OVĚŘOVNA: Výstava Korunovačního kříže v Německu je vlastizrada? ‚Absolutně mimo realitu,‘ říká historik
Václav Hrabák, hlavní představitel dezinformační iniciativy Národní proud, obvinil prezidenta Petra Pavla z vlastizrady a svatokrádeže. Výstava zapůjčeného svatovítského pokladu v Drážďanech, kterou hlava státu zahajovala, obsahuje mimo jiné i Korunovační kříž, na kterém podle Hrabáka stojí státnost naší země. Kříž přitom ani není součástí korunovačních klenotů, jak v další Ověřovně webu iROZHLAS.cz vysvětlují historici Jakub Doležal a Jan Royt.
„Vláda premiéra Petra Fialy (ODS) ve spolupráci s prezidentem Petrem Pavlem nechala odvézt do sousedního Německa zlatý korunovační kříž Karla IV., a to v souvislosti s výročím okupace Československa nacistickými vojsky,“ píše web iportaL24.cz, který vychází z vysílání dezinformační iniciativy Národní Proud.
Odkazuje přitom na výstavu Fragmenty paměti, která se právě koná v Drážďanech. Její hlavní součástí je po staletí budovaná sbírka relikvií z pražské katedrály sv. Víta.
Václav Hrabák, hlavní představitel iniciativy, ve videu říká, že by kříž vůbec neměl opouštět Pražský hrad, protože na něm Karel IV. stavěl státnost naší země. Zároveň několikrát zdůrazňuje, že kříž je součástí souboru korunovačních klenotů.
Věda pro děti: Co patří mezi české korunovační klenoty? Jak těžká je koruna a kolik je na ní perel?
Číst článek
Korunovační kříž je přitom pouze součástí svatovítského pokladu, který je majetkem pražské Metropolitní kapituly u sv. Víta, jak pro server iROZHLAS.cz a Radiožurnál vysvětluje historik a bývalý vedoucí Archivu Kanceláře prezidenta republiky Jakub Doležal.
„S korunovačními klenoty je tento Zlatý ostatkový kříž díky zřejmým historickým souvislostem tradičně vystavován, ale nebylo a není to podmínkou či pravidlem,“ doplňuje.
To, že v Drážďanech není žádný z korunovačních klenotů vystavený, potvrdila pro iROZHLAS.cz také Eva Hromádková, tisková mluvčí Kanceláře prezidenta republiky. Zároveň vyvrací Hrabákova obvinění, že by Korunovační kříž v Drážďanech vystavoval přímo prezident Petr Pavel: „Majitelem vystavených předmětů je Metropolitní kapitula u sv. Víta a záleží pouze na jejím rozhodnutí, jak nakládá se svým majetkem.“
‚Tradovaný mýtus‘
Karlštejnský poklad
„Na rozdíl od některých badatelů předpokládám, že Ostatkový kříž je již zobrazen na tzv. Ostatkových scénách v kostele Panny Marie na Karlštejně a byl nejprve uložen v Menší věži hradu Karlštejna, kde byl ukazován významným návštěvníkům v kapli sv. Kateřiny. K tomuto ukazování se vztahují také tzv. odpustkové buly,“ vysvětluje historik Jan Royt.
„Ostatkový kříž byl tedy původně součástí tzv. Karlštejnského pokladu a do Prahy byl přivezen společně s dalšími karlštejnskými relikviemi až v roce 1645 a byl inkorporován do svatovítského pokladu, jehož je dodnes součástí. Při korunovačních obřadech habsburských panovníků pak byl pravidelně vystavován. Naposledy při korunovační mši císaře Ferdinanda Dobrotivého českým králem v roce 1836,“ dodává.
„Je nutné vyvrátit tradovaný mýtus, že kříž byl již Karlem IV. zamýšlen jako součást korunovačních klenotů, neboť byl vytvořen až po jeho korunovaci, a to buď v roce 1354, či až v 60. letech 14. století. Nedochoval se nám v původní podobě, neboť původní noha ze zlata byla za husitských válek odejmuta patrně císařem Zikmundem Lucemburským. Ta dnešní je až z roku 1530,“ potvrzuje také Jan Royt, historik umění z Ústavu dějin křesťanského umění na Univerzitě Karlově.
Kříž navíc původně nebyl ani součástí svatovítského pokladu a i Royt zdůrazňuje, že nepatřil ke korunovačním insigniím uloženým ve svatovítském chrámu: „K těm patří královská koruna, kožené pouzdro na ni, žezlo, říšské jablko – obě původní insignie jsou dnes ve Vídni –, korunovační plášť, štola, pás a manipul.“
„Meč svatého Václava, jímž byli po korunovaci pasováni tzv. svatováclavští rytíři, nebyl součástí korunovačních klenotů. Také tato relikvie je s dalšími svatováclavskými relikviemi vystavena v Drážďanech,“ doplňuje historik Katolické teologické fakulty.
‚Svatokrádež‘
Václav Hrabák v dezinformačním videu dále tvrdí, že kříž je nejvýznamnější státní památkou: „Nyní ti, kteří mají sloužit naší zemi nechají tento nejcennější předmět, na kterém stojí naše státnost, odvézt mimo hranice státu do sousedního německého provinčního města. Akt odvezení korunovačního kříže mimo české území není jen vlastizrádný, ale i svatokrádežný.“
Vystavování korunovačních klenotů
„V době ohrožení Československa ze strany nacistického Německa byly korunovační klenoty v září a říjnu 1938 na několik týdnů uloženy v Žilině v tamní pobočce Národní banky Československé. Jako nedávný případ problematické prezentace klenotů veřejnosti bych označil spíše jejich vystavení v době vyhrocené prezidentské kampaně v lednu 2018, a to mezi prvním a druhým kolem přímé volby, v níž kandidoval tehdejší prezident republiky Miloš Zeman,“ doplňuje historik Jakub Doležal.
„Autor těchto tvrzení se prokazatelně mýlí a jeho vyjádření jsou krásnou ukázkou současného stírání rozdílů mezi názory a fakty ve veřejném prostoru. Naše státnost stojí v souladu s naší ústavou na ‚úctě k právům a svobodám člověka a občana‘, zdrojem veškeré státní moci je lid, který je věrný ‚všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé‘,“ vysvětluje Doležal.
„Korunovační kříž je jistě mimořádně cenný, ale bylo by přehnané na něm zakládat naši státnost v éře demokratické republiky. Obvinění z vlastizrady je v tomto kontextu absolutně mimo realitu a těm, kteří toto slovo dnes tak lehkovážně vypouštějí z úst proti svým spoluobčanům, bych doporučil četbu příslušných paragrafů trestního zákoníku,“ dodává.
‚Rozvoj společné Evropy‘
Obvinění z vlastizrady rázně odmítá i historik umění Jan Royt. „Je nepochybné, že tzv. Korunovační (ostatkový) kříž království Českého je významnou památkou umění doby Karla IV. a relikvie v něm umístěné, spojené s umučením Ježíše Krista, mají pro věřícího člověka velký duchovní význam,“ přiznává.
„Vzhledem k historickým svazkům mezi Zeměmi koruny České a Saskem považuji vystavení svatovítského pokladu v Drážďanech relevantní, neboť Svatá říše římská, jejíž součástí bylo Království české i Markrabství (později Království) saské, byla pokusem sjednotit řadu evropských národů v jedné velké říši,“ zdůvodňuje.
OVĚŘOVNA: Přepisují Drážďany dějiny? Jen vážné selhání komunikace, vysvětluje tamní radnice
Číst článek
„Rozhodnutí Arcibiskupství pražského a Kanceláře prezidenta republiky vystavit svatovítský poklad v Drážďanech považuji tedy za akci respektující historické tradice a přispívající k rozvoji společné Evropy. Tento význam podtrhl svojí účastí na vernisáži i prezident České republiky Petr Pavel a představitelé pražského Arcibiskupství,“ myslí si Royt.
Na druhou stranu vnímá jako nešťastně zvolené datum zahájení vernisáže: 15. březen, tedy den výročí německé okupace. „Nepochybně to vyvolává bolestné vzpomínky v řadě našich občanů, včetně mě,“ říká.
„Avšak projev saského předsedy vlády (Michaela Kretschmera) na vernisáži, který tak trochu zanikl v mediálních přestřelkách, byl hlubokou omluvou za tento tragický den. Navíc ostatky utrpení Ježíše Krista, jenž odpouštěl hříšníkům a těšil trpící, poskytují milost a útěchu lidem věřícím v Krista po celém světě,“ dodává.
Heydrichova korunovace
Historik Jakub Doležal zdůrazňuje, že historicky a umělecky nejvýznamnějším symbolem naší státnosti a suverenity jsou právě české korunovační klenoty, které se po pádu monarchie v roce 1918 nacházely mimo české území pouze v jednom případě – z důvodu ohrožení nacistickým Německem v roce 1938.
O nacistické okupaci se v dezinformačním vysílání Národního proudu zmiňuje i Václav Hrabák. Podle něj si totiž ani nacisté nedovolili odvézt korunovační klenoty z Pražského hradu, „a to kradli cennosti z celé Evropy“.
„O (Reinhardu) Heydrichovi se traduje, že si na hlavu nasadil svatováclavskou korunu, i když podle některých historiků to není pravda. Ať tak či tak, přesto se k ní choval s respektem a úctou a ani ho nenapadlo ji odvézt z Prahy,“ přidává Hrabák další argument proti výstavě Fragmenty paměti.
Ochrana korunovačních klenotů na konci války
„Vzhledem k vývoji bojů na východní a západní frontě a rostoucímu nebezpečí leteckého bombardování bylo v posledních letech války hledáno bezpečné místo pro ukrytí klenotů zcela logicky na Pražském hradě. Od února 1944 byly klenoty, s výjimkou korunovačního pláště, ukryty v Románském podlaží Starého královského paláce. Do Korunní komory se v pořádku vrátily v říjnu 1945,“ popisuje Doležal.
Historik Doležal, který je spoluautorem výstavy Koruna bez krále z roku 2016 o příběhu českých korunovačních klenotů po roce 1918, ale vysvětluje, že nacisté naopak bezprecedentně zneužili symboliku klenotů.
„Svatováclavská tradice byla Heydrichem osobně prezentována nikoli jako zakladatelský prvek naší státnosti, ale spíše jako doklad ‚odvěké a blahodárné podřízenosti a poslušnosti‘ českých zemí vůči Říši,“ přibližuje.
Obecně známější legendu o Heydrichově svévolné korunovaci, za kterou následně „kat českého národa“ zaplatil životem, nelze podle Doležala přímo dokázat: „Historické prameny ovšem potvrzují, že Reinhard Heydrich získal v listopadu 1941 na několik dní neomezený přístup k českým korunovačním klenotům.“
„Představitelé německé okupační správy se ale především snažili udržet klid v protektorátu, aby nijak neutrpěla válečná výroba, a rozhodně neměli zájem nějak dráždit národní city českého obyvatelstva a veřejné mínění,“ dodává.
