Necítím potřebu napravovat se, říká odsouzený řidič z Olomouce
Brzy ráno přišel olomoucký řidič Dopravního podniku Roman Smetana do práce. Služba už mu skončila a teď má nastoupit do vězení. To však učinit nehodlá, protože si nepřipadá nebezpečný a nevidí potřebu se napravit. Před volbami v roce 2010 pomaloval na autobusech MHD plakáty politických stran. Na konci dnešní služby poskytl rozhovor Radiožurnálu.
„Měl bych nastoupit dnes, nejpozději do 14 hodin, a určitě nenastoupím. Už jsem se jednou takhle rozhodl, navíc moje rozhodnutí bylo medializováno a to bych asi já sám nepřežil.“
Vy jste ani nepodal námitku podjatosti proti paní soudkyni Markétě Langerové, ona se sama necítila podjatá. Vy jste to přijal, že vás bude soudit právě ona?
„Ano, mně to svým způsobem vyhovovalo. Právě kvůli tomu, že jsem v tom viděl tu absurditu, že je to opravdu takové divadlo. Záměrně jsem nechal paní soudkyni a ODS, ať se v tom vykoupou. Protože není lepší soudce než ten, který vás nemůže soudit. A ona mě nemohla soudit z principu. Byla podjatá, byl tam těžký střet zájmů. Měla z toho případu odstoupit. Z toho důvodu jsem nenamítal podjatost, neodvolával jsem se, protože by to dostal na stůl jiný soudce.“
S Romanem Smetanou hovořila před dnešní ranní směnou redaktorka Alena Vykydalová
Vy jste potom odmítl odpracovat 100 hodin i náhradní trest domácího vězení. Teď následuje ten nejhorší – nepodmíněné odsouzení. Co bude dál?
„Uvažoval jsem, jak s tím trestem naložím. Nakonec jsem se rozhodl, že těch 15 a půl tisíce ODS zaplatím, aby na mě nebyla vydána exekuce. Ale těch sto hodin obecně prospěšných prací pro mě bylo nepřijatelných. Šlo o pokus o moji nápravu a já jsem si říkal, že není důvod, proč mě napravovat. Nic špatného jsem opravdu neudělal. Dokonce mi jeden podnikatel nabídl, že bych těch sto hodin u něho mohl odpracovat ‚na oko‘. I tuhle možnost jsem odmítl.“
Řidič odsouzený za pomalování plakátů s politiky do vězení dobrovolně nenastoupí
Číst článek
„Potom byla možnost přijmout domácí vězení, to jsem také z principu odmítl. Teď odmítám nastoupit do výkonu trestu a důvod je pořád ten samý – nepotřebuji se napravovat, nejsem společensky nebezpečný, a tudíž není důvod, proč mě izolovat od zbytku společnosti.“