‚Označení PRESS vás neochrání.‘ Český rozhlas hostil konferenci Média a Ukrajina
„Potkala jsem ženu, které umřeli syn i rodiče. Na jejich hroby spadla bomba. A ona mi řekla: Ničeho se nebojím. Tyhle lidi porazit nelze,“ ilustrovala ukrajinská novinářka Myroslava Gongadzeová ukrajinskou společnost uprostřed války. Jak o válce mluvit, na co upozorňovat a jakou informační i jinou pomoc země potřebuje, nastínila konference Média a Ukrajina, kterou v Praze pořádalo zpravodajství Českého rozhlasu.
„Vladimir Putin ruskému národu prostřednictvím propagandy vštěpoval roli oběti,“ řekl na úvod prezident konference Petr Pavel. „Válka na Ukrajina nezačala minulý rok, začala už dávno. Byla to totiž válka informací.“
Proto podle něj společnost potřebuje nezávislá a objektivní média. „Máme-li uspět, nesmíme zapomenout na ten nejdůležitější faktor, musíme udržet porozumění a smysl pro solidaritu u vlastních občanů,“ dodal.
Starosta Kyjeva Vitalij Kličko se připojil online. V rozhovoru promluvil o životě ve válce a poděkoval za pomoc, kterou jeho zemi poskytlo Česko. „Musíme být silní. Všichni. Musíme být silní, protože Rusové akceptují jen silnou pozici. Silní politicky, fyzicky, mentálně, na bojišti,“ vyzval.
‚Nelze porazit‘
„Je důležité vidět fakta tak, jak jsou. Od zdrojů, co jsou přímo na místě,” zdůrazňuje roli novinářů Myroslava Gongadzeová. „Myslím, že více než 60 novinářů již bylo v průběhu této války na Ukrajině zabito. Jeden z mých spolužáků na Harvardu byl jedním z nich.“
Sama se po ruské invazi vrátila ze zahraničí na Ukrajinu. „Potkala jsem ženu, které umřeli syn i rodiče. Na jejich hroby spadla bomba. A ona mi řekla: Ničeho se nebojím. Tyhle lidi porazit nelze,“ vyzdvihuje.
Novinářka Svitlana Olsovská na Ukrajině mluví s lidmi, kterých se dotkla válka. „Máme seznamy, kde klasifikujeme zločiny jako například vražda. Máme také rozhovory se svědky a tyto rozhovory budou také použity u soudu. Tyto zážitky musí být zaznamenávány, aby se v toku času neztratily,“ zdůrazňuje Svitlana Oslavská.
Zmapovat ruské válečné zločiny se snaží také právnička Olena Ščerbanová. „Mnohé oběti zločinů potřebují kompenzaci, přišli o příbuzné, končetiny,“ popisuje. Ty by podle ní mělo platit Rusko, ne státy, které Ukrajině posílají pomoc. I přesto, že je země ve válce, je podle ní potřeba mluvit o domácích politických problémech a korupci.
Zpravodajové na Ukrajině
Novinářka Petra Procházková z Deníku N přiznává, že si dnes s Ukrajinou spojuje obraz lidí na cestě. „Skoro 8 milionů obyvatel muselo opustit svoje domovy,“ připomíná. Válka na Ukrajině se podle ní Čechů dotýká víc než dřívější válka v Čečensku.
„Můžou mít strach, že to, co natočíme přímo po nějakém útoku, se příliš rychle dostane na sociální sítě. Ale my už málokdy přineseme takovou zprávu,“ říká Procházková. Mnohem rychlejší ve sdílení jsou v dnešní době místní obyvatelé, kteří mají vlastní mobily a připojení. Zpravodaj České televize Václav Černohorský ale připomíná, že i tak je potřeba zprávy ověřovat.
Zpravodajové na Ukrajině Černohorský, Procházková i Dorazín se shodují, že označovat se ve válce viditelně jako PRESS není dobrá volba. „Stejně nás to nechrání,“ shrnuje Dorazín. Podle Černohorského je důležité oblékat se nenápadně.
Co chybí, jsou informace z ruské strany fronty, přiznávají novináři. „Nevím, jak to řešit. Není to naše vina, ale je to náš problém,“ uznává Procházková.
Do Prahy přijel i Oleg Tkačenko, kaplan a spolupracovník zpravodaje Dorazína. „Když lidé bránili Kyjev, tak starosta Vitalij Kličko vydal příkaz, aby byly otevřeny zbrojnice, aby každý mohl město bránit. To bylo důležité,“ vzpomíná Oleg Tkačenko. On sám je ale kaplan, proto jsou pro něj zbraně zakázané. „My máme vestu, máme víru a naději,“ glosuje.
Ukrajinský rozhlas neutichl
Rozhlasové vysílání pomáhá lidem ve válce, zdůraznil na konferenci generální producent ukrajinského rozhlasu Dmytro Chorkin. Rozhlasový signál totiž může dosáhnout až 200 kilometrů daleko, televizní pokryje jen sedminu z toho.
„Ukrajinský rozhlas vysílá již 99 let a nikdy za tu dobu nepřestalo vysílat, ani během války,“ vyzdvihuje Chorkin. Naprostou většinu pracovníků rozhlasu se podařilo evakuovat a ochránit před ruskými okupanty, ti zadržují jednoho „rozhlasáka“.
Chorkin přidal i osobní vzpomínku: „Moje máma bydlela v Buče. Nemohl jsem o tom nikomu říct, začali by ji totiž pak hledat. Bylo to velmi těžké.“
Z války informuje také Český rozhlas. „Z obavy o bezpečnost naší zpravodajky v Rusku jsme museli tento post uzavřít,” zmínil šéf Českého rozhlasu René Zavoral. „Pro Martina Dorazína jsme zařídili stálý post na Ukrajině.”
