Co znamená překročení té možná spíše psychologické hranice 10 °C průměrně za rok v Česku? Zrychluje oteplování?
Samotné překročení hranice asi není důležité, nejde o žádnou magickou hranici. Jde o dlouhodobý trend, že se Česká republika otepluje asi o třetinu stupně za dekádu. V 60. letech tak byly průměrné roční teploty okolo 7 °C a v roce 2000 bylo poprvé překročeno 9 °C. Teď máme poprvé překročeno 10 °C jako průměrnou roční teplotu.

Česká republika se otepluje dlouhodobě a od 60. let se oteplila o dva stupně, což už je docela znatelná věc pro ekosystémy, pro člověka, pro zemědělství atd.

Co to znamená v praktickém životě? Jak si máme oteplování o více než třetinu stupně Celsia za desetiletí představit?
Jednak kolem sebe můžeme vidět čím dál tím méně často sníh v zimě. Zasněžené Vánoce byly naposledy tuším v roce 2008. Máme méně sněhu v zimě, sníh častěji rychle roztaje a nezůstává, což také znamená, že máme na jaře méně vláhy.

Jiný pohled, jak se na to podívat, je že oteplení o dva stupně Celsia od 60. let odpovídá poklesu o 300 výškových metrů. S výškou se běžně v atmosféře ochlazuje, když jdeme nahoru, tak je více zima. A to, že se Česká republika oteplila, znamená, že stromy, které rostly třeba na vrcholcích Vysočiny ve výškách 900 metrů nad mořem, teď rostou v klimatu odpovídajícímu 600 metrům nad mořem. To je velký posun ekosystému.

Jiný způsob, jak si to představit, je že se vyšší průměrná roční teplota projeví na tom, jak rychle se vyvíjí hmyz, třeba kůrovec. V 60. letech bývaly běžně dvě rojení kůrovce za sezonu, teď máme na Jižní Moravě běžně čtyři rojení kůrovce za sezonu.

To spolu s těmi teplotami znamená mnohem větší stres pro smrkové lesy. Kůrovcová kalamita, kterou zažívá Česko, je do velké míry důsledek oteplování a průběžné změny teploty.

Náklady nicnedělání

Teď už můžeme mluvit o kalamitě, protože dříve vědci říkali, že to je jen gradace, že se to cyklicky opakuje. Teď je ta gradace tak velká, že už to způsobuje opravdu kalamitu. Ale politici někdy říkají, že klimatická opatření jsou drahá a lidé se oprávněně bojí zdražování. Dá se říci, jak drahá ta opatření jsou ve srovnání s tím, pokud nebudeme dělat nic?
Nicnedělání je vždy nejlevnější, ale má důsledky. Když nebudete opravovat dům, tak se vám za chvíli rozpadne. Když nebudete opravovat silnice, budou ve špatném stavu. Nicnedělání znamená, že sice neinvestujete, ale také tu věc neudržujete, aby fungovala.

Studie velmi jednoznačně ukazují, že náklady transformace, abychom se zbavili spalování fosilních paliv, jsou mnohem nižší než náklady nečinnosti. Tedy to, co by znamenalo nechat klimatickou změnu dál eskalovat.

Technologie jsou teď dostupné a často levnější než fosilní technologie. Například větrné nebo solární elektrárny dokážou vyrobit kWh elektřiny mnohem levněji než fosilní elektrárny.

Náklady transformace jsou vysoké, ale jsou mnohem menší než náklady na to nic nedělat a potkat se se škodami, které by přišly, když bychom nechali klimatickou změnu pokračovat.

Navážu na to, co jste říkal o solárech, větrnicích a podobně. Nedávno jste publikovali srovnání rozvoje obnovitelných zdrojů energie v zemích Evropské unie a ve Velké Británii a podle něj je na tom Česko vůbec nejhůř ze všech. Proč to tak je a co z toho pro naši zemi plyne?
Řekl bych, že to tak je, protože jsme se do toho rozvoje v podstatě nepustili. Že jsme se nerozhodli začít stavět více solárních a větrných elektráren.

Respektive zkušenost z roku 2009, kdy tady byl solární boom, který byl špatně legislativně uchopený, nejspíš odradila z dalšího rozvoje. Teď se soláry trošku stavět začínají, ale větrné elektrárny se v Česku prostě nestaví. Je to nejspíš proto, že povolovací proces je tady extrémně dlouhý a že jsme si nevytvořili podmínky pro transformaci a pro to, aby naší společnosti prospívala.

Tomáš Pavlíček, Jan Kaliba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít