Mezi těmi, kdo se přišli podívat na demolici unikátní skipové věže a komína jsou i manželé Helena a Josef Večeřovi. V areálu dolu Václava Řezáče se totiž seznámili. 

„Pětadvacet let jsem tam dělal se ženou na dílnách jakou soustružník,“ popisuje Josef Večeře. „Já jsem pracovala jako mzdová účetní, seznámili jsme se v autobuse cestou,“ dodává Helena Večeřová.

„Řekl bych, že důl více znamená pro ty, kteří se sem nedostali. Já jsem tady takovou dobu nebyl, ale každopádně je to srdcovka,“ říká Ivan Cáder, který ve zdejším areálu pracoval jako elektrikář posledních osm let až do jeho uzavření. Podle něj mohl mít důl úplně jiný osud.

„Chtěli jsme dotlačit bývalého majitele k tomu, aby z dolu bylo muzeum. Bylo by to luxusní muzeum,“ vysvětluje Cáder. 

Stejného názoru je i důlní inženýr Martin Přibil. „Dali jsme posudek na to, ať věž zachovají. Protože je tady zóna UNESCO, která má chránit hornické památky. A z hornických památek nemůžete abstrahovat jenom něco starého a hezkého v lese. Musíte to brát komplexně i se současností,“ říká Přibyl.

Památkáři z Ústeckého kraje dokonce několikrát žádali ministerstvo kultury o zapsání jedinečné důlní věže na seznam technických památek, pokaždé ale bezúspěšně. Podle posledního stanoviska ministerstva areál dolu Měděnec přímo narušuje jinak malebný krajinný ráz.

To byl také jeden z důvodů, proč areál dolu Měděnec nebyl zahrnut do nominace hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří na zápis do seznamu světového dědictví UNESCO, kde tvoří podstatu památkových hodnot územní pozůstatky slavné hornické minulosti regionu ze starších období, uvedlo v posledním písemném prohlášení ministerstvo kultury.

Co bude na místě někdejšího železnorudného dolu, dál zatím není jasné. Majitel dolu se k věci nechtěl vyjadřovat.

Lucie Heyzlová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít