Expert: Smrt dítěte v Klánovicích reakci umocňuje. Říkáme si ,Když může být mrtvé miminko, tak i já‘
Policie stále pátrá po pachateli dvojnásobné vraždy z Klánovického lesa. Událost je i kvůli skutečnosti, že jednou z obětí je dvouměsíční miminko, velmi mediálně i společensky sledovanou záležitostí. „Komunita, tedy Klánovice, ale v zásadě i celá Česká republika, která to čte, se nedokáže zorientovat v tom, proč k takhle otřesnému skutku došlo,“ říká pro server iROZHLAS.cz vojenský psycholog Daniel Štrobl.
Policie pachatele z Klánovického lesa zatím nedopadla. Jaké nálady to vyvolává mezi lidmi?
To, že pátrání je neúspěšné, by nás nemělo překvapovat. Od skutku uplynul týden. Jedna z typických reakcí populace poté, co dojde k zásadní krizi, a krizí můžu myslet velkou dopravní nehodu, technologickou havárii i přírodní neštěstí, je velmi intenzivní tlak na státní instituce, aby to řešily.
V Klánovickém lese policisté hledali stopy k případu dvojnásobné vraždy. Nikdo se tam neukrýval, uvedli
Číst článek
Instituce, jako je v tomto případě policie, bude postupovat standardně, tak jako postupuje vždycky. U lidí, kterých se to týká, třeba žijí v Klánovicích, se bude vytvářet pocit, že policie nekoná dost.
Jedna z věcí, kterou můžeme u komunity očekávat, je velmi kritický, a řekl bych pravděpodobně neoprávněně kritický postoj k policii, soudům a orgánům činných v trestním řízení. Reakce vychází z toho, že tento zločin je pro laika a nejspíše i policii velice specifický.
V čem?
Je skoro nemožné dopředu odhadovat motiv. V okamžiku, kdy znám motiv trestného činu, když se o něm dozvídám z novin nebo se něco stane třeba v sousedství, tak moje vědomí bude reagovat stylem: „Může se to stát i mně?“. A potřebuji odpověď jedinou: „Ne, nemůže.“
Pokud ve vedlejším domě dojde k domácí zabijačce, tedy domácí hádce, která skončí úmrtím, tak to sice vyvolá řadu pocitů, ale asi to ve mně nevyvolá hrůzu, protože nejsem příbuzný daného pachatele.
Když byl zabit John Lennon v roce 1980, tak to člověka mohlo naštvat, rozlítostnit, ale asi se nezačal bát chodit po New Yorku, protože není John Lennon ani není celebrita. Tento čin je opravdu výjimečný tím, že je tam mrtvý tatínek a novorozeně. Novorozeně v tom hraje specifickou úlohou, protože samozřejmě smrt dítěte jakoukoliv reakci výrazně navyšuje.
Komunita, tedy Klánovice, kde to mají za rohem, ale v zásadě i celá Česká republika, která to čte, se nedokáže zorientovat v tom, proč k takhle otřesnému skutku došlo. A v tom případě si někde vzadu v hlavě musíme připustit: „No jo, ale to znamená, že příště můžu být mrtvý i já. Protože jestli může být mrtvé naprosto nevinné miminko, tak můžu být mrtvý i já.“
Reakce potom bude charakteristická dvěma směry nebo dvěma vzorci.
O jaké směry jde?
V momentě, když čelíme ohrožení, a tato situace ohrožující je, tak lidská mysl mobilizuje scénář, který všichni známe, protože se nazývá stres. Stresová reakce nás od pradávna žene do dvou možných reakcí na hrozbu: uteč, anebo bojuj.
Tato reakce je naprosto klíčová, skvěle vymyšlená, tak jako všechno v přírodě. V momentě, kdy na mě z jeskyně vyleze medvěd, tak mobilizuji veškerou svoji sílu, především k tomu, abych buď zdrhnul, a pokud nemůžu, tak abych velmi silně, efektivně bojoval. Takhle fungujeme už desítky milionů let.
Vyšetřování dvojnásobné vraždy pokračuje. Klánovický les od rána prohledávaly desítky policistů
Číst článek
Stresová reakce nám umožnila, že dodneška tady jako tvorové jsme. Nyní v Klánovicích a v okolí vidíme v podstatě tuto reakci, avšak ne v čisté podobě, že by lidé prchali někam do polí.
Uvidíme dvojí, jednak stažení se, řada lidí začne nebo už začala omezovat pohyb venku. Určitě se budou vyhýbat lesu, to je celkem rozumná věc, ale třeba budou omezovat jakýkoliv pobyt venku.
Druhá reakce je bojová. Nemáme tu žádného medvěda nebo o něm ještě nevíme. Takže bojová reakce bude mít podobu hněvu a zlosti. Lidé, kteří budou cítit, že se jich to týká, budou popudlivější, kritičtější, říká se tomu resonantní. Budou mít tendenci poukazovat na chyby a budou naštvaní.
Naštvanost by nás nemusela překvapovat, i kdyby byla nesena hloupými argumenty. Samotná naštvanost je přirozenou reakcí v situaci, kdy buď utíkám, nebo bojuji. Obě reakce se přitom mohou vyskytovat u jednoho člověka zároveň.
Pro klid veřejnosti
Policie ani městské státní zastupitelství o průběhu vyšetřování nemůžou příliš informovat. Policie ovšem zveřejňovala hodně informací o masivní pátrací akci, kterou ve středu ukončila. Může to být prostředek k uklidnění veřejnosti?
To nevím. Jako člověk, který se nepohyboval v prostředí policie, ale v jiné ozbrojené složce, a to armádě, bych řekl, že pokud tam tento motiv byl, určitě by neměl být jediný a neměl by být dominantní.
Policie tu není od toho, aby uklidňovala veřejnost, policie tu je od toho, aby objasnila trestnou činnost. Že se pátrací akci věnovala větší mediální pozornost právě proto, aby občané viděli, že policie koná, to si představit dovedu.
Nemyslím si ale, a byl bych nerad, kdyby ta akce byla jenom pro uklidnění veřejnosti. Už jen proto, že to obvykle nefunguje. Veřejnost se uklidní až v okamžiku, kdy budeme znát pachatele.
Jakým způsobem tyto reakce umocňují média? I kvůli tomu, že jedno z mrtvých je dítě, se případu věnuje velká pozornost.
Média, která jsou profesionálně vedená, nejsou problém. Ta tady byla vždycky. Ve 30. letech bylo uneseno dítě pilota Lindbergha, který pilotoval první let přes Atlantik. Dítě se bohužel později našlo mrtvé. A žila tím celá Amerika, bylo to v každých novinách.
Policie kvalifikovala střelbu v pražských Klánovicích jako dvojnásobnou vraždu. Jednou z obětí je dítě
Číst článek
Obrovským problémem jsou sociální sítě. Snad nebudu působit příliš kategoricky, ale sociální sítě jsou v tuto chvíli úplně k ničemu. Pouze celou věc zhoršují, neposkytnou nikomu z uživatelů žádnou relevantní informaci. Anebo možná poskytnou relevantní informaci, ale on stejně nikdy neví, jestli ta informace je relevantní.
Sociální sítě jsou navíc takový „samožer“, chtějí, aby tam lidé trávili co nejvíce času, tak jsou algoritmy postavené. Tím pádem hrozí, že se člověk zamotá do obrovského množství informací, které budou spíše názory, domněnkami a fantaziemi.
Sociální sítě budou situaci pouze zhoršovat, navyšovat úzkost a hněv. Nespojí žádnou komunitu, naopak sociální sítě ji vždycky rozštěpí a rozdělí.
Pravidlo pro každého, kdo zažije osobní tragédii, ztrátu, neštěstí nebo potíž, je, ať buď vůbec nechodí na sociální sítě, nebo ať na těch sociálních sítích tráví dobu nezbytně nutnou. Ale ať se od sociálních sítí drží co nejdál.
Sociální sítě v tuto chvíli budu hrát stejnou roli jako alkohol. Na chvilku se můžu opít a přestanu se bát. O to horší je ráno.
Lidé si právě na sociálních sítích nebo prostřednictvím médií stěžují, že nemají dostatek informací, což je logické vzhledem k probíhajícímu vyšetřování. Je tato touha po informacích vázána spíše na zvědavost, nebo jde také o strach?
Do určité míry to je projev strachu. V momentě, kdy dostanu nějakou informaci, tak se méně bojím. Když mě bude bolet břicho, tak se můžu bát, že to je rakovina. Když mi lékař řekne, že jde o žlučník, tak se nebojím. Informace hraje roli.
Vlak nám ale ujel ve dvou věcech. Informace jsou dnes naprosto levné zboží. Ještě v 90. letech se tradovalo, že kdo má informace, tak má moc. Dnes jsou informace plevel, každý ho má. A v plevelu je strašně těžké najít tu správnou.
Po střelbě v pražských Klánovicích jsou dvě oběti. Policie zjišťuje, zda na místě není ozbrojené osoba
Číst článek
Druhý problém je to, že právě protože informace jsou gratis a sociální sítě jsou zdánlivě také gratis, tak se vytváří dojem, že každý z nás má právo na všechny informace, které na světě existují. Mám právo se zeptat a druhá strana má povinnost mi to říct.
Bude chtít další společenský vývoj, abychom se vrátili zpátky do vnímání světa, ve kterém jsou informace, které nejsou určené pro laickou veřejnost. Z prostého důvodu, protože je laická veřejnost nepotřebuje.
Vzhledem k tomu, v jaké fázi je vyšetřování, trestní řízení a podobně, informaci nikdo z lidí nepotřebuje. Každý potřebujeme informaci „pachatel byl zadržen, je za mřížemi a bude tam, dokud neproběhne soud“. To je ale jediná informace, kterou potřebujeme.
Bohužel lidé nejsou ochotní připustit, že někdy informaci nepotřebují, a dokonce že by ji ani nemuseli chtít mít.
