Na předsednictví v Radě EU je Česko podle ministra pro evropské záležitosti Mikuláše Beka nachystané. „Mám trochu strach o zdraví lidí, kteří ho připravují, budou na hranici vyčerpání. Ale naše role zvládneme,“ věří. V rozhovoru pro server iROZHLAS.cz tvrdí, že je „odsouzen“ k tomu, aby byl tváří českého předsednictví. I proto se nehodlá ucházet o post v čele hnutí STAN.

Rozhovor Praha 6:00 25. června 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

České předsednictví začíná už za několik málo dní, jeho přípravná fáze se chýlí ke konci. Jak byste ji zhodnotil? Dříve se poměrně dost mluvilo o tom, že předsednictví bylo podfinancované ze strany bývalé vlády Andreje Babiše (ANO). Zajímalo by nás, jestli jste narazili na nějaké mezery? Projevila se finanční stránka věci?
Finanční stránka byla napravena novou vládou a rozhodnutím, které je obsaženo ve státním rozpočtu, kdy jsme ho navýšili tak, abychom pokryli vývoj inflace, který postihuje rozpočet předsednictví a také další aktivity. Nebyly pokryty původním rozpočtem například některé náklady vzniklé při povinnosti, které bude mít ministerstvo životního prostředí při zastupování evropské sedmadvacítky na světových fórech.

Rozpočet pro české předsednictví Evropy bobtná. Ministerstva požadují další stovky milionů

Číst článek

Co už nešlo napravit, bylo hodně úsporné personální zajištění předsednictví v Bruselu na straně Stálého zastoupení. To je něco, co se nedá v krátkém čase několika měsíců změnit. Seniorní diplomaty nedokážeme sbírat na ulici, to se musí připravovat dlouhodobě. Ale já věřím tomu, že to zvládneme. Jenom mám malinko strach o zdraví některých klíčových kolegů, kteří budou mít hodně práce v Bruselu.

Zatímco během německého předsednictví by se o tu agendu podělili dva lidé, tak u nás to bude muset zvládnout jeden. Což znamená, že na konci předsednictví bude opravdu část kolegů na hranici vyčerpání a doufám, že si potom vezmou zaslouženou dovolenou a vzpamatují se z toho bez dalších zdravotních následků. O to mám teď trochu strach.

Ale určitě naše role zvládneme. Příslušnými školeními prošla celá řada lidí například z ministerstev tak, aby byli připraveni předsedat různým pracovním komisím. Já myslím, že tahle stránka přípravy je zvládnutá. Jen jsme si možná mohli ulehčit při lepším posouzení věcí, někdy před rokem a půl. Zátěž pro lidi – vzhledem k tomu, jak jsou placeni – je trochu nefér.

Máte plán, jak zužitkujete zkušenosti těchto lidí? Při prvním českém předsednictví pak spousta z těch, kteří se na něm podíleli, nenašla ve státní správě uplatnění. Přemýšleli jste o tom, jak byste je následně mohli začlenit?
Hlavně bychom rádi, aby ti, kteří se skutečně osvědčí, třeba hledali cestu do evropských institucí. Vláda k tomu přijala strategický dokument, ale mimo to bude prostor k tomuto projednání během letní pauzy.

Protože předsednictví v druhé půli roku má tu výhodu, že po polovině července nastanou v Bruselu dovolené a víceméně do konce srpna se toho nebude moc dít. Takže budeme mít čas se trochu věnovat další přípravě na horkou fázi, která začne od září. Chtěl bych, abychom se s kolegy vrátili k diskusi o tom, co bychom mohli udělat, abychom co nejvíc lidí využili ke kariérám v Evropské komisi nebo jiných institucích. Tak bychom napravili historický hendikep České republiky, že lidí na zejména vyšších pozicích máme stále málo.

Status pro Ukrajinu

V polovině června jste představili politický rámec toho, čemu se bude české předsednictví věnovat. Ústředním tématem priorit je válka na Ukrajině. Co udělá předsednictví pro to, aby se posunula jednání ve vztahu k integraci Ukrajiny do EU, ale třeba také vzhledem k mechanismům její obnovy? Jste připraveni jednat o následných krocích? Jaké budou?
Vynaložili jsme velké úsilí s pobaltskými zeměmi a Polskem k obhajobě toho, aby se Ukrajina mohla stát kandidátskou zemí. Máme z toho velkou radost.

‚Čekali jsme 120 dní a 30 let.‘ Lídři Evropské unie udělili Ukrajině status kandidátské země

Číst článek

Je to opravdu veliký úspěch těch, kteří hledali věcné argumenty, přesvědčovali i naše spojence, kteří jsou geograficky nebo historicky od konfliktu vzdálenější. Je to obrovský úspěch spojeného úsilí zemí, které byly konfliktu blízko a rychleji rozuměly konsekvencím, které to může mít.

Co bude následovat? Protože od udělení kandidátského statusu k členství vede poměrně dlouhá cesta.
Pak nás čeká ještě složitější část – debata o tom, jakými směry se bude ubírat evropská perspektiva pro Ukrajinu, Moldavsko, případně nějaké další západobalkánské země. Myslím si, že tady vidíme docela pozitivní vývoj, který bude pokračovat i na aktuálním summitu.

Na stole je francouzský návrh, který je nazván Evropské politické společenství, což je návrh na vytvoření skupiny zemí mimo Evropskou unii, která ale sdílí určité hodnoty. Zároveň v tomto společenství by mohlo být umožněno, že i nečlenské země vstoupí do některých oblastí priorit – třeba telekomunikací, roamingu, energetiky.

Podobným směrem jdou i některé další návrhy. Před několika týdny rakouští kolegové předložili návrh větší flexibility v procesu rozšíření, který míří na to, aby země, které získaly kandidátský status, ale ještě nemají uzavřeny všechny kapitoly, neprojednaly, nepřevzaly všechno – členství pro ně tedy ještě není na úplně na dosah – aby měly možnost vstupu do některých oblastí politiky.

V úterý jsem v Lucemburku při příležitosti zasedání Rady pro obecné záležitosti jednal se svými německými a rakouskými kolegyněmi a také ony mají podobné přání a nápady na to, jak cestu mezi kandidátstvím a členstvím vyplnit nějakým reálným postupem, který by byl pro občany těch zemí hmatatelný. Aby to nebyl jen jakýsi byrokratický proces, během kterého se odškrtávají položky a paragrafy přejaté legislativy, ale aby se stalo na té cestě něco, co je v zásadě oboustranně výhodné.

To je podle mě pozitivní rozměr diskuse a my se těšíme na to, že budeme moct během svého předsednictví hledat průnik postojů, které se rýsují. Myslím si, že během našeho předsednictví by se mohlo podařit nastavit proces rozšiřování tak, aby měl mnohem větší dynamiku a přinášel hmatatelné důsledky pro země jako Ukrajina, Moldávie, ale možná také Bosna a Hercegovina. Mohlo by to být východisko i pro státy, které už kandidáty jsou, ale ještě zdaleka neuzavřely vše, co je potřeba.

Problémy STAN

Vrátíme-li se k prvnímu českému předsednictví, během něj padla vláda Mirka Topolánka (ODS). Dnes má vaše hnutí STAN těžké vnitřní problémy. Nebojíte se paralely, že by mohlo následovat něco obdobného jako před třinácti lety?
Nebojím. Jakkoliv nechci problémy STAN bagatelizovat, je to velmi nepříjemné a já tomu nejsem rád. Ale i přes to středeční jednání vlády ukázalo, že koalice má velmi silnou motivaci se z této havárie zotavit. Podle mě není ohrožena parlamentní většina. Myslím, že hnutí STAN postupovalo rázněji než kterákoliv jiná politická strana, která čelila podobným problémům.

Hlasy z hnutí STAN: Hlubuček? Černá ovce, zrádce, politický bandita. Předseda Rakušan má bezvýhradnou podporu

Číst článek

Nemyslím si, že by to mělo nějak zásadně ovlivňovat průběh předsednictví. Z mého pohledu je jádro problému mimo vládní vrstvu. To, že rezignoval ministr školství Petr Gazdík, není důsledkem toho, že by byl přímo zapojen do kauzy nějakou věcnou souvislostí. Sice se potkával s jedním z aktérů, ale není někým, kdo by byl přímo zapojen, takže neočekávám, že by to mělo mít na vládní úrovni další výrazné důsledky. Prostě se vymění jeden ministr, což se ve vládách děje docela často – ve všech vládách a všude po Evropě. Výměna jednoho člověka podle mě není něco, co by přímo ohrožovalo stabilitu vládní koalice.

Za sebe jako pozorovatele musím říct, že jsem trochu překvapen tím, že někteří adepti komentovali v médiích své postoje v této věci. To mě zaskočilo, že získali takovou pozornost. Je normální, že na každou pozici tohoto typu v politických stranách existuje vícero adeptů, ale myslím si, že není nezbytně nutné komentovat proces výběru nějak obšírně. Vždycky se může vybrat jen jeden. Byl jsem proto překvapen mediální prezentací některých z těch, kteří zvažovali nebo byli pokusně oslovováni.

,Tvář předsednictví‘

Za pár týdnů čeká vaše hnutí STAN mimořádný sjezd. Máte osobní ambice, třeba na místo ve vedení?
Moje hlavní osobní ambice je, abych zvládl své role během předsednictví. Jsem ministr, který byl „odsouzen“ k tomu být tváří předsednictví a Rady EU. Budu se účastnit všech plén, budu tam na interpelacích. Primárně musím zvládnout tuto roli. Mé úvahy o zapojení do obnovy STAN musí vždy brát ohled na to, že nejbližší půlrok budu extrémně časově zatížený povinnostmi ve Štrasburku, v Bruselu.

Máte to případně nějak předjednané?
S některými kolegy ve STAN jsem o tom trochu diskutoval. Určitě ale nemůžu být místopředsedou. Protože ti teď mají zásadní úkol dát stranu dohromady, potřebují investovat čas do toho, že budou mluvit s oblastními organizacemi a budou se po republice potkávat se spoustou členů, abychom stranu zkonsolidovali, dali jí krátkodobé cíle a případně se zbavili zátěže lidí, kteří jsou do té kauzy nějak zapleteni.

Příští týden se účastním oblastního sněmu své mateřské organizace v Brně, o den později i krajského sněmu jihomoravské krajské organizace. Úplně bych nevylučoval, že bych se ucházel o pozici řadového člena předsednictva. Ale určitě nejsem ten, kdo by teď na sebe mohl vzít nějakou top stranickou roli, to musí být někdo jiný.

Ministr Bek se nebude ucházet o post v nejvyšším vedení STAN. ‚Jsem teď spíš pozorovatel dění,‘ říká

Číst článek

Jak byste pak případně v této roli mohl být nápomocný? Sám jste zmínil, že teď budete půl roku v podstatě permanentně mimo Česko.
Mohu nabídnout třeba péči o část agendy, která souvisí s programem a s odbornou analýzou, která je potřeba pro fungování strany na půdě našeho Institutu moderní politiky (iSTAR). Jako senátor jsem výrazně vstoupil do přípravy programu STAN v oblasti vzdělávání.

Tím, že odešel Věšek Michalik (někdejší místopředseda hnutí STAN náhle zemřel 12. června, pozn. red.), tak STAN musí nastavit zodpovědnost za programovou a strategickou agendu. K tomu bych jistě mohl nějak přispět, rozhodně ale ne v jiné roli než maximálně jako člen předsednictva. Ale uvidím, zda mě budou chtít kolegové z Brna a jižní Moravy nominovat. Z hlediska priorit to pro mě v tuto chvíli není to nejvyšší, to je předsednictví.

Nové vedení STAN

Mluví se o tom, jestli by neměl odstoupit předseda Vít Rakušan, jste pro jeho setrvání v čele STAN, nebo ne?
Není důvod, aby odstupoval Vít Rakušan. Debata o tom, jak mělo nebo nemělo vedení STAN zatočit se zprávami o tom, že kolem pana Hlubučka jsou nějaké problémy, je hrozně zjednodušená. Bez důkazů nemůže vedení strany v žádné demokratické organizaci odvolat pražského předsedu, který tam je z vůle pražských členů.

Podle stanov nemá pravomoci lidi z těchto funkcí odvolávat. Takhle to funguje možná v ANO, které je postavené vůdcovsky a kde má Andrej Babiš neomezenou moc. Takhle demokratické strany nebo hnutí nefungují. Ke mně upřímně řečeno v otázce pana Hlubučka dolehly jen mediálně zprávy o jeho bytech ve Španělsku, ale o zakázkách v dopravním podniku jsem osobně nic neslyšel.

Jak byste si představoval zbytek vedení STAN? Předsednictvo je po smrti Věslava Michalika a odstoupení Stanislava Polčáka a Petra Gazdíka jinak dost vyprázdněné…
Moc bych si přál, aby byly mezi místopředsedy nějaké ženy, aby tam bylo rovnoměrné věkové zastoupení. Pro zdravou organizaci si myslím, že by tam měli být lidé mé či starší generace, střední generace jako Vít Rakušan a pak i té mladší. Hnutí STAN by slušelo, kdyby mělo balancovaný počet žen. Jsme proevropská, v zásadě liberální strana, která by měla i v těchto věcech, aniž by si to ukládala nějakými kvótami, dosáhnout rovnoměrného obsazení.

Příznivec eura

Když jsme zmínili evropský rozměr STAN, jaký je váš postoj k euru?
Já osobně jsem dlouhodobě zcela přesvědčeným příznivcem eura, především z politických důvodů. Rozumím tomu, že ekonomicky se o tom dá vést nějaká debata, že ohledně toho budou hlasy asi vždy rozděleny. Jak víme, tak například výše inflace je v některých zemích s eurem vysoká, někde je nižší, z čehož tedy plyne celkem nic. Pro mě je důležitá politická dimenze a druhou důležitou věcí je, že volatilita kurzu české koruny zvyšuje pro firmy náklady. Z tohoto pohledu by tedy bylo rozumné posunout se co nejrychleji k euru.

22:32

Kdy se dočkáme digitálního eura? Na rozdíl od bitcoinu by za ním stála Evropská centrální banka

Číst článek

I když čtyři z pěti stran současné vládní koalice jsou pro přijetí eura, ve vládním prohlášení, kvůli odmítavému postoji ODS, o něm zmínku nemáte…
Jsme koaliční vláda, musím respektovat, že jeden z partnerů je vůči euru historicky podstatně zdrženlivější, byť i tam pozoruji určitý postupný vývoj. Pro mě je velmi důležitý pozitivní signál, že panuje shoda na tom, že by mělo být umožněno účetnictví firmám v euru. To je strašně důležitý faktický krok, který nás posune k tomu, abychom vytvářeli politickou podporu přijetí jednotné evropské měny.

Nelze přijmout euro ve chvíli, kdy významná část společnosti – poté, co desetiletí naslouchala jednostranné ideologické propagandě ze strany jeho odpůrců – nedokáže hned přepnout svůj postoj, to by nebylo přirozené. Je třeba argumentovat, je třeba s tím mít zkušenost, s čímž by právě pomohlo ve firemním sektoru to účetnictví. To by mohlo debatu posunout pozitivním směrem.

Teď si myslím, že není chvíle, kdy bychom měli českou společnost polarizovat. Máme spoustu vážných problémů. Tlačit na přijetí eura by rozhodně nepomohlo. Při klimatu a rozlišení názorů ve společnosti mi připadá dobrý krok toto „vsunutí“ eura do české ekonomiky umožněním v něm účtovat.

Klima této debaty může určovat, že teď budeme půl roku předsedat Radě EU. Nedalo by se v otázce eura nějak české předsednictví využít? I protože jeho přijetí je dlouhodobý proces…
Můžeme to otevírat vnitropoliticky, protože debata o euru neustále běží. Vlastně jsem rád, že tuto otázku v posledních týdnech dostávám docela často. Nemyslím si ale, že by během předsednictví měla vláda dělat nějaký rozhodný krok. Vycházíme ze situace, kdy je dlouhodobě podle veřejných výzkumů většina české populace vůči euru opatrná. Tak to nelámejme přes koleno.

Podle mě je důležité, aby v té debatě nehráli příliš velkou roli top politici, ale spíš experti, zástupci firemního sektoru, hlasy mimovládních organizací. Ano, musíme férově říkat, co si myslíme. Já jsem pro euro, ale chápu to tak, že argumenty jsou daleko důležitější, když přicházejí od lidí třeba se zkušeností z průmyslu. Jsem rád, kdykoliv o tom někde mluví Radek Špicar (viceprezident Svazu průmyslu a dopravy – pozn. red.). Podle mě je to věrohodnější expertiza než politická. Nesnažme se teď na sílu vnucovat veřejnosti něco, vůči čemu je ostražitá. Předsednictví může sehrát roli v tom, že bude celá evropská agenda víc vidět, bude se o ní víc mluvit a víc lidí se o ni bude zajímat.

Rozměr spolupráce

Česká vláda má na jedné straně relativně dobré vztahy s Polskem, na druhé straně konstruktivní spolupráci často příliš nenahrává postoj maďarského premiéra Viktora Orbána. Jak vidíte budoucnost ve spolupráci v rámci V4?
Celou dobu, co jsem ve funkci ministra, dostávám otázky na Visegrád a postupně si uvědomuji, jaký typ mýtu je spojený s Visegrádem zejména v očích našich západních partnerů.

Staronová vláda Fideszu. ‚Visegrádská skupina vstoupí do doby ledové,‘ předpokládá maďarský expert

Číst článek

Znova a znova vysvětluji, že hned na začátku zřejmě vzniklo přehnané očekávání, že když se Visegrádská skupina zakládala, ve veřejné debatě zaznívalo, že modelem je spolupráce Beneluxu. Přitom ale Visegrádská skupina tehdy měla jeden jasný politický cíl – vstup do EU a NATO. Od té doby, co jsme vstoupili, ale toto jednotící pouto oslabilo a Visegrád se stal zavedenou komunikační platformou mezi ministry, premiéry, prezidenty… Ale na rozdíl od Beneluxu neexistuje dlouhodobě vytvořená politická blízkost.

Občas se ukáže společný zájem, často ale i různost našich názorů. V něčem ve skutečnosti třeba působíme ne jako čtyřka, ale 2+2, teď zrovna jako 3+1. Na rozdíl od Beneluxu není blízkost hodnot a postojů tak velká. Benelux mnohem častěji vystupuje na evropských fórech s jedním stanoviskem, že ani nemají potřebu, aby všichni tři ministři prezentovali svůj pohled, ale jen jeden z nich je pověřen přednést názor Beneluxu.

To je v případě V4 teď zřejmě nepředstavitelné…
V minulosti se to prý občas stalo i v rámci Visegrádu, ale za poslední půl rok ani jednou. Upřímně řečeno, v některých případech se teď přestaly konat i koordinační schůzky ministrů Visegrádu, protože napětí mezi Polskem a Maďarskem je tak velké, že to znemožňuje rozumnou výměnu názorů. Nemějme přehnaná očekávání, zároveň ale Visegrád nezatracujme. Je to dobře zavedená komunikační platforma, které bychom se neměli vzdávat. Za pět let může být situace v jednotlivých zemích úplně jiná a spolupráce může být lepší.

Dnes vidím, že v některých oblastech hraje významnou roli názorová blízkost mezi Skandinávií, Pobaltím a některými středoevropskými zeměmi, tato zájmová koalice se vytváří poměrně zřetelně. V jiných otázkách jako je jaderná energetika je zase jasná projaderná koalice zemí na čele s Francií. Třeba v debatě o rozšíření EU v poslední době pozoruji velkou názorovou blízkost na ose Berlín-Praha-Vídeň.

V určitých segmentech politiky se přirozeně vytvářejí názorově blízké skupiny, to je vlastně normální. Nastal čas pro normální českou evropskou politiku. Takhle to mají i jiné členské země, že současně v různých oblastech vytvářejí různá spojenectví a nejsou fixovány jen v jednom uskupení, které je sice historicky důležité, ale v řadě jiných názorových otázek si nemusíme být nutně blízcí, protože jsme pár kilometrů od sebe.

Anna Urbanová, Jakub Grim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít