Kvůli neočkovaným se musíme omezovat. A ještě koukat na brutální kampaň, zlobí se analytik Šlerka
Sémiotik a vedoucí Studia nových médií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Josef Šlerka přiznává, že z nové kampaně na očkování proti covidu-19 není nadšený. „Vláda a obzvláště ministerstvo zdravotnictví komunikační část kolem očkování naprosto strašlivým způsobem podcenily. Kampaň tady měla být už od začátku minulého roku a měla být všudypřítomná. To, co teď vidíme, vypadá velmi efektně, ale obávám se, že to efektivní nebude.“
„Vláda a ministerstvo se zaměřují především na kampaně místo na celospolečenskou komunikaci. Myslím, že to přichází v době, kdy je svým způsobem pozdě. Kdyby to bylo na mně, tak by bylo řešením zavedení povinného očkování, které by nám ještě i v tuto chvíli mohlo pomoct alespoň pro budoucí měsíce a roky,“ doplňuje svou úvahu.
V pořadu Osobnost Plus Šlerka přidává i argument, že máme povinné očkování na řadu jiných chorob. Proto nevidí důvod, proč by to nemohlo být i proti covidu.
Proti očkovací kampani, která stojí na fotografiích z intenzivních lůžek nemocnic s těly zemřelých pacientů nebo snímcích těl v igelitových pytlích, se už ohradil třeba rektor ČVUT Vojtěch Petráček. Žádá vládu o zastavení kampaně, která je podle něj agresivní, nechutná a neetická.
„Přiznám se, že v situaci, ve které se nacházíme, bych asi slovo agresivní a neetická nepoužil. Použil bych slova, že je pravděpodobně neefektivní za situace, ve které se nacházíme – kdy jsme kousíček od dalšího zpřísnění a před přetečením nemocnic.“
„Za těchto okolností si umím představit, že se některé prvky, které se za ,mírových dob‘ nepoužívají, prostě použijí. Protože to, co potřebujeme, je zabránit kolapsu,“ vysvětluje a k hodnocení kampaně dodává:
„Neetická bych neřekl, ale je brutální a nechutná. A zvolili si ji takto sami,“ vzkazuje ministerstvu v pořadu Českého rozhlasu Plus.
Očkovaní vs. neočkovaní
Podle rektora ČVUT Petráčka bude vládní kampani nemocných s covidem vystaven každý, a to bez ohledu na to, jestli je, či není očkovaný, nebo jestli jde o malé dítě. U mnohých to pak může vyvolat posttraumatické stresové poruchy či depresi.
„Tady se přesně trefujeme do místa, v čem je problém pandemie. My očkovaní lidé s protilátkami a podobně musíme dnes omezovat své chování kvůli části populace, která se nenechala očkovat. A zároveň se musíme koukat na tohle. Ale proč mám nést náklady někoho, kdo se rozhodl, že nebude očkován?“ vadí Šlerkovi.
„Pandemie je, abych parafrázoval Tomáše G. Masaryka, problém povýtce společenský a sociální. To není úplně zdravotnický problém a bohužel tyto věci k tomu patří. Tuto kampaň bych nevolil. Myslím si, že je nechutná, ovšem v situaci, ve které jsme, bych ji neoznačil za neetickou,“ dodává datový analytik.
Svědomí, nebo antipatie?
Šlerka před časem na své přednášce prohlásil, že svědomí je dnes ještě staromódnější pojem než pravda, ale pořád tady je. Svědomí je cosi vzadu, co každého novináře plácá přes hlavu a ptá se: Opravdu toto říkáš s nejlepším svědomím, nebo jen proto, že někoho máš, nebo nemáš rád?
Tyto otázky si klade vlastně denně, přiznává:
„Žijeme v době, která je politicky vyhrocená, a teď nechám pandemii pandemií. Když se podíváme například na referování kolem hospitalizace prezidenta Miloše Zemana – a mně asi nikdo nebude podezírat, že bych byl jeho voličem a jeho příznivcem, spíš naopak – jaké typy záběrů média naprosto zbytečně zveřejňovala. A když pak byla za to kritizována, tak odpovídala, že by to nedělali, kdyby vedoucí kanceláře Vratislav Mynář s mluvčím Jiřím Ovčáčkem líp informovali,“ popisuje.
„Ale problém je, že se snižovala důstojnost člověka – ne Ovčáčka s Mynářem a poradcem Martinem Nejedlým. To jsou pitoreskní figury, který nemají ve veřejném prostoru co dělat. Ale byla skutečně ohrožena důstojnost prezidenta.“
A pokračuje: „V tu chvíli ale novináři přicházeli se sérií rozhodnutí – a já si myslím, že prostě převažovaly osobní antipatie. Velmi často jsme svědky toho, že vítězí titulek u článků, který je za prvé hloupý a za druhý skandálně proti smyslu textu.“
