je cesta do zahraničí, kde ale nikomu nebudete rozumět. Do toho celý den zvracíte, staráte se už o tři děti a nemáte ani korunu nazbyt,“ popisuje Machałowska jeden ze scénářů se kterými se setkává a dodává, že pro valnou většinu Polek je nemyslitelné povědět o interrupci komukoliv z okolí.
„Kromě toho, že je to nelegální, je to i společenské tabu. Spousta žen o potratu nikdy nikomu neřekne. Tyto ženy jsou v zapeklité situaci. Snažíme se jim usnadnit cestu.“
Ministerstvo a ombudsman
Ciocia Czesia momentálně spolupracuje se čtyřmi klinikami a nemocnicemi po celé republice. „Rádi bychom navázali kontakt s dalšími, ale gynekologové dávají od cizinek ruce pryč. Máme pocit, že se bojí právního výkladu od České lékařské komory, který potraty cizinkám zakazuje,“ přibližuje Machałowska.
Poláci chtějí zabránit ‚potratové turistice‘ do Česka. Intervenovali v Praze kvůli senátní novele
Číst článek
Podle § 10 Zákona o umělém přerušení těhotenství z roku 1986 se nelze zákrok provést cizinkám, které se v České socialistické republice zdržují pouze přechodně.
Ministerstvo zdravotnictví jej v roce 2016 doplnilo stanoviskem, podle kterého se „zákaz provedení interrupce nevztahuje na cizinky, které mají povolení k pobytu na území České republiky podle některé z mezistátních dohod“. Tím může být například povolení k pobytu na území České republiky podle Smlouvy o fungování Evropské unie.
Podle ministerstva zdravotnictví z toho jasně vyplývá, že občanky členských zemí Evropské unie mohou v České republice podstoupit legálně umělé přerušení těhotenství. A to i v případě, že by sem přicestovaly pouze za tímto účelem a strávily tu jen několik dní.
Stejné stanovisko zastává i Kancelář veřejného ochránce práv. „Ustanovení zákona, které omezuje provedení umělého přerušení těhotenství jakožto lékařského operativního zákroku podle toho, zda cizinka pobývá na území ČR pouze přechodně, či nikoli, porušuje primární právo EU (čl. 18 Smlouvy o fungování Evropské Unie), neboť zakládá diskriminaci z důvodu státní příslušnosti,“ píše se v nálezu z roku 2013.
Koncem listopadu týdeník Respekt informoval, že ombudsman Stanislav Křeček zaslal prezidentovi České lékařské komory (ČLK) Milanu Kubkovi dopis. „V situaci, kdy připustíme, že existuje více možných výkladů zákona o umělém přerušení těhotenství a zdravotničtí pracovníci by se řídili jedním z nich, který navíc oficiálně podpořilo ministerstvo zdravotnictví jako gestor právní úpravy, považuji vedení trestního řízení pro trestný čin nedovoleného přerušení těhotenství za vysoce nepravděpodobné,“ napsal v něm.
Komora: Je nutná novela
Zástupci komory server iROZHLAS.cz s žádostí o odpovědi odkázali na listopadové vyjářední Milana Kubka v magazínu Tempus Medicorum, v němž prezident ČLK říká, že komora neusiluje o to, aby cizinkám bez trvalého pobytu v Česku nebylo umožněno umělé přerušení těhotenství.
Podle Kubka je ale potřeba novelizovat potratový zákon z roku 1986, a to tak, aby chránil lékaře před možnými právními následky.
„Za současného legislativního stavu totiž nelze předjímat, jak by který státní zástupce postupoval či jak by který soud rozhodoval v případě, že by lékař byl obviněn z nedovoleného přerušení těhotenství dle § 160 trestního zákoníku, jehož se dopustil ve vztahu k cizince, která se do České republiky dostavila pouze za účelem provedení interrupce,“ uvedl.
Zájem vzrostl
Stanovisko České lékařské komory podle Machałowské vede k tomu, že tuzemské nemocnice a kliniky Polky stále odmítají. „Většina gynekologů zná stanovisko ministerstva zdravotnictví, ale stále se odkazují na historický zákon, kterého se drží i Česká lékařská komora.“
Žen v nesnázi přitom přibývá. Zatímco v květnu 2021 kontaktovalo neziskovou organizaci 42 žen, v září to byl dvojnásobek.
„Nevíme, kolik z těch žen na interrupci přijede a kolik si nakonec objedná prášky na internetu. My jim vždy poskytneme informace, kam se obrátit, propojíme s organizací poskytující právní poradenství nebo za interrupci zaplatíme,“ říká Machałowska.
Server iROZHLAS.cz se pokoušel oslovit i kliniky, které Polkám interrupce provádějí, většina pracovišť ale odmítla ve věci komunikovat.
Podle zaměstnankyně jedné z klinik, které s Ciocia Czesia spolupracující, zájem o cestu za interrupcí do Česka za poslední rok vzrostl. Na této konkrétní klinice se jedná se o desítky žen měsíčně.
„Každá klinika eviduje potraty jinak. Některé se mohou zdráhat potraty cizinkám vykazovat. Kliniky se tím nerady chlubí, je to citlivé téma. A také kontroverzní, protože k tomu česká lékařská obec nepřistupuje jednotně,“ přiblížila žena, která si přála zůstat v anonymitě, ale redakce její totožnost zná.
Polky podle ní nejčastěji přicestují do Česka až poté, co si neúspěšně objednají potratovou pilulku, popřípadě když tato pilulka nezafunguje. „Už jen to, že ženy přistoupí k objednávce pofidérního prášku z internetu, ilustruje zoufalost situace, ve které se nacházejí.“
