U starého pštrosa v Maastrichtu a hovězí guláš s octem
Vítejte v Cafe Brasserie In Den Ouden Vogelstruys Vrijthof. Pokud jste zmateni, čtěte dál, pokud rozumíte, jistě poznáte holandštinu, ale pořád nemusíte vědět, o co jde. Pokud víte, o co jde, už jste v této maastrichtské restauraci určitě něco ochutnali. Ovšem i vám doporučuji, abyste četli dál. Všichni dohromady vítejte v Maastrichtu U starého pštrosa, kde jsem si užila báječného prostředí, jídla i pití, a to se netýká jenom zmíněné restaurace.
Do restaurace jsem zamířila najisto, Maastricht trochu znám a centrum není zase až tak veliké. Ovšem kde jsem zabloudila, bylo hned za vchodem. Pokud nevěřícně kroutíte hlavou, přesně tak se to stalo, opravdu jsem trefila a netrefila zároveň.
Zavřela jsem za sebou vchodové dveře a v ten moment jsem si připadala jako v alpské lyžařské knajpě na vrcholu zimní sezóny.
Znám jich na sjezdovkách v Rakousku a Itálii vcelku dost, všechny jsou přívětivé, ale všude hrozným způsobem řve muzika, lidé nepopíjejí, ale pijí a marně se snaží zpívat to, co se zrovna hrne z reproduktorů.
Naivně jsem se vydala doprostřed místnosti a hledala svůj zamluvený stůl, ale vůbec žádné tam nebyly, a já měla přitom jeden stůl pro dva rezervován.
Jako zázrakem jsem se dostala ven za asistence dvou hostů, opravdu mě chránili, neboť hosté byli již notně rozveselení, tancovali, zpívali, a večeři jsem vzdala.
Mého žalostného stavu si všiml číšník, který se šel stejně jako já nadechnout ven, a zeptal se mě, co potřebuji. A já že jdu na večeři a že mám rezervaci, ale že to asi padlo. Okamžitě věděl, která bije; mají dva vchody a restaurace je hned ve vedlejších dveřích.
Historie
Restaurace je situovaná na náměstí Vrijthof a dům, ve kterém se nachází, tady stojí už od středověku. Kdysi sloužil jako skladiště pro trhy, které se na náměstí konaly. Ke svému pštrosímu názvu přišel v 18. století, kdy už tady stála kavárna, dokonce zmiňovaná i v cestovních průvodcích.
Ale zpátky k názvu „In Den Ouden Vogelstruys“, ten vznikl také v této době a stačil k němu fakt, že se tady pravidelně při trzích zastavoval obchodník s ptactvem, aby tu napojil své opeřence.
Bretaňský koláč se podával i s arsenem
Číst článek
Mezi nimi byl i pštros a vypadá to, že už byl malinko opelichaný, prostě starý pštros. Mám ještě jednu informaci, která vede ke stejnému výsledku. Vedle v domě žil také obchodník a ten jednoho pštrosa choval. Kdo ví, možná pro reklamu, možná pro vzpomínky.
V 19. století došlo k přestavbě na „Hotel de la Cloche“ a později na kavárnu, restauraci a brasserii v jednom. Před padesáti lety byla kavárna vyhledávaným místem umělců, intelektuálů a studentů.
Poslední rekonstrukce proběhla v roce 2014, kdy se prostory rozšířily, přesto se v interiéru zachovaly některé původní prvky.
Vraťme se do současnosti. Číšník záchrance otevírá dveře do nové restaurace a uvádí nás dovnitř. Během sekundy jsem si uvědomila, že jsem právě vstoupila do ráje ticha, vůní, úsměvů, mnoha piv na čepu, tmavého dřevěného interiéru, kvalitního vína v lednicích, sporého osvětlení a usmívající se obsluhy.
Starý pštros nás šetrně a přívětivě objal svými nelétavými křídly.
Jak je to se pštrosím steakem
Možná dost odskočím, ale nedá mi to, vždyť jde o gastroglosu. Pštrosí maso není zase až tak oblíbenou pochoutkou. Možná je to tím, že pštrosů po pastvinách běhá méně než hovězího, nebo jsme plní předsudků.
DAGMAR HEŘTOVÁ
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest.
Já se v restauraci schválně zeptala, jestli podávají i jídla ze pštrosa. Odpověď byla záporná s dodatkem, že možná bude, že se prý snaží, ale je ho málo a jsou s tím jakési administrativní potíže. Já tomu byla docela ráda.
Jinak je to však v Jihoafrické republice, kde se často tento druh masa podává jako steak a je to hodně oblíbená pochoutka. Podobné chutě mají i v Austrálii, kde navíc připravují i pštrosí klobásky a hamburgery.
Američané mají stejnou nabídku jenom v luxusních restauracích a Britové naopak v restauracích, které navštěvují skupiny hostů, kteří mají k luxusu daleko. Na pštrosím steaku si můžete pochutnat dokonce i v Japonsku, ale jenom hodně okrajově.
A co naše domácí pštrosí scéna? Kupodivu existuje docela dost farem, které chovají pštrosy na maso a vejce. Čerstvé druhy masa a výrobky z něj si můžete objednat i přes e-shop a řekla bych, že jsem našla další odvětví, ve kterém nezaostáváme.
Dost bylo pštrosů, nechala jsem se unést názvem a historií Cafe Brasserie In Den Ouden Vogelstruys Vrijthof a raději tohle téma opustím.
Na stole je místní klasika
Znáte rčení houby s octem? Ve svém významu znamená NIC, používá se jako odpověď, kdy drsný výraz zakryjete jemnějším vyjádřením, může se říct i velký kulový, nebo kulový s přehazovačkou, ale stále jde o totéž, o houby s octem!
Mobily jsou každodenní součástí našeho života, v restauracích je ale nechme v kapse
Číst článek
Holanďané jsou na tom lépe, nepůjde sice o pštrosí steak, ale o hovězí s octem, které pro ně znamená tradiční zahřívací jídlo se sladěnými chutěmi. Má svou historii, jsou na něj patřičně pyšní a já jsem ho v Maastrichtu ochutnala.
Ono to přímo dušené hovězí s octem není, ale maso s octovou omáčkou. Při vaření se používá hojně cibule a kořenové zeleniny. Jde spíše o zimní vaření, ale jelikož duben zatím moc tepla nenabídl, třeba se bude hodit.
Jde o tradiční holandské jídlo sahající až do 17. století, kdy Holanďané ve světovém obchodu stáli na hodně vysoké příčce, a právě rozvinutý obchod s kořením, hořčicí a octem měl odezvu v jejich kuchyni.
Jídlo se nazývá „Hachee“, vrchol zažilo v 19. století a dodnes je stejně populární třeba jako náš hovězí guláš, konečně nemají od sebe zase až tak daleko.
Musím se však vrátit ještě k houbě s octem. To jednotné číslo není překlep. Od Velikonoc ještě neuběhl ani týden, a tak se nelze divit tomu, že se v této souvislosti vrátím k Ježíšovi.
Velikonoční pečení a recept na jednoduchý, ale skvělý koláč s čokoládovými vajíčky
Číst článek
Když Ježíš trpěl na kříži, požádal vojáka, aby mu dal napít. Říman nabodl na kopí savou houbu napuštěnou octem a podal mu ji k ústům. Voják to asi nemyslel špatně, ocet se tehdy používal ke zmírnění bolesti hlavy, ovšem od žízně nepomohl.
Z jedné houby se později staly houby a možná varianta ustáleného rčení je na světě. O tom, jak to ve skutečnosti bylo, však víme houby s octem.
Pokud jste na holandskou zahřívací pochoutku zvědaví, nic vám nestojí v cestě. Mimo hovězího masa vše určitě ve svých stálých zásobách. Vaření je jednoduché a výsledkem bude hodně holandská klasika s pikantní octovou omáčkou, kořenovou zeleninou a masem.
Hovězí v octové omáčce
Ingredience
750 gramů hovězího masa (nejlépe krk nebo hřbet)
3 středně velké cibule
3 mrkve
2 lžíce másla
2 lžíce hladké mouky
2 lžíce octa
2 lžíce hnědého třtinového cukru
500 ml hovězího vývaru
2 bobkové listy
3 hřebíčky
1 lžička mletého kmínu
sůl a pepř podle chuti
Postup
Maso nakrájíme na menší kousky asi 2 cm velké, osolíme a opepříme. Oloupeme a nakrájíme cibuli najemno a mrkev na plátky.
Na střední teplotu rozehřejeme v hrnci máslo. Přidáme cibuli a mrkev a osmažíme do sklovata. Poté přidáme maso a osmažíme do zlatova. Přidáme mouku a orestujeme, až se kousky hovězího hezky obalí.
Výtahem jižní nohou Eiffelovky vzhůru k michelinské hvězdě
Číst článek
Přidáme ocet, hnědý cukr, bobkové listy, hřebíček a kmín, promícháme a krátce osmažíme.
Přidáme hovězí vývar a přivedeme k varu. Poté snížíme teplotu a necháme dusit na mírném ohni za občasného zamíchání asi 2 hodiny, dokud nebude maso měkké a omáčka zahuštěná.
Pokud se vám bude omáčka zdát příliš hustá, klidně přidejte trochu horké vody. Pokud je naopak řídká, můžete ji zahustit.
Před servírováním ochutnejte a podle chuti přidejte sůl a pepř. Doporučuji podávat s bramborovou kaší, případně s hranolky, po vzoru restaurace U starého pštrosa přidejte i trochu salátu, majonézu na hranolky a poslední chuťový tón dodá jablečné pyré, chcete-li přesnídávka.
Dámy, pokud budete chtít slušně vyplnit čas čekáním, než vám maso změkne a vytvoří se kvalitní omáčka, klidně se podívejte na film Tulipánová horečka, případně se pusťte do čtení stejnojmenného románu od autorky Deborah Moggach, kde je v textu „hachee“ vzpomínané.
