Gastronomické toulání s Karlem Hynkem Máchou. Jak se vyhnout knedlíkům a tuku pro nic
Při toulkách Máchovým krajem byste občas své unavené tělo po túře nebo jízdě na kole nechali rádi odpočinout a také se dobře najedli. Ačkoliv mnoho míst u nás se nabídkou nachází v přední části pelotonu, v krásném kraji mezi Mladou Boleslaví a Doksy u Máchova jezera a dál směrem na Českou Lípu to výbornými podniky zase tak nehýří. Přesto existují kouzelná místa, která stojí za doporučení.
Jak hledat? Zeptat se místních je sice dobrá rada, bohužel často vás pošlou sice za „opravdovou“ českou kuchyní, ovšem podle vlastních představ. Zjistíte, že jde o její nudnou verzi, často s mnoha polotovary a žádnou invencí. Prostě „mnoho omáček, knedlíků a tuku pro nic“.
Druhou radou je nahlédnout do chytrých knih, jako jsou třeba Kulinářské cesty po České republice od Dominica James Holcomba, Angličana žijícího v Čechách. Jeho kniha je sice krásná, jak anglické knihy bývají, nicméně když vezmete do ruky telefon a voláte do restaurace, zda mají otevřeno, dozvídáte se, že dva vámi vybrané podniky v této oblasti ihned po vydání knihy zmizely ze scény. Nejen jepice má krátký život.
Zkoušela jsem různé gastromapy, ale ouha, v tomto kouzelném kraji kolem Bezdězu se toho výjimečného urodilo vcelku méně. Nezbývá než vyrazit na průzkum a metodou pokus-omyl hledat, ptát se a možná i najít.
Mladá Boleslav
V již zmíněné Mladé Boleslavi odbočte z dálnice na Bezděčín a zastavte se na místním letišti, což je zážitek sám o sobě a za tu báječnou atmosféru létajících mužů na báječných strojích to opravdu stojí. Vcelku nová restaurace s názvem MG je moderní, navštívila jsem ji několikrát. Jde spíše o „fine dining“, kde se servírují především celá degustační menu. Podnik je převážně pojat jako koncept pro byznysmeny, kteří sem přijedou nebo přiletí, takový ideální podnik na nóbl setkávání i přespání. Je tady, co se týká interiéru a atmosféry, stále co obdivovat.
Dagmar Heřtová
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest.
Co se týče pokrmů, nemohu říci nic úplně negativního, ale že by mi zůstalo v paměti chuťově skvělé jídlo, jako se to děje v pražské Salabce či v Levitate nebo jiném požitkovém podniku, to říci nemohu. Abych byla upřímná, pamatuji si, že jejich grilovaná chobotnice byla skvělá. Jinak často používají lanýžové dochucení, někdy si myslíte, že snad do všeho.
Při opakované návštěvě je v současné době problém si z omezeného jídelníčku vybrat, pokud nezvolíte degustaci, když v avizované středomořské kuchyni nenaleznete ani rissoto či pastu, která se právě k mořským specialitám hodí. Pravdou je, že mají celého grilovaného mořského vlka, ale to abyste přišli s rozvětvenou rodinou nebo si objednali celý stůl pro přátele, abyste skoro kilovou rybu v ceně okolo tří tisíc korun snědli.
Je paradoxní, že dobrá restaurace s nadčasovým interiérem, výborným servisem, kde byste žádné pochybení nečekali, chutěmi nenadchne. Dát si jako předkrm na „perličky“ servírovaný tatarák s černým lanýžem a mandlovým krémem bez jakéhokoliv dalšího ochucení vyžaduje jistou dávku odvahy. Doporučuji ale zajít na drink (výběr vín i jiných destilátů mají skvělý) nebo na kávu či čaj a dezert a sledovat neutuchající cvrkot na letišti.
Klášter Hradiště nad Jizerou
Cestou z Mladé Boleslavi směrem na Doksy u Máchova jezera můžete odbočit na obec Klášter Hradiště nad Jizerou a navštívit dnes již celkem známou restauraci Skála, kde sídlí i pivovar Klášter. Ve skále jsou opravdové sklepy vykutané mnichy, aby měli kam uložit pivo, a dnes jsou opět probuzeny k životu.
Na vrchu obrovské skály najdete pivovar Klášter, který vybudovali Valdštejnové; patřil k nejmodernějším pivovarům své doby a byl největší v Českých zemích. Jeho původní spilka je nyní součástí spa komplexu Hotelu Malý pivovar Skála, takže až budete plavat v bazénu s původní klenbou, vzpomeňte si, že zde kvasilo v kádích pivo.
Ale zpátky k restauraci. Piva tady točí jako z kohoutků ve veřejné umývárně, tedy stylově i s korýtkem. Když si tu sjednáte třeba večírek pro své zaměstnance, každý si může natočit svůj oblíbený druh piva Klášter sám, z jiného kohoutku teče dokonce kofola. Restaurace je příjemná v extrémně horkém počasí, kdy je ve Skále chladno, v zimě ztrácí kouzlo.
Jídelníček je převážně steakový, takže v nabídce je maso na mnoho způsobů, ale nějaké překvapivé speciality ani moderní trendy nečekejte. Snad se blýská na lepší časy, protože z jídelníčku už na vás nevyskakují takové „evergreeny“ jako katův šleh, kuřecí čínská směs či nudličky masa na všechny světové způsoby. Koneckonců, pokud hosté vyžadují jakousi vlnu retra a nostalgie, tady si ji ještě před pár lety mohli vychutnat. Myslím, že dnes už je gastronomie úplně jinde, hosté jsou náročnější a ví, co chtějí.
Doksy a Hotel Port
Ještě jsem nedojela ani k Litoměřicím, cestou se však zastavím v Bělé pod Bezdězem, kde si dám svoji oblíbenou kávu a drink na náměstí v podniku Stará pošta. Ta mi slouží na vylepšení nálady. Doksy u Máchova jezera míjím, ačkoliv můj vztah k nim je velmi osobní díky dětským létům.
Jak se v Anglii točí pivo i recept na ostrovní klasiku z Francie
Číst článek
Zatím jsem nenašla místo, kam bych s potěšením zašla na dobrý oběd nebo večeři. Kde jsou ty doby, kdy skvěle vařili v Hotelu Grand, naposledy asi za první republiky; tedy tohle já nepamatuji, spíše znám z vyprávění. Převážně sezónní podniky jsou povšechně stejné a na čerstvé jídlo snad nejvíce aspiroval Hotel Bezděz, dnes přejmenovaný na Hotel Heller, kde, pokud máte v sezóně štěstí, si sednete venku a najíte se. Jestli se s novým názvem něco změnilo, ať už k dobrému, nebo špatnému, zatím nevím.
Pokud si přejete oběd s výhledem na Velký rybník a napasujete se mezi právě obědvající hotelové hosty, je restaurace Hotelu Port dobrou volbou. Původní soukromá dětská ozdravovna vystavěná ve stylu českého funkcionalismu třicátých let, později zabraná Ústředním výborem KSČ, takže se zde místo dětí rekreovali komunističtí funkcionáři, vás z terasy okouzlí romantickým výhledem na hladinu Máchova jezera, kde si před nebo po jídle můžete půjčit katamaran, loďku nebo kolo, zaplavat si, naskočit na parník a tak se vydat za zážitky jinými než gastronomickými.
Zřícenina hradu Jestřebí
Pojeďme dál směrem na Českou Lípu a Litoměřice. Pár kilometrů od Doks přijedete na křižovatku, kde je odbočka na Provodín. Čekají vás zde hned dva kouzelné historické domy, jeden je zčásti roubený, druhý převážně z pískovcových kamenů. Tady si můžete vybrat, jestli se vydáte vlevo či vpravo. Až zvednete hlavu, zjistíte, že jste přímo pod zříceninou hradu Jestřebí. První z podniků je restaurace Pod Habsteinem, což je původní název pro Jestřebí, jež tu dominantně ční do krajiny.
Velmi přátelský podnik, který má velkoryse kryté venkovní sezení (a pěkné dětské hřiště s pravým provodínským bílým pískem), vás předem upozorní, že tohle je restaurace, která uspokojí ty, kteří nepospíchají. Předem dávají najevo, že jídlo připravují poctivě a pořádně, z čerstvých vybraných, převážně místních surovin od prověřených dodavatelů, a tak to trochu potrvá. Nebo to můžete vzít tak, že moc nestíhají, a když budete déle čekat, byli jste na to upozorněni.
Ospalé pandemické ráno v Brightonu, správný čas na letní anglickou pochoutku - malinový krém
Číst článek
Výzva je ale spíše radou, abyste nikam nespěchali a užívali si atmosféry, odpočinuli si a v klidu poseděli. Také vás uzemní hláškou, že nepodávají žádné sladké nealkoholické nápoje, takže ani kofolu, coca či pepsi colu tady nemají, nabízejí pouze a výhradně ovocné domácí limonády a perlivou či neperlivou vodu.
Dobře, coly a džusy tedy žádné. Potvrzuji, že domácích limonád mají asi 12 druhů, jsou krásně zdobené (meloun, švestka, jahoda, máta), a chutnají skvěle, vzápětí ale zjistíte, že chutnají dobře také proto, že jsou dost sladké, z vyrobených ovocných sirupů, což je velké plus. Případně vám i dokáží namíchat limonádu na míru. Nedokážu úplně posoudit, co obsahuje víc cukru, zda coca cola nebo právě zdejší zázvorová limonáda, i když s ovocným sirupem. Ráda bych se nechala unášet sladkou chutí a ani bych ji možná nezaznamenala, kdybych se jaksi nemohla odpoutat od sklenice, jak lepila. No, snad to bylo jen z té ovocné ozdoby.
To je snad kromě velmi obsáhlého jídelníčku, kde se trochu ztrácíte, jediná výtka, kterou bych zaznamenala. Obsluha byla velmi příjemná a pozorná, saláty nadstandardně čerstvé a ve skvělých kombinacích, které překvapí. Oceňuji suroviny, velkou snahu o zdravější a nové pokrmy, s každým jídlem si opravdu vyhrají a velmi pěkně vše servírují.
Další perla je naproti. Restaurace Na Rychtě, objekt, který je pod ochranou památkářů. Nevím, jestli vás naladí jako mě na deklarovanou výbornou českou kuchyni. Ráda bych se nechala hýčkat vybranými pokrmy, bohužel je však servírují pouze na oběd, tedy asi do čtyř hodin odpoledne, a to jen koncem týdne a o víkendu. Dobrého pomálu, řeklo by se, ale je to škoda, protože je sezóna a hostů je zřejmě na celý týden málo. Poreferuji příště, ale těším se, čím mě překvapí.
A pak nastane dilema… vydat se vpravo, nebo vlevo?
Užijte si léta, sportu, dobrého jídla, dětí i přátel a navštivte kraj, kde se toulal Karel Hynek Mácha a občas i já. Neméně romanticky, ale stejně uondaná, žíznivá a i hladová, přesto stále dobře naladěná. Současně prohlašuji, že piva stejně jako Karel Hynek ochutnávám, (putoval po pivovarech), ale platím je a občas o nich i napíši. Přeji vám krásné léto!
