V Česku si takovou nehoráznost nedokážu představit, říká zemědělec k nelegální porážce v Polsku
Reportáž polské televize upozornila na skandální praktiky některých chovatelů skotu, kteří majitelům jatek prodávají nemocné krávy. Maso přitom může ohrožovat lidské zdraví. Podle českého chovatele a ředitele společnosti Selekta Pacov Josefa Diviše je podobná situace v Česku vyloučena díky důkladné státní kontrole. Serveru iROZHLAS popsal proces, kterým maso projde, než dorazí na prodejní pulty.
Zaznamenal jste případ nelegální porážky v Polsku? Co na něj říkáte?
Včera mi to shodou okolností poslal syn, takže jsem to viděl, i když jsem to nestudoval nějak detailně. Je to nehoráznost, co tam udělali, nebo co tam tedy dělají.
Myslíte, že je tam něco takového běžné? Jak k tomu vůbec mohlo dojít?
Je to praktika, kterou nedokážu pochopit. U nás se chov i jatka přísně kontrolují. V Česku máme jednu z nejlepších veterinárních kontrol. A také asanační ústavy (kafilérie, pozn. red.), které byly vybudovány 60. letech, jsou na velmi dobré úrovni. Hlavně vše probíhá pod veterinárním dozorem.
Chovatelé prodávali nemocné krávy kvůli zisku, zjistila polská televize. Maso z nich ohrožuje zdraví
Číst článek
Nicméně, mluví se o tom, že by se k nám nelegálně poražené maso z Polska mohlo dostat z dovozu. Myslíte, že je to možné?
Pro vysvětlení to obrátím. Když například nějaký český masokombinát chce vyvážet do EU, musí splňovat podmínky a má takzvané oválné razítko. Na každém zboží v obchodě, které si kupujete, a má vyšší podíl masa než 50 procent, musí být oválné razítko uvedeno – a to vám řekne, kde bylo maso vyrobeno. A když otevřete stránky veterinární správy, tak si tam najdete, odkud maso je a kde bylo rozbouráno. Například i restaurace by měly být schopné dohledat, kde zvíře rostlo a kde bylo zabito. Měl by být vidět celý potravní řetězec.
Takhle by tedy mělo být dohledatelné i maso z Polska?
Samozřejmě, protože je v Evropské unii. Když to sem dováží, tak také musí mít oválné razítko. Musí se tedy zjistit, která jatka to byla v tom pořadu (dosud se neví přesně, o jaká jatka se jednalo, jen že byla v Mazovském vojvodství, pozn. red.) a zda to razítko vůbec mají. Také ho nemusí mít, ale v tom případě by se maso nemělo dostat ven.
Říkal jste, že se v Česku jatka i chov přísně kontrolují. Je například po celou dobu přítomen veterinář?
Určitě, na všech jatkách je veterinární dozor placený státem, který jinak s jatky nemá nic společného. Prohlíží zvířata, která přijdou a dohlíží i na proces porážení a vyvrhnutí. Rozhoduje také o tom, které části je možné použít do potravního řetězce. Může například nějakou část vyřadit, většinou jsou to třeba vnitřnosti – u starších krav například játra. U dodávek mohou kontroloři i pozastavit nějaký kus, například když u něj najdou absces.
Takže se k zákazníkům z našich jatek maso z nemocného dobytka nedostane?
Neumím si to představit. Navíc u nás existuje ústřední evidence, která veškerý skot registruje. Od narození má každý kus známku s číslem, kterou nosí celý život. Pokud se dostane na jatka, musí se podat takzvané křížové párové hlášení - jednak od chovatele i od masokombinátu. Aby mohlo být zvíře ústřední evidencí vyřazeno, musí kód sedět. Nemůže se stát, že by nějaké jen tak zmizelo ze světa. Pokud by se stalo, že by ho někdo neodepsal, i kdyby zvíře bylo v pořádku, přijde na chovatele kontrola.
A jak dlouho trvá, než se maso k zákazníkovi dostane?
Maso se rozdělí na půlky a ty se dají do lednice. Tam se chladí dva až pět dní - potom jde část na výsek - do tzv. bouráren, kde se tělo rozdělí na jednotlivé části. Ty potom zásobovací služba rozváží. Takže se maso na pult dostane třeba do sedmi dní, ale může to být i dřív.
Krávy s dírou v boku. Chovatelé zjistí správné složení krmiva. Ochránci považují zákrok za krutý
Číst článek
Pokud se stane, že zvíře například kvůli nemoci uhyne. Jak se postupuje?
V tom případě voláme do asanačního ústavu. Každý schválený chov má i takzvaný kafilerní box. Tam se zvíře převeze, většinou je to na okraji farmy, aby se nejelo po celém pozemku. Zootechnik, který slouží, zavolá na ústav, nahlásí číslo zvířete a místo, kde zahynulo. Ústav zároveň provozuje svozní linky. Z nich přijedou, kus naloží a převezmou si kartu zvířete, aby se mohlo nahlásit a odepsat z ústřední evidence.
Kolik likvidace takového kusu stojí?
Platíme devět korun za kilo. Takže pokud uhyne kráva, která měla 500 kilogramů, tak zaplatíme 4500 korun. Je to tedy docela zatěžující. Ale musí se to dělat. Potom, co si uhynulý kus ústav převezme, tak do sedmi dnů musí podat hlášení na ústřední evidenci, stejně tak to udělá chovatel. Údaje přitom musí párově sedět. Jakmile třeba člověk napíše špatné číslo, hned přijde inspekce.
A pokud najde chybu, ohrožujete firmu – na kontrole totiž závisí dotace, na kterých jsme závislí. Dnes dělají pomalu 20 procent příjmů, takže si problémy většina firem nemůže dovolit.
Když jste říkal, že cena uhynulého kusu je asi 4500 korun, o kolik i s ohledem na výnos ze zdravého zvířete, chovatel přijde?
Kdyby uhynul býk, třeba pětisetkilový, abych to přirovnal k tomu předchozímu příkladu, tak ten se dá zpeněžit za nějakých 46 korun za kilo – takže po zaokrouhlení za 25 tisíc. Pokud uhyne, ztráta je tedy ve výsledku až 30 tisíc.
