Proč dát dítě do horší školy? Může vyniknout a podávat tak lepší výkony, tvrdí studie
Pokud je někdo ve škole nebo v práci relativně úspěšnější než ostatní, může to vést k tomu, že bude nezávisle na úrovni vlastních schopností podávat lepší výkony. Na serveru agentury Bloomberg se tématem zabývá ruský publicista Leonid Beršidskij.
Konstatuje, že pro své dítě možná uděláte nejlépe, když mu namísto prémiové základní školy najdete horší, a postaráte se o to, aby ve třídě patřilo k nejlepším žákům. Pomůžete mu tak prý k úspěchům v dalších letech. Kromě studentů má přitom celý princip význam i pro manažery.
Otázka, jak rozdělení lidí podle výkonnosti ovlivňuje motivaci, vyvolává spory už od osmdesátých let. Tehdy někteří ekonomové tvrdili, že úroveň výkonnosti ve firmě je vhodným základem systému odměňování.
V práci jako ve škole?
Šéf amerického koncernu General Electric Jack Welch své zaměstnance podle výkonnosti umisťoval na Gaussovu křivku a vyhazoval ty, kteří skončili na jejím levém okraji. Této praxi se slangově říká „rank and yank“, tedy „seřaď a vyhoď“. Welch ale termín neměl rád, mluvil o „diferenciaci“.
Aktuální poznatky říkají, že uvedený přístup nefunguje. Iwan Barankay z Pensylvánské univerzity provedl řadu experimentů, které takový závěr potvrzují. V roce 2012 například dokázal, že upuštění od této praktiky zvyšuje prodeje.
Intuitivní vysvětlení říká, že ti nejlepší pracovníci vědí o své nepostradatelnosti a polevují, zatímco ti nejméně výkonní vzdávají snahy o zlepšování. Společnost General Electric svůj systém hodnocení opustila už před deseti lety; nedávno navíc stejně jako jiné velké firmy přestala používat i každoroční hodnotící dotazníky.
Jednotné přijímačky být nemusí, ani povinná matematika, říká ministr školství Plaga
Číst článek
Jack Welch svůj systém hodnocení přesto dál brání. „Chápu, když někdo věří, že využití Gaussovy křivky při diferenciaci je kruté. Vždycky mi to ale přišlo divné. Vždyť ve škole dostávají známky už devítileté děti a nikdo to za krutost neoznačuje. Proč to tedy nemohou vydržet dospělí? Vysvětlete mi to,“ napsal Welch v roce 2013.
Velká ryba v malém rybníce
Školy v Evropě a Spojených státech své žáky běžně podle úspěšnosti hodnotí a očividně to má efekt na jejich výkonnost, píše Beršidskij na stránkách Bloombergu. Richard Murphy z Texaské univerzity v Austinu a Felix Weinhardt z Německého ústavu pro hospodářský výzkum v Berlíně se v nedávné studii zaměřili na žáky anglických základních škol.
Jejich výzkum ukázal, že děti, které z určitého předmětu dostávají lepší známky než ostatní, mají při celostátních testech z toho samého předmětu lepší výsledky i ve věku 14 a 16 let. Nehraje při tom roli, že známky, které dostávaly, byly objektivně vzato průměrné – důležité je, že si vedly lépe než jejich spolužáci.
Důsledky jsou přitom dlouhodobé. Na základě souboru dat dvou a čtvrt milionu studentů Murphy a Weinhardt vypočítali, že pokud byl žák na základní škole v nějakém předmětu nejlepší ve třídě, o pětinu to zvyšuje pravděpodobnost, že si stejný předmět vybere i na střední škole. Efekt je silnější u chlapců než u dívek.
Oba akademici to vysvětlují tak, že vyšší hodnocení vede u žáků k větší sebedůvěře a povzbuzuje je, aby se do výuky víc zapojovali. Říká se tomu také mechanismus „velké ryby v malém rybníce“.
Dobré hodnocení vede k úspěchu?
Jiná studie pak zase dokazuje, že středoškoláci, kteří měli slabší spolužáky, se sice méně naučili, ale vysoké hodnocení v nich vzbudilo větší sebedůvěru a optimismus. Jako nejlepším studentům se jim navíc od učitelů dostávalo největší pozornosti. Díky tomu pak měli i přes své menší znalosti na vysoké škole lepší studijní výsledky.
Situace ve školách je kritická, bude se zhoršovat. Zvedněte platy od září, vyzvali vládu ředitelé
Číst článek
Studenty, kteří nepatří k nejlepším, tak vlastně může špičková škola poškodit. Hůře hodnoceným studentům hrozí s větší pravděpodobností rizikové chování, například rvačky nebo užívání alkoholu a drog.
Při studiu vlivu, který na studenty hodnocení má, je ale potřeba dávat pozor, abychom vyloučili obrácenou příčinnou souvislost. Horší hodnocení může být rovněž důsledkem riskantního chování a žáci, kteří mají lepší kognitivní schopnosti, jsou obvykle hodnoceni lépe.
Vědci ale dokážou výsledky studií opravit tak, aby je tyto případy nezkreslovaly. Podle Leonida Beršidského tak můžeme s jistotou říci, že hodnocení skutečně má vliv na studijní úspěchy a chování mladých lidí.
Svůj význam to má i pro výběr školy. Horší vzdělávací instituce, zvlášť základní, je někdy to nejlepší řešení. Ruský publicista na serveru agentury Bloomberg uvádí příklad rodičů, kteří chtějí zvýšit šanci, že jejich dceři půjde matematika a technické předměty. Sebedůvěra, kterou jí poskytne dobrá známka z matematiky, může později udělat divy v období, kdy se dívky nechávají kvůli různým předsudkům od technických oborů odradit.
Pro a proti
Nedávné akademické práce, zabývající se vlivem hodnocení, rovněž ukázaly, že v oblasti vedení zaměstnanců nebo studentů na systému Gaussovy křivky možná něco být může. Úplně se ho vzdát možná nebyl nejlepší nápad.
25:27
Škola je jen odrazový můstek. Důležité jsou aktivity mimo ni, říká Středoškolák roku
Číst článek
Murphy a Weinhardt ve své studii píšou, že pro zlepšení produktivity by bylo nejlepší, aby manažeři nebo učitelé věnovali pozornost výkonnosti jedince, pokud má v rámci své skupiny vysoké hodnocení.
Jestliže se někdo nachází ve vysoce výkonné skupině, a proto má v jejím rámci nízké hodnocení, ale vysoké celkově, manažer by měl právě tuto pozdější evaluaci brát jako důležitější. V případě zaměstnanců s nízkým hodnocením v rámci skupiny i celku by pak prý manažera měl zajímat absolutní výkon daného jedince nebo jednotlivé úkoly, při kterých je nejúspěšnější.
To je dobrá rada, míní Beršidskij. Šéf společnosti General Electric Welch měl podle něj pravdu, když říkal, že zaměstnanci by měli od svých nadřízených žádat objektivní zpětnou vazbu. Hlavní ale je, aby toto hodnocení bylo jak ve škole, tak v zaměstnání šité na míru konkrétnímu zaměstnanci, žáku nebo studentovi, uzavírá svou úvahu na serveru agentury Bloomberg ruský publicista Leonid Beršidskij.
