Utekli z Lymanu i Kyjeva. Nyní osmiletá Miroslava cvičí balet v Národním divadle, hodiny platí Rusové
Miroslava se ještě ani nenarodila a už se stala uprchlíkem. Její těhotná matka utekla v roce 2014 z doněckého Lymanu, kde začala válka. Útočiště našli nejdříve u Kyjeva, a když vloni Ruská armáda zaútočila na Ukrajinu, utekli podruhé, a to do Prahy. Malé Miroslavě je letos osm let, chodí do školy, a také na balet do Národního divadla. Rodina patří mezi ty uprchlíky, kteří chtějí v Česku zůstat.
Do rozlehlého sálu se zrcadly na dvou stranách v budově Státní opery se pomalu trousí dívky v bílých tričkách a sukénkách a několik chlapců v černých legínách. Ostýchavě pozdraví, sednou na podlahu a začínají se protahovat. Někteří rovnou nakročí a sklouznou do provazu.
Mezi prvními přichází Miroslava, která začínala s baletem ve dvou letech v soukromé škole v malém Vyšněve u Kyjeva. Rodiče na hodinové zkoušky chodit nesmějí, a tak i její matka Galina zůstává na recepci.
„Pár dnů jsme se skrývali ve sklepě, pak se nám podařilo sehnat auto a přes les nás ještě se starší dcerou převezli do bezpečí. Když se malá narodila, tak jsme jí dali jméno Miroslava podle slova mír. Mír jako ‚peace‘, vyslovuje Galina anglické slovo, aby zdůraznila, že se nejedná o ‚mir‘ ve významu ‚svět‘.
O přípravce v baletu Národního divadla se Galina dozvěděla od české kamarádky. Za kurzy na Ukrajině platila měsíčně v přepočtu dva tisíce korun. Tréninky v Národním divadle stojí čtyři a půl tisíce korun na půl roku, Galina je ale neplatí.
„Do třídy chodí s Mirou ruská spolužačka a platí to její rodiče, Rusové. Žijí tady dlouho a sami se nabídli,“ usmívá se mladá žena. „Já myslím, že je šikovná, tanec ji baví,“ dodává Galina.
‚Musí se pro to narodit‘
První ročník přípravky v Národním divadle má na starost zkušená baletka, pedagožka Monika Kysilová. Rozhlíží se po malých svěřencích, kteří se rozestoupili u dlouhé tyče podél zrcadel, pokyne hlavou korepetitorce u klavíru a hlasitě vydává francouzské taneční pokyny.
„Plié, raz, dva, zatáhni zadeček, víc na špičky, Demi plié,...“ I do přípravky dělají děti v předškolním věku talentové zkoušky, všechny za sebou mají nějaké taneční zkušenosti a výběr je podle Moniky Kysilové je nutný.
„Ne každé dítě má fyzické předpoklady. Musí se pro to narodit,“ říká zkušená baletka. „Je to strašné, takhle to říct, někdo hodně touží dělat balet, nemá ale tělesné dispozice, takže to nejde,“ upřesňuje Kysilová.
Miroslava zjevně předpoklady má, stejně jako dvacet malých tanečníků, mezi kterými jsou další dvě ukrajinské dívky. Jako jiní cizinci v jejich věku se rychle přizpůsobují a drnčivé ‚ř‘ ve slově dobře, kterým Miroslava chválí přípravku, je toho důkazem.
Její matka Galina se do rodného Lymanu v Doněcku vrátit neplánuje. Dům už nestojí, i proto nový život plánuje v Česku.
„Zatím práci nemám, jsem na Úřadu práce a chodím čtyřikrát týdně na kurzy češtiny. Manžel se stará o nemocnou matku, takže také mohl opustit Ukrajinu,“ říká Galina.
Podle údajů ministerstva vnitra tvoří děti 28 procent ukrajinských uprchlíků. Každý nemá takové štěstí jako Miroslava, že bydlí s celou rodinou v normálním bytě a ještě může chodit na balet do Národního divadla.
