Stará značka je pro nás koule na noze. Museli jsme se změnit od základu, říká místopředsedkyně ČSSD
Je to víc než rok, co sociální demokracie prohrála volby a přišla o své zástupce v Poslanecké sněmovně. Od té doby téměř kompletně vyměnila vedení, splatila část dluhů a přemýšlí i o celkové změně značky. „Máme sice vysoké ambice, ale reálné. Zatím směřujeme k tomu, abychom se vůbec do Sněmovny dostali,“ říká Radiožurnálu nejmladší místopředsedkyně strany, bývalá lídryně Mladých sociálních demokratů a vysokoškolská pedagožka Daniela Ostrá.
Jak se musí sociální demokracie změnit, aby ještě oslovila voliče? Co chcete dělat?
Chceme se změnit. Ale není to jen o těch viditelných věcech – nestačí jen změnit logo nebo název. Musíme si stanovit hodnoty, které máme, změnit se od základu.
Jak by to mělo konkrétně vypadat?
To zatím ještě diskutujeme. V lednu máme sjezd, kde to budeme mimo jiné řešit.
Birke: Nestydím se za značku. Jsem pořád sociální demokrat. Už jím zůstanu a asi i umřu
Číst článek
Dobře, ale nějakou představu přece mít musíte…
Slyším to ze všech stran – třeba i od ODS nebo od lidovců, že ČSSD na politickou scénu patří, že tam teď chybí. Opozici vládě dnes dělají jen populistické, ukřičené strany. A my nechceme, aby si lidé museli vybírat mezi jistotami a svobodou.
Takže naším cílem určitě je vrátit se na politické pole. Ale aby sociální demokracie znovu získala kredibilitu u lidí, tak musí mít doma uklizeno. A to nám holt nějakou dobu trvalo. Máme poslední šanci, a tak jsme to museli vzít z gruntu.
A ta změna tváře?
Bavíme se o tom. Kdybych měla mluvit za sebe, za Danielu Ostrou, tak je to potřeba. Za mě by klidně prospělo zjednodušení názvu na Sociální demokracii. Máte v tom minulost, to dobré i špatné. Nemáte v tom naopak to zkostnatělé „strana“.
Ta stará značka, ČSSD, je pro nás teď koule na noze. Ale jak říkám, je to čistě můj názor. Pokud mezi členy převáží jiný, budu ho respektovat.
Jak je na tom teď sociální demokracie s hospodařením? K jakým škrtům jste museli sáhnout?
Řekli jsme si, že za ten rok potřebujeme vyřešit základní věci – hlavně financování. Pokud chceme přijít opravdu s nějakou novou tváří sociální demokracie, musíme ukázat, že máme čistý stůl.
V minulosti si ČSSD napůjčovala obrovské peníze na kampaně – to známe ještě z dob Jiřího Paroubka, ty obrovské pojízdné cirkusy na náměstích. Mluvíme o desítkách, ne-li stovkách milionů. No a my jsme je vyřešili.
Nebylo to jednoduché, museli jsme se vzdát například Lannova paláce (novogotická budova na rohu Hybernské a Havlíčkovy ulice v Praze naproti Masarykovu nádraží; ČSSD ji prodala v červenci dosavadnímu nájemci - pozn.red.). Nebylo to příjemné, přiznávám. Ale pokud chcete lpět na majetku, jste spíš realitní kancelář. My jsme politická strana.
Vysoké, ale reálné ambice
Budete muset prodávat i další budovy?
To vám nemůžu v tuhle chvíli říct. I kdyby ano, tak to nejdřív musí projednat vedení strany a pak se o tom musí dozvědět členové. Byla jsem vždycky hodně kritická k tomu, když si představitelé strany vzkazovali zásadní informace přes média. A to ve chvílích, kdy to ještě nevědělo třeba celé vedení.
Jaké byly ty další chyby?
Nechci být kritická k lidem, kteří předtím vedli sociální demokracii. Ale byly kroky, které se nepovedly. Třeba jít do vlády s Andrejem Babišem. Vždyť my jsme ani nebyli součástí té vlády. My jsme byli ocásek Andreje Babiše!
To byla chyba, za kterou jsme zaplatili. A to tak výrazně, že v budoucnu by se to už neopakovalo.
ČSSD prodá společnosti Finep Lannův palác. Strana se tak chce zbavit dluhů
Číst článek
Pokud by se ale Andrej Babiš stal příštím prezidentem, nemůže vám tento kritický postoj zkomplikovat třeba vyjednávání o vládě?
(Smích) Nemyslím si, že by sociální demokracie měla v následujících letech skládat vládu, tak daleko ještě nejsme. Máme sice vysoké ambice, to ano. Ale reálné. Zatím směřujeme k tomu, abychom se vůbec do Poslanecké sněmovny dostali.
Ale ne, vážně. Přece je důležité mít v politice názor. Jedním z našich problémů v minulosti byl ten, že jsme neměli dost rovná záda. Měli jsme důležitá sociálnědemokratická témata, říkali jsme třeba: Pojďme zvýšit přídavek na děti.
A Andrej Babiš řekl – nejsou na to peníze. Tak jsme řekli, pojďme zdanit banky. Babiš řekl ne. A my jsme se stáhli. Jaké jiné bitvy chcete svádět než o témata, která jsou vám vlastní?
Na druhou stranu – váš tehdejší lídr Jan Hamáček argumentoval tím, že jakmile odejde ČSSD z vlády, jen tím uvolní místo SPD.
Podle mě to byl silný argument, to se vědělo ze zákulisí, že Tomio Okamura obchází kanceláře ANO a prosí, kdo by mu mohl dát jaký vládní post. A to by byl průšvih. Byla to oběť ze strany sociální demokracie. Ale to přece ještě neznamená, že máte ztratit v koalici svoji identitu, tvář. Což se nám stalo.
Ale jak už jsem řekla, nechci to házet na konkrétní lidi. Každý z nás v sociální demokracii nese svůj díl odpovědnosti. Každý jsme na sjezdech nějak hlasovali.
Zákulisní vyjednávání, džentlmenské dohody, kompromisy, to je ale přece něco, co do politiky posledních třicet let patří…
Samozřejmě, vyjednávat se musí. To je politika. Chápu, že spoustě lidem imponují politici, kteří jedou na sílu, kteří to zařídí, protlačí. To není jen Andrej Babiš. Takový styl měl i Jiří Paroubek a předtím Miloš Zeman. Ale myslím si, že tu chybí typ slušného politika. Jako byl třeba Vladimír Špidla, jako byl Bohuslav Sobotka.
24:33
Nový předseda ČSSD: Inspirujme se spojením pravice, chceme být centrem levicového myšlení
Číst článek
Upřímně – jsem politoložka, ale už se nemůžu dívat na politické debaty. Tam se za dvacet minut nedozvíte nic podstatného. Ale zato se všichni pozuráží, dozvíte se, kdo víc krade, kdo je větší populista. Ale chybí tam jakýkoli názorový střet.
Zmínila jste jako cíl, vrátit se na politické pole. Co to znamená?
Minimálně vrátit se do Sněmovny. Už jen to, že tam jste, znamená, že jste vidět. Máte možnost podávat návrhy, hájit je na plénu, na tiskových brífinzích…
Co by pro vás byl úspěch?
Nebudu vám tady říkat 20 procent… nebo věty typu „Vrátíme se do Strakovky předním vchodem.“ Ne. Myslím, že v tomhle je potřeba být realističtí. Ale zároveň je fér to těm lidem říct.
Podat pomocnou ruku
Vraťme se ještě k posledním volbám – ke komunálním letos v září. Neuškodilo vám, že tolik vašich členů, kteří třeba i uspěli na lokální úrovni, vlastně zapřelo značku ČSSD? Že raději kandidovali pod hlavičkou nějakého lokálního sdružení?
Nemyslím si. Jsem sama ten případ. Kandidovali jsme jako Olomoučané a tím, že to bylo místní sdružení, tak jsme posbírali na kandidátku fakt kvalitní lidi.
A ti by do toho nejspíš nešli pod hlavičkou ČSSD, protože si to příliš spojují s celostátní politikou. Oni se chtějí věnovat komunálu. Koalici Spolu přece taky nikdo nevyčítá, že jde spolu.
Nejde to trochu proti tomu záměru vrátit ČSSD do veřejné debaty? Nepopíráte tím sami sebe?
Měly by nás spojovat společné myšlenky a cíle. A to se myslím dělo.
Jak chcete přesvědčit voliče? Mají dnes sociálnědemokratické myšlenky lidem co říct?
Tady se od devadesátých let říká: „Pokud chceš být v životě úspěšný, nikdy nenatáhneš ruku a nikdy nebudeš žádat o pomoc. Ty nikdy ani nebudeš nemocný, jsi mladý, silný.“ No a pak tu je sociální demokracie, která vám říká: „Ty možná jednou budeš nemocný. Ty možná budeš potřebovat pomoc. Jednou zestárneš a budeš chtít důstojný důchod.“
Kantar: V říjnovém modelu si ANO o tři procenta pohoršilo, do sněmovny by se dostalo šest stran
Číst článek
Což jsou ale zároveň věci, které lidi neradi slyší. Jak se to dá překonat?
Musíme se snažit o to, aby si společnost uvědomila, že je lidské chybovat. Upadnout. A že bychom měli tomu člověku podat ruku.
To, že v životě selžete, přece neznamená, že ztrácíte jako člověk hodnotu. Tohle musíme vysvětlovat. I když se to neposlouchá snadno a i když je to těžké.
Místopředsedkyní jste rok. Nepřišla jste o iluze?
Trochu ano. Ale spíš v tom, že nejdou všechny věci hned. Že je strana trochu složitější organismus, než se může zvenčí zdát. Sebralo mi to taky dost energie a podepisuje se to na zdraví.
Ale vždycky si vzpomenu, odkud pocházím a co jsem lidem slíbila. Jsem typický sociálnědemokratický produkt. A když si představím, že by další generace už neměla ty možnosti, které jsem měla já…
Co tím myslíte?
Typicky vysokoškolské vzdělání. Nebo vzdělání obecně. Když jsem byla na gymnáziu, zrovna se začínalo mluvit o školném. Moje máma ale tehdy prohlásila, že na vysokou školu půjdu, i kdyby na chleba nebylo. A přitom to byla samoživitelka.
A mně v ten moment bylo trapně, nechtěla jsem být v té pozici, nechtěla jsem připouštět, že bychom žili na dluh. Radši jsem nabízela, že půjdu pracovat.
Jak se vám teď vůbec dělá marketing? Vzhledem k finanční situaci, ve které jste?
Je to těžké! To je třeba teď ten poslední případ videa, které jsme s předsedou Michalem Šmardou natočili.
Myslíte ten záchranný kruh proti chudobě (video, kterým se ČSSD snažila zaujmout před komunálními volbami letos na podzim - pozn.red.)?
Přesně tak. Já ho varovala, že to bude hrozný bizár. A taky že byl. Ale Michal do toho chtěl jít, umí si ze sebe udělat legraci. V momentě, kdy nemáte peníze, nemáte pozornost, nemáte lidi, tak máte dvě možnosti.
Dělat něco, co zapadne, anebo udělat něco takhle bláznivého. Z hlediska politického marketingu podobné věci fungují. Mohli jsme natočit nudné video: „Dobrý den, my jsme sociální demokracie a nabízíme tohle.“ Bylo by to kultivované, ale mělo by to tři zhlédnutí.
Komentátor Eichler: Levice má na české scéně nezadatelné místo. Uvidíme ale, jak dlouho její návrat potrvá
Číst článek
A nebo můžeme natočit tohle, vyslechnout si od 80 procent lidí, že jsme trapní, ale těch 20 procent si možná řekne: „Jo, socani žijou.“ Tak jsme do toho šli. Samozřejmě, twitter z toho šílel, ale aspoň se o tom mluvilo.
A udělali byste to znovu?
Nevím. Jsem člověk, co si věci hodně bere, ještě nejsem zocelená. Takže se mě ty komentáře dost dotýkaly. V létě jsem dodělala doktorát a vzdělání je zrovna věc, na kterou jsem hodně hrdá.
Takže když mi tam psali „Haha, tak ta teda není Ostrá, ale spíš tupá“, tak mě to hodně uráželo. Říkala jsem si, trefujte se do čehokoli, ale do vzdělání prosím ne. Ale jo, možná bych do toho šla znova. Člověk by si ze sebe měl udělat legraci. A svět patří těm, kteří se nepo…
