Pokud nevydržíte tvrdou školu v kuchyních Londýna, nemáte na to, říká vítězka MasterChef Česko
Když bylo Kristíně Nemčkové sedmnáct, vyhrála soutěž MasterChef Česko. Absolvovala prestižní kuchařskou školu Le Cordon Bleu v Londýně, pracovala v michelinských restauracích. Dnes je demi chef de partie v kodaňské restauraci Geranium. „V kuchyni londýnského Story vládla tvrdá ruka, ale v Kodani zjišťuji, že to tak být nemusí,“ říká Kristína o zkušenostech ze světově známých restaurací.
Je vaření dobrodružství?
Určitě. Alespoň pro mě znamená jídlo a vaření způsob sebevyjádření. Jídlo je skvělý nástroj, jak v lidech vyvolat emoce. Přijde mi skvělé, že ho můžete vnímat všemi vjemy – může být krásné, můžete ho cítit, ochutnat… to všechno vyvolává emoce.
Vždy budu držet svých kořenů – slovenské a české kuchyně. Jednou z mých motivací je naši kuchyni světu přiblížit, popisuje kuchařka Kristína Nemčková
Nejvíc si na jídle užívám to, že dokážu být díky novým postupům a technikám, které jsem se naučila a pořád učím, více kreativní.
Jak to vypadá, když se v kuchyni sejdou lidé posedlí vařením? O čem se bavíte?
Ty rozhovory jsou různé. Tím, že mám zkušenost jen ze zahraničních restaurací, potkávám kuchaře z celého světa, takže vzájemně poznáváme cizí kultury a bavíme se o tom, co jíme doma a jak k jídlu přistupujeme ve volném čase.
Například až budu zpátky v Kodani, půjdeme společně do lesa sbírat bylinky. Takže probíráme témata, které se týkají surovin, přes filozofii každého z nás, ale někdy samozřejmě řešíme úplné hlouposti a děláme si legraci.
Jeden známý kuchař mi vyprávěl, že v práci nejednou brečel. Proč se to děje?
Jednoduše řečeno je to velmi psychicky a fyzicky náročná práce. V Geraniu, kodaňské restauraci, kde pracuji teď, se učím, že práce nemusí být tak náročná a přesto si udrží nejvyšší level.
Funguje tu tzv. work and life balance, což v Londýně nešlo. V Londýně je velmi těžké prostředí a myslím si, že vám to potvrdí každý kuchař, který s ním má zkušenost.
Bavorské pivovary balancují na hraně zákona. Pivo můžou prodávat, ale nesmí se tak jmenovat
Číst článek
Čím to je? Větší konkurence?
Řekla bych, že se v Londýně řídí starou zažitou školou, jak restaurace a kuchyně vést. Vládne tam o dost tvrdší ruka. Prostě to v tamních kuchyních takto chodí, a pokud to nevydržíte, tak jste slaboch a nemáte na to.
A já jsem měla dlouho za to, že je to jediná cesta a nemá cenu se snažit něco měnit. Ale Kodaň mě překvapila, že to jde. Přístup je o sto procent jiný.
Myslíte si, že česká, potažmo slovenská kuchyně může něčím obohatit tu světovou?
Věřím, že ano. Myslím si, že se vždy budu držet svých kořenů – slovenské a české kuchyně, na kterých jsem vyrůstala a které mám ráda. A jednou z mých motivací do budoucna je naši kuchyni světu přiblížit. Věřím, že má ve světě potenciál.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
