Jako papírový tygr. Český stát se vyjevil jako velmi neefektivní, shrnuje rok s pandemií ústavní právník
Velká vlna solidarity, ale i rozdělený národ. Končící rok s koronavirem byl v mnoha ohledech rozporuplný. Soudržnost z jara už se na podzim, kdy koronavirus udeřil ještě větší silou, neopakovala. „Solidarita existuje, ale soudržnost společnosti je vnímána jinak jednotlivými třídami,“ uvedla v debatě Českoho rozhlasu Plus socioložka Paulína Tabery. Nejnižší třída má podle ní mnohem menší pocit solidarity než třídy vyšší.
Moderátorka Nora Fridrichová z České televize, která pořádá sbírky pro samoživitelky nebo shání zánovní notebooky pro děti na podporu distanční výuky, má za to, že lidé jsou už frustrovaní.
„Mají dojem, že ne všechno bylo provedeno správně,“ vysvětluje si zvýšenou snahu zapojit se do dobročinných projektů. „Notebooků jsem už rozdali k 700 a vzhledem k tomu, že tristní stav distanční výuky bude asi pokračovat, budeme pokračovat taky,“ slibuje.
Novinářka ale upozorňuje na to, že klesající ekonomická kondice postupně způsobuje oslabení příspěvků od jinak štědrých dárců, kterými Češi jsou.
Zatímco jarní vlna pandemie se do paměti občanů zapsala domácím šitím roušek a výrobou dezinfekce, na podzim se typ solidarity proměnil. „I dnes ale spousta neziskových organizací v terénu pomáhá,“ uvažuje Paulína Tabery z Centra pro výzkum veřejného mínění při Sociologickém ústavu Akademie věd.
Netáhneme za jeden provaz
Kritičtěji se na celou situaci v zemi dívá filozof Daniel Novotný z Katedry filozofie a religionistiky při Teologické fakultě Jihočeské univerzity: „Co se týká situace u nás, tak můj dojem je, že pandemie výrazně rozděluje společnost.“
Zatímco v zahraničí se víc táhne za jeden provaz, v České republice byl ten okamžik solidarity jen krátký. „Z různých důvodů došlo k výrazné polarizaci. Narativ se nějakým způsobem rozpadl. Tato krize nastavuje určité zrcadlo – v každé zemi a společnosti se zvýrazňují slabé i silné stránky,“ soudí.
Jako převážně depresivní vnímá uplynulý rok i ústavní právník a vedoucí Katedry politologie a sociologie na Právnické fakultě Univerzity Karlovy Jan Kysela. Také on vidí rozdíl mezi jarem a podzimem.
„Na podzim výrazně zesílila nedůvěra ve stát a jeho představitele. Rozšířila se vlna hoaxů o očkování. To vypovídá o tom, že je tu vysoká míra nedůvěry. A kde není důvěra, nemůže být ani solidarita,“ popisuje Kysela.
Že důvěra ve politické elity poklesla, potvrzují i sociologické průzkumy, souhlasí Paulína Tabery. Zatímco politické reprezentaci země důvěřuje méně lidí, například zdravotnické instituce si ale nepohoršily.
Filozof Novotný varuje, že při aktuálním zklamání řady lidí z takzvaných elit je o to obtížnější důvěryhodně komunikovat například benefity očkování, které bude v nadcházejících měsících velkou výzvou.
‚Důležitá tradice,‘ ministr zahraničí Petříček žádá vládu o výjimku pro půlnoční mše na Štědrý den
Číst článek
Také Kysela se s debatujícími shoduje na tom, že důvěru pandemie příliš neposílila „Když budete hodnotit rok 2020 – a předpokládám, že i určitou část roku 2021 – z hlediska toho, jak se předvedl český stát, tak si nejsem jistý, jestli bychom se shodli na nějaké zvlášť dobré známce. Ten výkon je zkrátka nevalný,“ míní ústavní právník.
Prodloužit až do prosince to, co bychom byli schopní tolerovat během března, připadá Kyselovi těžko udržitelné. A to zejména z hlediska nekoncepčnosti a produkce mimořádných krizových opatření.
„Zdá se mi, že český stát se vyjevil jako velmi neefektivní, což je konec konců na té regulaci vidět. Působí totiž dojmem, že je zakazující, nebo přikazující, ale tím, že ji nejsme schopní vynucovat, tak ve skutečnosti funguje jen jako doporučení. Jenomže ona tak není myšlena. A to je ten papírový tygr,“ uzavírá s odkazem na čínské úsloví.
