Femicida. Tedy vražda ženy pouze proto, že je ženou. V Česku je to pojem téměř neznámý. Podle odborníků ale nejde ani u nás o nic výjimečného. Organizace Rosa v roce 2020 případy femicidy z otevřených zdrojů v Česku spočítala. „Je to hodně často v důsledku domácího násilí, pronásledování, stalkingu. Za 20 let jsme takto zjistili případy 195 žen, které zbytečně zemřely často rukou svého parnera,“ říká zástupkyně ředitelky centra Zdena Prokopová.

Praha 6:15 1. srpna 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Začíná to často výhrůžkami, pokračuje domácím násilím, zastrašováním a pronásledováním. A jak to končí? Často smrtí nevinné ženy. Tak dopadají podle serverem iROZHLAS.cz oslovených odborníků případy takzvané femicidy u nás.

Pojem je v Česku prakticky neznámý. Přesto podle organizace ROSA - Centrum pro ženy, která se tématem v republice zabývá od roku 2003, splňuje v tuzemsku kritéria definice tohoto pojmu za 20 let asi dvě stě případů vražd žen. V přepočtu jde o téměř deset zavražděných žen ročně.

„Velmi často jde právě o vraždy v důsledku domácího násilí, pronásledování nebo stalkingu. Začíná to většinou tím, že se žena rozhodne toho svého partnera opustit a sdělí mu to – opravdu jsou to případy, které se dějí v období rozvodu nebo rozchodu krátce před tím, než ta žena definitivně odejde,“ přibližuje zmapované případy zástupkyně ředitelky organizace ROSA - Centrum pro ženy Zdena Prokopová.

Jak dále vysvětluje, zavražděných žen navíc stále přibývá. „Já si vybavuji, že v tisku nedávno proběhla zpráva o tom, že v Děčíně muž zavraždil ženu, opět neunesl rozchod. Samozřejmě by tam šla zařadit i ta střelba na magistrátu ve Zlíně, i když neznám celý ten příběh mladé ženy, která byla tak brutálně zavražděna – tedy k čemu tam přesně docházelo. Obecně jde ale říct, že počty případů stoupaly zejména v covidových letech,“ doplňuje.

Oficiální statistiky? Neexistují

Podle právníka a instruktora sebeobrany, který se dlouhodobě věnuje tématu sexualizovaného násilí, Pavla Houdka je ale těžké případům předcházet, protože policie na femicidu neeviduje oficiální statistiky. Případy, které definici naplňují tak dohledávají často sociální organizace ručně.

Ubližovat ženě znamená urážet Boha, uvedl papež František při novoročním mši

Číst článek

„Měli jsme donedávna jenom poučené odhady, které mohly být pouze extrapolováním nějakého zápočtu vražd, jejich důvodu, pohlaví oběti a podobně. V průměru to je deset až dvacet případů ročně,“ popisuje Houdek s tím, že poprvé jednotlivé případy spočítala právě organizace ROSA.

Podle odborníka panuje ve společnosti mýtus, který šíří i sami vyšetřovatelé policie. „O těch femicidách často mluví jako o ‚domácích zabíjačkách‘ nebo ‚zločinech z vášně‘ – ale říkají, že to jsou často ženy, které to dělají. Že vezmou nůž a zapíchnout toho partnera. Ve skutečnosti to tak ale není. Když se totiž podíváme na statistiky partnerských vražd, tak 80 až 90 procent z nich spáchá muž na ženě. Obráceně je to tedy spíše výjimka. Že by muž opustil ženu a ta ho pak pronásledovala, to je spíše výjimka,“ dodává.

Nedostatek dat potvrzuje i Zdena Prokopová z organizace ROSA. „Také to považuji za problém, protože my ta data máme prakticky pouze z médií. Jsou to hodně smutné zprávy a policie ta data uveřejňuje pouze kumulativně jako počty vražd motivované osobními vztahy. Já vím, že je to těžké, je nedostatek policistů. Ale zrovna ta data by tady měla být. Mohla by na to navázat další opatření, aby se zkrátka tyto situace nepodceňovaly,“ říká.

Ve světě přitom podle Pavla Houdka prevence vražd žen na základě datových podkladů funguje poměrně dobře. „Je tam opakující se vzorec rizikového chování, který kdybychom dokázali nějak podchytit, zalarmovat se, tak bychom mnoha těm vraždám předešli. Ve světě to funguje, ale u nás policie zatím není příliš ochotná o tom ani sbírat data. To je prostě špatně,“ tvrdí.

Systémový problém

I z toho Houdek vyvozuje, že se v Česku jedná o systémový problém. Nejen, že chybějí data a s pojmem coby fenoménem se zatím příliš nepracuje. Často ani nedochází k dostatečné reakci na nahlášené případy domácího násilí na policii.

Domácí násilí během pandemie zesílilo. Pomoc hledá až o polovinu víc lidí

Číst článek

„Například ve státech, kde je široká dostupnost zbraní – kam patříme třeba i my – tak by mělo dojít k tomu, že policie třeba krátkodobě zajistí zbraně, které ten člověk, který se dopouští nebezpečného vyhrožování, pronásledování nebo opakovaných přestupků na poli občanského soužití, legálně drží. Ale to se neděje,“ vysvětluje s tím, že na to má policie právo pouze v případě, že je daný člověk stíhaný pro trestné činy, mezi které třeba nebezpečné pronásledování nespadá.

V případech domácího násilí pak Houdek vidí systémové nedostatky v tom, že hlídka, přivolaná na místo, se často nemá o co opřít. A musí se tak rozhodovat na základě vlastních zkušeností a iniciativy.

„Promítá tam třeba i své předsudky, nedovzdělanost. Například případ zapáleného bytu v Bohumíně – tam tu ženu pachatel také dlouhodobě pronásledoval. Byl dokonce zadržený u ní před domem, kde ji vyhrožoval. I přesto k té partnerce šel a zapálit jí byt, kde umřelo jedenáct lidí,“ říká Houdek s tím, že doufal, že právě toto změní nazírání na téma femicidy v Česku.

Zdena Prokopová má v Praze s policií dobrou zkušenost i spolupráci. I ona ale připouští, že jsou místa, kde je pomoc napadeným ženám složitější. „Může se ale stát, že někde dojde k situaci, kde to dobře nevyhodnotí. Na jednu stranu je totiž důležité té ženě pomoci si vyhodnotit, že je opravdu ohrožená. Další věcí pak ale je, aby měla i kam odejít,“ říká s odkazem na nedostatek takzvaných utajených azylových domů a dalších podpůrných krizových center.

Inspirace v zahraničí

Jak Prokopová doplňuje, pomoc totiž nemusejí vyhledávat pouze napadené ženy, ale třeba právě i potenciální pachatel. Proto je nezbytné fenomén femicidy mapovat a nabízet třeba i jim adekvátní možnosti odborné pomoci.

49:53

Psycholožka: Vyjít na světlo s domácím násilím má nejlépe sama oběť, pomoci mohou zachránci

Číst článek

„Pro někoho, kdo je zoufalý nebo žárlivý – i on může najít díky tomu pomoc. Jsou rodinné poradny, nebo centra, kde takový člověk může pocity z nešťastného vztahu řešit. A ne, že vezme zbraň a někoho jde zabít. Pro takové lidi není omluva,“ říká Prokopová.

Nezbytná je podle ní i informovanost o možnostech pomoci v médiích. Protože jak zástupkyně ředitelky organizace ROSA dodává, ve kvalitě se české sociální služby vyrovnají pozitivním příkladům ze zahraničí. „Takže je důležité o možnostech jejich kontaktu informovat a podpořit to,“ podotýká.

Bezpečnostním složkám by pak mohly pomoci při vyhodnocování konkrétních případů fungující systémy ze zahraničí. Jako třeba speciální, několikabodové dotazníky, po jejichž vyhodnocení mohou zjistit, jestli daný případ má potenciál eskalovat třeba až ve vraždu.

Na ty ostatně poukazuje i Houdek s tím, že se už používají v několika zemích, kde se tématem díky vlně nevole v ulicích musely začít zabývat třeba i státní orgány.

„Je to velice jednoduché. Jakákoliv hlídka, která s tím (případem femicidy, pozn red.) nemá žádnou zkušenost, využije v případech podezření na domácí násilí tento dotazník. Položí tomu páru asi dvacítku otázek, které nejsou vůbec návodné. A z toho vyjde nějaké skóre. A když překročí nějakou hranici, tak ta policie podle toho koná,“ popisuje Houdek i podle Prokopové fungující systém ze zahraničí.

Radí i WHO

V další prevenci femicidy pak pomáhá zemím třeba i Organizace spojených národů, konkrétně její agentura Světová zdravotnická organizace (WHO).

Četníci ve Francii vyjeli k domácímu násilí. Útočník tři zastřelil a jednoho těžce zranil

Číst článek

Ta připravila výčet pěti bodů, které mohou pomoci tomuto typu vražd předcházet. Jako první uvádí právě důležitost mapování fenoménu a budování datových sad. „Žijeme v době datové, je důležité je sbírat i o tomto, abychom byli schopní aplikovat nějakou smysluplnou prevenci. Ne podle toho, co si myslíme, že je správně, ale co říkají data, že by se mělo udělat,“ komentuje bod Houdek.

WHO dále doporučuje vzdělávat lékařské pracovníky, protože z amerických dat vyplynulo, že většina obětí femicidy vyhledala v době jednoho roku před svou vraždou lékařské ošetření kvůli napadení budoucím vrahem. Také lékaři by tak při podezření mohli využít pro prevenci femicidy nejlépe hodnocenou metodu – tedy formu speciálního bodového dotazníku (Danger Assessment Scale). Jeho vyhodnocení by jim mohlo snadno napovědět, jak s pacientkou dále naložit a zda případ hlásit třeba dál.

Třetím bodem je třeba upravení legislativy držení zbraní, což je bod vycházející spíše z amerických reálií. V Česku by se podle Houdka mohlo týkat toho, aby například policisté dostali do rukou adekvátní nástroje, které by jim umožňovaly pachateli v další trestné činnosti bránit.

„Může jít třeba o zmíněnou možnost úpravy legislativy, která by třeba už v případě přestupku ve stadiu šetření umožnila policii potenciálnímu pachateli tu zbraň dočasně zadržet,“ vysvětluje Houdek jednu z možných interpretací bodu.

Nakonec WHO doporučuje problém nepřehlížet. Nedělat, že neexistuje. Naopak na něj upřít pozornost a snažit se ho na tomto základě adekvátně řešit.

Tomáš Pika Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít